Jakub Dobeš neustále cítil víru v to, že se jednoho dne dostane do NHL. Nebyl si jistý, kudy cesta do nejlepší soutěže světa povede, co bude potřeba udělat a hlavně jaké odbočky na něj budou čekat. Ale celou dobu věděl, že dojde až do cíle.
"Chápu, že to může znít zvláštně, ale vždycky jsem si věřil, že bych to sem mohl dotáhnout," tvrdil český gólman v rozhovoru pro stránku NHL.com/fr v šatně Montreal Canadiens. "A to dokonce i tehdy, když jsem nebýval zrovna nejlepším hráčem týmu, jako kluk jsem nevyhrával žádné ceny. Přesto jsem měl celou dobu pocit, že to jednou vyjde."
Nemyslete si ovšem, že by ho podobné úvahy přepadaly ve chvílích, kdy by ve své domovské Ostravě sledoval po nocích zápasy svých velkých vzorů.
"Takovým klukem jsem nikdy nebyl," říká. "Já se nejspíš tou dobou díval hlavně na disneyovky!"
Každý si zkrátka jde svoji cestu. Místo toho, aby si představoval, jaké to bude nahradit jednou Andreje Vasilevského – jednu z Dobešových velkých inspirací – či snad přímo v montrealském Bell Centre svůj jiný vzor Careyho Price, se Dobeš koncentroval jen na absolutní cíl. Na to, aby došel mezi elitu. Podřídil tomu všechna zásadní životní rozhodnutí.
Právě kvůli tomu se v patnácti letech vydal z vlasti sám přes oceán a nastoupil do hokejového systému St. Louis Blues. Důvodem bylo, že tamní tým vedl člověk, na nějž dostal kontakt v Česku.
"Nikdy jsem necítil, že bych chtěl dospívat v rámci českého systému. Pokud bych tam zůstal, ani upřímně nevím, jestli bych vůbec ještě hrál hokej," přiznává třiadvacetiletý Dobeš.
"Musel jsem opustit Česko a nechat všechno za sebou, protože se mi tam nedostávalo takové podpory, jakou jsem potřeboval. Zkrátka mi to nepomáhalo v tom, abych jednou dosáhl svého cíle. Bylo pro mě lepší odejít do Severní Ameriky a být blíž centru dění. Dokázat přímo na místě, že jsem schopný to zvládnout."
