Kubalík v reprezentaci: Nemusím tlačit kámen z klubu

Když loni odcházel do Ottawa Senators, měl za sebou povedený světový šampionát IIHF, na kterém se s osmi góly v osmi utkáních stal nejlepším střelcem. Na cestě z Detroit Red Wings do Kanady ho tak provázela velká očekávání, která však v této sezoně NHL nenaplnil.

Dílem vlastním a dílem toho, že v týmu stojícím na mladých oporách nedostával tolik minut ani důležitých situací, se nakonec Dominik Kubalík v 74 zápasech dostal jen na 15 bodů (11+4), což pro něj bylo nejméně v celé pětileté zámořské kariéře.

Po návratu do reprezentace si tak míří spravit chuť a tučným zákuskem si osladit hořký hokejový rok.

"Hrozně jsem se těšil. Jak skončila sezona, tak jsem hned měl myšlenky na to, abych tady mohl být," řekl novinářům poté, co se tento týden připojil k národnímu týmu v Brně na kempu před Betano Hockey Games. Na těch se Česko od čtvrtka postupně střetne s Finskem, Švédskem a Švýcarskem; půjde o poslední přípravu před mistrovstvím světa v Praze.

"Pro každého to je sen, o kterém tady půlka z nás ani neuvažovala. Já jsem měl to štěstí, že jsem se byl podívat na posledním mistrovství v Praze a ta atmosféra byla úžasná. Kdyby to vyšlo, bylo by to skvělé," těšil se Kubalík, který viděl šampionát v roce 2015 jako devatenáctiletý z tribuny. "Tehdy jsem si přál být na ledě," vzpomínal. 

Před odchodem do NHL v sezoně 2019-20, kdy se u Chicago Blackhawks zařadil mezi finalisty Calder Trophy pro nejlepšího nováčka, byl útočník Plzně a švýcarské Ambri-Piotty pilným reprezentantem. Hrál už na olympiádě v Pchjongčchangu 2018, ve stejném roce na MS IIHF v Dánsku nasbíral osm bodů (3+5) v osmi zápasech.

O rok později patřil na šampionátu v Bratislavě a Košicích k nejlepším hráčům, ke čtvrtému místu pomohl 12 body (6+6) v deseti startech.

Přiletěl i po své druhé sezoně v Chicagu (v té první bylo MS zrušeno kvůli pandemii koronaviru), v roce 2021 měl po sedmi zápasech bilanci 3+3. Loni pak reprezentoval po sezoně v Detroitu a v osmi duelech dosáhl kromě osmi branek na 12 bodů. Rozhodně se tedy nedá říct, že by ho národní tým lákal jen proto, že tentokrát bude hrát před vlastními fanoušky v beznadějně vyprodané O2 areně.

"Já jsem si sem přišel místo vybojovat, mám před sebou čistý stůl a chci hrát, jak dokážu a navázat na to, co bylo předtím. Jdu se o to poprat," uvedl skromně útočník, který je v širším kádru kouče Radima Rulíka jedním z 11 nominovaných hokejistů z NHL.

Sám totiž cítil, že tentokrát neodehrál sezonu v takové formě jako loni, kdy měl v Detroitu také výkyvy, ale nakonec nasázel 20 gólů a nasbíral 45 bodů.

"Tady není o čem mluvit. Nebylo to samozřejmě ono. Těžko se to hodnotí. Nechci to úplně hodit za hlavu, protože si ze všeho chci něco vzít. Nějaká pozitiva tam byla, ale moc jich nebylo. Takže doufám, že je to za mnou a navážu na to, co bylo minulý rok," pravil osmadvacetiletý křídelník. 

Senators provázely před sezonou podobné naděje jako Kubalíka, měli se stát černým koněm Atlantické divize. Místo toho byli nakonec s bilancí 37-41-4 jejím druhým nejhorším týmem, ve Východní konferenci skončili třetí od konce a na poslední postupové místo jim chybělo 13 bodů.

Kubalíkova role v sestavě s postupem času slábla na úkor mladších tahounů jako Tim Stützle, Brady Tkachuk, Josh Norris či Drake Batherson. Když už dostal šanci v početní výhodě, nebylo to na místě, kde by mohl využít svou obávanou střelu bez přípravy, jeho čas na přesilovce klesal stejně jako důvěra kouče pro ofenzivní situace.

"Příprava proběhla dobře, dařilo se mi, tam problém nebyl. Když ale začala sezona, tak jsem najednou nehrál tak, jak jsem byl předtím zvyklý. Nepodával jsem takové výkony, abych si řekl o místo na přesilovce, kde bych chtěl být a kde jsem nakonec nebyl celou sezonu. Při hře pět na pět se nám nedařilo celkově. Spadl jsem do toho a protrápil jsem se tím," hodnotil český útočník.

"Na pár zápasů to bylo fajn, byla tam sposuta mítinků s trenéry, byly zápasy, které byly dobré, tak jak jsem si představoval. Každý si asi projde takovou sezonou. Doufám, že to bylo naposled."

Za Česko Kubalík nastoupí i přesto, že mu letos v létě vyprší dvouletá smlouva na pět milionů dolarů podepsaná s Red Wings 13. července 2022 a v NHL se tak stane nechráněným volným hráčem.

"Vůbec jsem o tom nepřemýšlel, ono ani není o čem," tvrdil s tím, že by rád v NHL pokračoval i v příštím ročníku. "Každý, kdo měl možnost odjet na nároďák, tak to řešil. O tom se nejvíc debatovalo. Bavit se o novém kontraktu nebyl prostor, ani to teď neřeším. Buď v létě něco bude, nebo ne. Byl bych samozřejmě rád, kdybych v NHL nějakou šanci dostal. Když člověk jednou odejde, tak je konec. Já budu rád, když šance přijde. Je to ale strašně daleko, teď jsem tady a chci být připravený na turnaj," naznačil, že na debaty o budoucnosti dojde až později.

Teď je čas soustředit se na domácí šampionát a splnit touhu českých fanoušků, kteří na medaili z MS na vlastním ledě čekají už od roku 1992, tedy ještě od dob federální reprezentace. Kubalík doufá, že se znovu stane 'faktorem G', jenž bude národnímu mužstvu pomáhat především střelecky - navzdory nevydařené sezoně v Ottawě.

"Samozřejmě, kdybych si nevěřil, tak bych tady ani nebyl," řekl. "Když člověk přijede na nároďák, tak je to úplně něco jiného než v klubu. Pamatuju si, že když jsem hrál v Evropě, tak se taky ne vždy dařilo. Jsou tady jiní hráči, česká kabina a lepší nálada. Všechno je jiné, jiná atmosféra. Je to všechno nanovo a nemusím před sebou tlačit kámen z klubu."