Emotivní sbohem. Diváci se loučili s Coyotes

Sally Wolfertová a Jimmie Lister vše sledovali od samého začátku.

Oba se přišli podívat už na první domácí duel, v němž se 10. října 1996 tým tehdy zvaný Phoenix Coyotes představil v America West Areně. Oba po 27 sezon drželi permanentky, zažili toho s mužstvem spoustu na ledě i mimo něj.

A najednou stáli uprostřed kluziště na čestné buly, které předcházelo středeční výhře Arizona Coyotes 5:2 nad Edmonton Oilers. Už v Mullet Areně. Před zápasem, který by pro Arizonu měl být v NHL posledním minimálně na několik příštích let.

Bylo pro ně úžasné stát mezi domácí hvězdou Claytonem Kellerem a esem Oilers Connorem McDavidem. Zároveň to pro ně bylo tak těžké...

"Jsem smutná," přiznala Wolfertová. "Mám slzy na krajíčku, jako by mi umřel někdo z rodiny. Je to velká ztráta. Budu muset vymyslet, co najednou budu dělat s volnými večery. Něco důležitého končí a to vždycky doprovází smutek."

I přes změny vlastníků, záležitosti s arénami a dokonce jeden bankrot mělo vedení NHL stále pocit, že je Arizona dobrý hokejový trh. Jenže k tomu potřebovala jednu věc: správnou halu na správném místě.

Coyotes za sebou mají druhý ročník v Mullett Arena, v univerzitním stánku pro 4600 diváků. Vlastník klubu Alex Meruelo se sice bude v létě ve Phoenixu ucházet o vhodný pozemek, ale nová aréna je i tak roky daleko – a Utah chce svůj tým.

Proto fanoušci přišli dát sbohem.

"Hodně lidí je zklamaných," cítí nováček v týmovém útoku Josh Doan, syn Shanea Doana, nejproduktivnějšího hokejisty historie Coyotes. "Lidi to štve, bolí to. A nějakou chvíli bude."

"Jako hráči máme chuť se za všechno omluvit. Ale já osobně jako někdo, kdo tady žil a vyrůstal s klubem, bolest cítím taky. Snažili jsme se soustředit na zápas a užít si ho, protože kdo ví, co bude dál? Dokud jsou Coyotes aspoň jeden další den v Arizoně, chtěli jsme si to vychutnat," dodal.

Proto také v publiku visely rozličné transparenty.

"AŤ ZŮSTANETE, NEBO NE, BUDEME DÁL S VÁMI."

"DÍKY ZA 27 SEZON VZPOMÍNEK"

"BUDETE NÁM CHYBĚT!"

"KOJOTI NAVĚKY! VAÚ!"

K vidění byly dresy současných i minulých hvězd Coyotes. Shane Doan. Daniel Briere. Tony Amonte. Jeremy Roenick. Mike Gartner. Nick Schmaltz. Lawson Crouse. A samozřejmě Keller.

"Tohle město má v mém srdce výjimečné postavení. Emocí je teď hodně, když pomyslíme na budoucnost," řekl nejproduktivnější hráč týmu Keller, který všech svých osm sezon NHL odehrál v Arizoně. "Chtěli jsme lidem dopřát show, aby viděli pořádný výkon. Ještě jednou. Naposledy."

I proto atmosféra nebyla nijak pohřební. Klasický zápas. Fanoušci řičeli po gólech. Shane Doan si vysloužil potlesk vestoje.

Lidé fandili a zpívali a mezitím časomíra směřovala k závěrečnému hvizdu. Hráči se po něm shromáždili okolo kustoda Stana Wilsona, který působí u Coyotes od stěhování z Winnipegu; Wilson jen stěží zadržoval slzy. Pak se postavili doprostřed hřiště, zdviženými hokejky pozdravili ochozy a následně zapózovali k týmovému snímku.

Na samý závěr se fotili s fanoušky přímo na ledě.

"Po klucích jsem chtěl, aby pro lidi odvedli setsakra pořádný výkon," řekl kouč Andre Tourigny. "Užívali jsme si to tady, naši příznivci byli skvělí. Dobře se tu žilo, měli jsme to tady rádi. Trenéři, management, hráči – všichni jsme chtěli skončit pozitivně. Jsem hrdý na to, že jsme to dokázali i proti elitnímu soupeři."

I tak to pro největší srdcaře bylo těžké. Wolfertová a Lister přišli na zápas s rodinami, jejich děti si hokej zamilovaly, někteří z potomků ho i hrají.

"Jedna věc je dívat se v televizi, jiná být přímo tady. Slyšet vše na vlastní uši. Dívat se akce, na strategii. Proto to u dětí tak rezonuje. A jako rodina jsme tady společně trávili krásné chvíle. Nemůžu Coyotes dostatečně poděkovat," řekl Wolfertová. "Bude mi to vážně moc scházet. Hokej miluju a milovat budu. Taková škoda, že Coyotes míří jinam..."

A pokud se jednoho dne situace s arénou dořeší?

"Tak tady pořád budeme čekat. A zase si koupím permanentku," dodala fanynka. "Za pět let už to bude jiné. A my budeme jen šťastní, když se sem hokej vrátí."