Manažerka ženského hokeje: Teď už chceme medaile

Během sezony 2022-23 přinášíme řadu článků věnujících se hokeji jako sportu s přesahem do celé společnosti. Po listopadu, kdy probíhala tradiční iniciativa Hokej proti rakovině, a lednu, kdy jsme se věnovali charitativní oblasti, je v NHL březen Měsícem genderové rovnosti. V tomto textu proto rozebíráme historii, současnost i budoucnost českého ženského hokeje se svazovou manažerkou Terezou Sadilovou.

Je to vlastně jen detail, ale krásně vypovídá o tom, že časy se mění. Po historickém bronzu z mistrovství světa v Dánsku registrovali trenéři menších klubů zvýšený zájem o hokej ze strany malých děvčat. Ta už si ale na nábory nenosila brusle na krasobruslení, jako tomu bývalo v minulosti. Ale rovnou pěkně pár hokejových bruslí.
Ženský hokej v Česku je na vzestupu. Sedmé místo na olympiádě v Pekingu a za pár měsíců 'ženské Nagano' na světovém šampionátu, kde česká reprezentace ve čtvrtfinále zlomila Finky a v souboji o třetí místo přehrála Švýcarsko.
Když po ZOH oznámil svůj konec u týmu ze zdravotních důvodů trenér Tomáš Pacina, dostala manažerka Českého svazu ledního hokeje Tereza Sadilová za úkol vybrat jeho nástupce. Z několika kandidátů ji nejvíc přesvědčila dvojnásobná olympijská vítězka a mistryně světa, bývalá obránkyně Carla MacLeodová. A výkonný výbor Českého hokeje nebyl proti.

"Mám kontakty v mezinárodním hokeji a v Kanadě. Adeptů bylo víc, ale Carla se jevila jako ideální kandidátka i tím, že si prošla zkušeností hráčky a top programem, který Hockey Canada nabízí. Má spoustu zkušeností. Teď se to přesouvá do našeho prostředí," říká Sadilová pro NHL.com/cs.
U svého jména v profesní vizitce má tahle mladá dáma funkcí hned několik: manažerka ženského hokeje, předsedkyně komise ženského hokeje, ředitelka soutěží žen, manažerka reprezentačního týmu žen.
"Na mezinárodní úrovní máme teď velice dobré renomé. Zejména A-tým, který se v žebříčku drží na 6. pozici, což je postupové místo na olympiádu - to je pro nás klíčové. Ale zvedá se i kategorie do 18 let. Na mezinárodní úrovni je to nejlepší v historii a s tím přichází i respekt z ostatních federací," přikyvuje Sadilová.
Doma se ale ženský hokej zdaleka takovému uznání netěší. Ani přes zjevně vzestupný trend a úspěchy v mezistátní konkurenci.

"Chybí nám kvalitní domácí soutěž. A obecně postrádáme i nějaký pozitivnější postoj hokejového prostředí. V tom máme ještě hodně práce," připouští Sadilová.
Sama pochází z 'hokejové rodiny'. Po škole absolvovala stáž u Hockey Canada, která jí otevřela oči.
"Těžím z toho do dneška. Před nějakými pěti lety jsem získala práci u Českého hokeje a přirozeně jsem se dostala k ženskému hokeji, kde ještě působil Martin Loukota," líčila nástupkyně současného šéfa Asociace profesionálních klubů.
"Pak jsem ženský hokej dostala na starost já a baví mě posouvat ho dopředu. Zblízka vidím, že ty holky mají těžké podmínky, těžké životní příběhy a taky cítím, že je tam strašně moc prostoru ke zlepšení," vykládala Sadilová.

Když k národnímu týmu přišla kanadská trenérka, hned bylo znát, jak se atmosféra pozitivně proměnila.
"Nejsme zatížení prostředím mužského hokeje, máme svůj svět. Ženský hokej je na emoční úrovni úplně jiný. Nemyslím, že se kolem holek musí našlapovat po špičkách, to určitě ne. Ale přístup musí být jiný. Holky potřebují dodat komfort, nějaký cit, nepotřebují, aby na ně někdo řval. Jen se mi to potvrdilo při tom našem úspěchu v Dánsku. Nakonec to nebylo o hokeji, nebo o tom, že by byly holky připravené líp po sportovní stránce. Ale citlivý přístup dokáže hrozně moc," mínila Sadilová.
České hráčky si také angažování kanadské trenérky nemohly vynachválit. Do budoucna by ale manažerka ráda u národního týmu viděla českou trenérku. A třeba se může rekrutovat ze současných reprezentantek.

"Věřím, že ze současného kádru se tam někdo ukáže, kdo na to bude mít. A ráda bych začala už u kategorii U 16. V této době si to ale ještě nedokážu představit. Carla pracuje na ohromně vysoké úrovni. A předává zkušenosti a informace i trenérům v mládežnických kategoriích," tvrdí Sadilová.
Odstup Evropy od zámořských ženských výběrů je ovšem stále ještě propastný.
"Amerika a Kanada jsou dvacet let před námi. Rozvoj se u nich nastartoval, když bylo Nagano a ženský hokej se poprvé dostal na olympiádu. Hockey Canada a USA Hockey začal hodně tlačit, aby se program pro ženy zvednul," připomíná.

V českém prostředí ale hokejová manažerka musí řešit také jiné a mnohem malichernější problémy.
"Asi úplně nejvíc by nám pomohlo změnit vnímání ženského hokeje. Je pro nás důležité, aby se extraligové týmy zapojily a pochopily tu myšlenku. O víkendu jsem byla na summitu ženského hokeje a my jsme jedna z mála top zemí, které nemají podporu našich týmů. A není to vlastně ani ve fázi nějaké myšlenky. Trochu se teď bavíme se Spartou, kde je vidět progresivnější myšlení. Tam prostě holčičky chodí na tréninky, to je realita. Jenže pak nevíme, co s nimi dál," posteskla si Sadilová.
Příklady ze Švédska a Finska ukazují, že mít ženský tým v rámci klubu, je něco naprosto normálního a přispívá to k lepší hokejové kultuře.
"České prostředí je stále trochu šovinistické. My taky chceme mít tu možnost být součástí konverzace a nemuset se připomínat, že my jsme tady taky. To je základní problém, který ve Finsku a Švédsku už nikdo nemusí řešit. Touhle cestou už šlo několik zemí, není to extrémně těžké, ale jde hlavně o tu podporu."
Ženský hokej má připravenou koncepci na další čtyři roky. Důležitou roli v tom hraje i podpora Národní sportovní agentury. Na základě toho se pak mají rozjet další projekty.
Sadilová se teď ale čím dál tím víc bude věnovat reprezentačnímu áčku, které od 5. dubna čeká v kanadském Bramptonu obhajoba bronzu. Příprava na něj odstartuje za necelý měsíc.
"Je to vůbec poprvé, co budeme ve skupině A, což byl náš dlouhodobý cíl," říká manažerka národního týmu. "Konfrontace s USA a s Kanadou bude určitě zajímavá. Ale mety máme obdobné, určitě chceme medaili."