Francouz: Šli jsme za tím jako smečka hladových psů

Stanley Cup čeká prázdninový výlet do Plzně. Právě tam je doma Pavel Francouz, jediný český vítěz v týmu Colorado Avalanche.
"Je to splněný dětský sen. Kvůli tomu jsem začal hrát hokej jako malý kluk. Momentálně mi to všechno ještě vůbec nedochází, mám pocit, že se mi to všechno jenom zdá," jásal zarostlý gólman přímo na ledě po výhře 2:1 nad Tampa Bay Lightning v posledním, šestém finále.

"Oslavy budou bujaré, myslím, že to bude velká jízda."
Ač byl původně náhradníkem a ve finále proti Tampě odchytal jen polovinu jednoho ze šesti zápasů, jeho podíl na letošním triumfu je značný. Colorado převedl přes první kolo proti Nashville Predators, když ze sestavy vypadl první gólman Darcy Kuemper s poraněným okem. Když se pak v prvním finále Západní konference jednička zranila znovu, ovládl brankoviště znovu Francouz a vychytal postup přes Edmonton Oilers ve čtyřech zápasech, v nichž navzdory palebné síle Connora McDavida a spol. dostal jen deset gólů.
Celkem měl v letošním play off bilanci 6-0-0, průměr 2,81 a úspěšnost 90,6 procenta.
"Cesta to nebyla jednoduchá. V samotném závěru bylo vidět, že Tampa je neskutečný tým, mají mnoho zkušeností s play off, ukázali ohromnou sílu. Ale nakonec se projevilo, že my jsme měli ohromný hlad," mínil nový český šampion.
"Chtěli jsme ten pohár zvednout nad hlavu a šli jsme si za tím jako smečka hladových psů."
Zprávy z finále: [Souhrn 6. zápasu x Makar má Conn Smythe Trophy x Předávka pro Johnsona]
Francouz už toho v hokejové kariéře zažil hodně. Vyhrál extraligový titul s Litvínovem, patřil k nejlepším gólmanům KHL, působil v reprezentaci, zachytal si na olympiádě. Do zámoří odešel až ve 28 letech, v první sezoně působil vyjma dvou starty v NHL na farmě Colorada v American Hockey League.
"V NHL jsem čtyři roky, na druhou stranu už mi je 32 let a hokej hraju od nějakých sedmi. Nějaký čas to zabralo. Ale někdo se toho nedočká vůbec," říkal Francouz. "Jsem nesmírně šťastný, že jsem mohl být součástí tohoto týmu. Byla to jízda od samého začátku až do konce."

Poté, co se v sezoně 2019-20 stal stabilním gólmanem Avalanche, zbrzdily jeho kariéru zdravotní problémy. Po operacích kyčlí vynechal celý ročník 2020-21, v tom letošním se kvůli zranění kotníku dostal do akce až 16. prosince a ještě 8. ledna měl odchytané pouhé dva zápasy.
Teď se dostal na úplný vrchol. A ne jako obyčejný náhradník. Zatímco třeba Andrej Vasilevskij odchytal za Tampu každou minutu v play off a kolegu Briana Elliotta do akce vůbec nepustil, Francouz zasáhl do sedmi duelů a strávil v brankovišti 341 minut (Kuemper 886), tedy bezmála třetinu času.
A tak bude i jeho jméno právem vyryté na Stanley Cupu, na prstenci pod posledními českými vítězi: Michalu Kempném a Jakubu Vránovi z Washington Capitals (2018), Ondřeji Palátovi a Janu Ruttovi z Tampy (2020 a 2021).
"Je pro nás hodně důležitý. Čapal neskutečně. Stejně jako Darcy. Je skvělé mít dva tak vyrovnané gólmany. Ať už z nich dvou chytá kdokoliv, oba pokaždé zásadně zvyšují naše šance na výhru," tvrdil útočník Mikko Rantanen.
Více od šampionů: [Colorado jako princ, co střídá krále x Cesta Avalanche na vrchol]
"Po celou sezonu, jakmile se uzdravil, tak hrál výborně. Je všestranný, kdykoliv jde do branky, je schopný podat velmi dobrý výkon. Je stabilní, má uklidňující vliv na tým. A platí to zejména v play off, kde se hraje s větší intenzitou. V tom, jak dokáže být vždycky připravený, je opravdový profík," chválil českého gólmana v průběhu finálové série kouč denverského celku Jared Bednar.
Jeho tým stál na ose lídrů, kam patřil vedle beka Caleho Makara a útočníků Nathana MacKinnona, Gabriela Landeskoga a Rantanena spíš Kuemper, než jeho kolega z Plzně. Avšak i Francouz se stal ztělesněním letošního tažení Colorada, pro nejž byl velice důležitý široký kádr plný bojovníků a hráčů druhého sledu schopných převzít odpovědnost. Podobně jako obránci Erik Johnson, Josh Manson, Bowen Byram či útočníci Valerij Ničuškin, Darren Helm, J.T. Compher, Pierre-Edouard Bellemare, Andrew Cogliano...

"Byli jsme jeden z favoritů, až do poslední chvíle jsem na to radši nemyslel, že by se to mohlo povést. Ale s tím, jak jsme postupovali dál a dál a ukázali jsme ohromnou sílu... Při (uzávěrce přestupů) jsme vzali nějaké hráče, kteří se ukázali být ohromně důležití a všichni nám moc a moc pomohli," popisoval Francouz, který už ví, jaké to je zvednout nad hlavu nejslavnější hokejovou trofej.
"Nevěděl jsem pořádně, co se děje. (Stanley Cup) byl ohromně těžký. Tak jsem se modlil, abych nespadl. Jen jsem viděl svůj odraz v tom poháru a byl jsem plný emocí. Hlavou mi proběhla celá ta cesta, je to velké zadostiučinění."