Nejraději dnes pochopitelně vzpomíná na sezonu 2010-11, kterou Bruins zahájili přípravným duelem v Belfastu a Liberci a poté dvěma zápasy základní části proti Phoenix Coyotes v pražské O2 areně.
"To byl klíč. Na tom tripu jsme se opravdu stmelili. Trvalo to skoro dva týdny. V Severním Irsku i v Česku, zažili jsme jiné fanoušky, jinou kulturu. Ty večery pohromadě byly úžasné. Všechno se to povedlo, celá ta atmosféra nám pomohla utužit partu a od toho jsme se odrazili," vrátil se Chára k povedenému Eurotripu.
Po něm Boston s gólmanskou dvojicí Tim Thomas, Tuukka Rask a s Davidem Krejčím na pozici prvního centra vyhrál se 103 body Severovýchodní divizi a v play off se dostal až na vrchol. Slovenský čahoun v první obraně k tomu během 24 startů pomohl bilancí 2+7 a +16 body v plus/minus hodnocení. A samozřejmě i svými opěvovanými vůdčími schopnostmi.
"Opravdu věřím, že tehdy jsme neměli slabinu. Měli jsme dva velice solidní brankáře, měli jsme obránce, kteří dobře bruslili, uměli rozehrát, uměli přitvrdit a uměli se prát. A vepředu jsme měli mix zkušenosti, mládí, rychlosti, tvrdosti i techniky," kvitoval Chára, který si rád připomíná také jednoznačnou převahu v některých zápasech.
"Pamatuju si, že v těch letech k nám jezdili soupeři a zkoušeli to na nás různými způsoby. Jednou posadili všechny tvrďáky a snažili se nás přebruslit s rychlými hráči. Jindy na to šli přes tvrdost. A my jsme je porazili. Myslím, že někdy v březnu přijeli Dallas Stars a nasadili všechny důrazné hráče. Zápas začal čtyřmi rvačkami, měli jsme v něm pět bitek, ve všech jsme uspěli a vyhráli jsme 2:0. Byli jsme schopní uspět s každým typem hry, který na nás vytáhli. Tak moc jsme byli dominantní. To byl nejlepší tým, v jakém jsem kdy hrál."
Nejlepší slovenský obránce všech dob odešel z Bostonu v roce 2020 do Washingtonu a rok nato ukončil kariéru jako člen New York Islanders, kde 25 let, 1680 zápasů a 680 bodů před tím v NHL začínal. Jeho srdce však dál zůstává v Bostonu stejně jako bájná podkova, jež pomohla naklonit si hokejové bohy.
A zůstává tam i vítězná mentalita a duch kamarádství, který dokázal překlenout mnohé překážky a vytvořit tak pospolitou skupinu, jaké šéfoval slovenský kapitán.
"Měli jsme strašně dobrou partu, všichni měli k sobě hrozně blízko. Nikdo nezáviděl, že někdo jiný hraje víc, naopak všichni všem fandili. Pro nás lídry to bylo snadné, protože jsme toho vlastně nemuseli moc dělat. Všichni byli ohromně odpovědní a všichni jsme byli skvělí kamarádi, i když jsme na tréninku po sobě šli tvrdě," vzpomínal Chára.