Mrázkovy rady zabraly. Čech se vrátil k hokejové lásce

I v sezoně 2023-24 vám přinášíme sondu na opačnou stranu Atlantiku. V rubrice Evropský led se zaměřujeme na dění v jednotlivých ligách i na mezinárodní scéně, které často bývá nějakým způsobem spjaté s NHL. Pokračujeme s tím, jak do světa profesionálního hokeje pronikl fotbalový brankář Petr Čech.

Patřil k nejlepším fotbalovým gólmanům světa. Petru Čechovi se ale ne náhodou přezdívá Pan Dokonalý. Je už takový perfekcionista, že kdyby chtěl, náležel by k elitě snad úplně všech myslitelných oborů.

Od hudby po jadernou fyziku.

Hodně názorně to dokázal před pár dny, kdy si na sebe oblékl tmavý dres klubu Belfast Giants a připsal si debut v nejvyšší britské lize.

Hokejové, aby bylo jasno.

Jasně, bylo to jen na pár minut. A když už bylo o vítězství duelu jasno. Ale stejně to byla velká věc.

Svět jen zíral, jakým je tenhle šampion Ligy mistrů z roku 2012 sportovním obojživelníkem.

"Jsem rád, že se to stalo, protože je to pro mě obrovsky zvláštní moment, který si budu navždy pamatovat," prohlásila jednačtyřicetiletá legenda.

Před časem dokonce řekl, že kdyby se mu něco takového povedlo, považoval by to za největší úspěch CELÉ své kariéry.

Vida - všechny fotbalové poháry jsou tedy, zdá se, překonány.

Kdo ale bývalou hvězdu Chelsea sleduje, vlastně ani nemůže být příliš překvapen. Hokej miloval odjakživa, coby chlapec jej dokonce sám hrál.

"Zlomilo se to tím, že byl v době, kdy jsem vyrůstal, finančně tak náročným sportem, že si ho moje rodina nemohla dovolit," vysvětloval v rozhovoru pro denik.cz. "To byl důvod, proč mě táta odvedl na fotbal. Na ten mi stačily kopačky a chrániče. Když jsem později začal chytat, tak i rukavice. Jinak na tom ale oba sporty byly stejně. Když jsem pak přišel do dnešní Viktorie Plzeň, tak mě fotbal chytl a nepustil. Přestože ve mně hokej zůstal - když jsem hrál ligu v Blšanech, tak jsem chodil i na hokejbal."

Ve svém hokejovém období ho často přirovnávali k Dominiku Haškovi. Nejen proto, že jej svého času připomínal figurou. Právě naganský šampion představoval pro Čecha největší idol.

"Dominik Hašek byl důvod, proč jsem chtěl hrát hokej," přiznal pro denik.cz. "Sledoval jsem jeho zápasy za Pardubice i za národní tým. Měl osobitý styl, vždycky všechno pochytal, což se mi líbilo. I proto ve mně hokej zůstal. A proto také nosím číslo 39. Dokonce mám na masce Haškovu podobiznu."

Dnes je ovšem v těsném kontaktu hlavně s jiným hokejovým brankářem. S přípravou mu totiž na dálku pomáhá Petr Mrázek, gólman Chicago Blackhawks.

"Když jsem začínal trénovat, posílal jsem mu video, na které se podíval a dával mi zpětnou vazbu," popisoval Čech.

Právě s Mrázkovým klubem si v lednu díky kamarádově přímluvě dokonce zatrénoval. Stříleli na něj nejdříve trenéři brankářů, pak i samotné hvězdy Blackhawks. A podle uznávaných plejerů vůbec nechytal špatně.

"Čelíte nejlepším hráčům světa, takže musíte čekat, že budou mít dobrou střelu a budou chytří. Zároveň se snažíte o to samé," tvrdil tehdy lakonicky Čech. "Já jsem se snažil je přečíst, bohužel to moc nešlo. Ale moc jsem si to užil, je to pro mě zážitek k nezaplacení."

Tahle hra ho každopádně fascinuje. A jak je jeho zvykem, studuje ji do posledního detailu.

Vyprávět by mohli hokejisté, s nimiž zůstává v čilém kontaktu přes whatsappovou skupinu. Jako reprezentant Šimon Hrubec, který byl ohromen, co všechno Čech našprtal o hokejové výstroji.

"O betonech toho ví víc než já," přiznal s úsměvem Hrubec.

Čechova kariéra nabírá skutečně zajímavou podobu. Na ledě začínal ve čtvrté britské lize za Guildford Flames. Když se tahle zpráva před pěti roky objevila, brali to čeští fanoušci jako nevinnou kuriozitku, která rychle vyšumí. Jenže 'Big Pete' je vyvedl z omylu. Zase to vzal po svém.

Když už něco dělá, tak pořádně.

Postupně se tedy na britské úrovni vypracoval od pralesní soutěže až k té nejvyšší. Z druholigového Oxfordu nakouknul až do Belfastu, což je bez nadsázky klub s evropským puncem.

"Je to dohánění mého dětského snu," řekl v rozhovoru pro idnes.cz. "Chci vidět, jak daleko budu schopný posunout svoje hokejové dovednosti. Znám realitu, vím, že do reprezentace, NHL či extraligy to nedotáhnu, protože mám třicetileté manko. Konkurovat někomu, kdo hraje hokej od šesti let a věnuje se mu každý den, je velké sousto. Ale i když je můj deficit obrovský, tak to chci zkusit, udělat maximum a najít svůj limit."

Není sám, kdo je zvědavý na pointu tohoto bláznivého dobrodružství.

"Uvidíme, jak se situace vyvine. Podle toho to budeme řešit," řekl po své velké belfastské premiéře.

A jelikož ho známe, sluší se dodat: U Čecha není vyloučené opravdu vůbec nic.