Vokoun: Podnikat nehodlám. Patřím mezi opatrné lidi

V sezoně 2023-24 vám v rubrice Hvězdy minulosti budeme dvakrát do měsíce přinášet příběhy bývalých hráčů NHL na základě jejich vlastního svědectví. Tentokrát jsme si povídali s někdejším vynikajím gólmanem Tomášem Vokounem, který po aktivní dráze zapustil kořeny na Floridě.

Jen legendární Dominik Hašek měl v NHL mezi českými brankáři úspěšnější kariéru než on. Byť Vokoun chytal zpravidla ve slabších týmech, dokázal toho hodně. Pomohl vytáhnout Nashville Predators, dlouhá léta držel ambice podprůměrných Florida Panthers. Ze všech Čechů, kteří odchytali aspoň stovku utkání, měl také třetí nejvyšší úspěšnost (91,7 procenta) za Haškem (92,2) a Romanem Čechmánkem (91,9).

A bývalí spoluhráči vzpomínají nejen na jeho úspěchy v brankovišti, ale také na jeho skromnost a pohodovou povahu.

Rodák z Karlových Varů se na hokejový důchod usadil na Floridě a užívá si spokojený život bez stresu. I o tom s námi promluvil v rozhovoru.

Vaše kariéra v NHL je hezkým způsobem zaokrouhlená, nemyslíte? 15 sezon, 700 zápasů, 300 výher... Pěkné, ne?
"Určitě ano, ale já jsem zastáncem toho, že člověk má koukat spíš dopředu než se ohlížet. Zahrát si o Stanley Cup by bylo skvělé. Málem se mi to povedlo (v roce 2013) s Pittsburghem ale je to kolektivní hra, musíte to tak brát. Na druhou stranu se mi se spoluhráči vydařila spousta věcí. V reprezentaci jsme byli dvakrát mistři světa (2005 a 2010), mám (bronzovou) medaili z olympiády (2006). Hrál jsem dlouho a nic bych neměnil. Otázkou je, jestli jsem třeba mohl vydržet ještě déle. Ale zradilo mě zdraví, měl jsem problémy s krevními sraženinami. Kariéru jsem ovšem měl skvělou, vždyť ta zranění mohla taky přijít mnohem dřív."

Jak jste přijal svůj konec? Byla v tom hořkost, že se tak stalo po sezoně ovlivněné zdravotními problémy?
"Naopak bych řekl, že z toho hlediska to bylo o něco jednodušší. Rok jsem nehrál, tak nějak jsem se na to připravoval. Najít zaměstnavatele nebylo jednoduché, nabídky už nebyly adekvátní. Roli sehrálo hlavně odloučení od rodiny. Dva roky jsem byl v Pittsburghu, jeden ve Washingtonu a moji nejbližší zůstali na Floridě. Za různé nabídky jsem sice byl rád, ale už mi to za to nestálo. Důležitější pro mě bylo zůstat s rodinou, takže jsem věděl, že bude lepší to ukončit. Jít do důchodu ve 38 letech by si asi spousta lidí přála. Když je ale člověk zvyklý na určitý rytmus a najednou není nic, tak je to zvláštní."

Kromě Floridy jste byl v NHL dlouho spojený s Nashvillem. Jaký k němu s odstupem máte vztah?
"Rád se tam vracím a jsem trochu nostalgický. Prožil jsem tam deset let, narodily se tam obě moje děti. Pro mě to byla asi nejlepší životní etapa. V novém klubu se taky můžete do jeho historie zapsat víc než třeba v Montrealu, kde je stoletá tradice. To je jasné."

Neměl jste nikdy plány, že byste se nějak podílel na managementu klubu NHL, případně, že byste třeba trénoval gólmany?
"Já jsem dokonce v Pittsburghu takovou nabídku oficiálně dostal, abych pro ně pracoval, ale v té době jsme se chtěl vrátit domů a podmínkou tam zase bylo cestování. V takové situaci jsem si řekl, že si dám radši volno a uvidí se. Pak jsem zjistil, že se mi líbí na Floridě a snažím se trénovat na amatérské úrovni. Ale dělat profesionálního trenéra a pořád se někam stěhovat, to je ještě úplně jiné, než když jste hráčem. Taky záleží na finanční situaci a v tomhle ohledu jsem nemusel řešit nějaké problémy. Ale nevadí mi trénovat děti. Taky nemusím mít strach, že mě vyhodí, je to prostě víc v klidu."

Jak se seběhlo, že jste k hokeji vrátil jako trenér mladých dětí?
"Ze začátku jsem se věnoval různým zájmům, člověk něco potřebuje. Ale kromě hokeje jsem v životě nic jiného nedělal. Je to něco, čemu nějakým způsobem rozumím. Pak mi přišla nabídka od Olliho (Jokinena). Dvakrát, třikrát týdně jedu na zimák, vlastně to není ani opravdická práce."

Co podnikatelské aktivity? Nebo že byste svoje jméno spojil s nějakou značkou?
"Nabídky jsem měl, ale vždycky to bylo o peněžní investici. A já se nerad pouštím do věcí, o kterých nic nevím, když jsem celý život strávil v hokeji. Musel bych se hodně učit. A já patřím do kategorie opatrných lidí, pořád něco kontrolovat v byznysu taky není lehké. Takže jsem nepodnikal, ani nehodlám."

Bývalý obránce Pavel Kubina, který také zakotvil na Floridě v oblasti Tampy, vyprávěl, jak hodil po kariéře výstroj do garáže a už pořádně nenazul brusle. Vám nezačal v nějaké fázi hokej chybět?
"Profesionální hokej mi vůbec nechybí. A nasoukat se do brankářské výstroje už by nebylo dobré. Určitě by se mi něco stalo. Hlava sice říká, že jsem na tom pořád stejně, ale ty možnosti už jsou dávno pryč. Hokej jsem hrál 30 let a teď se na něj rád podívám v televizi. Ale baví mě hrát jiné sporty, třeba tenis."

Na Floridě žije řada bývalých českých hokejistů, vídáte se?
"Před půlhodinou jsem zrovna dohrál tenis s Martinem Havlátem a Tomášem Fleischmannem. Je pořád komu zavolat. Skoro v každodenním styku jsem i s Radkem Dvořákem. Je nás tady spousta. Někdo třeba jen na dva tři měsíce, někdo tu má základnu celoročně."

Sice žijete na Floridě, ale na vodu vás moc neužije. Pořád platí, že se oceánu vyhýbáte?
"Mám kamaráda s lodí, to je nejlepší. Ale já na to fakt nejsem. Na moři se mi dělalo blbě, ale dneska jsou už prášky na všechno. Ale že bych vyhledával vodní sporty a radovánky, tak to ne, moře mám rád spíš jako kulisu."

Floridu berete jako svůj domov, kolikrát za rok se objevíte v Česku?
"Většinou jednou do roka, hlavně přes léto. Když byl covid, tak jsme letěli i na Vánoce. Děti ale mají povinnosti ve škole. Nejde je sebrat a přesouvat se mezi kontinenty. Na druhou stranu vám to v dnešní době netrvá extrémně dlouho dostat do Česka."

Jak se podle vás změnila Amerika za těch víc než 25 let, co v ní žijete?
"Asi tak, jako se to změnilo u nás. Amerika je obrovská země. Samozřejmě záleží, kde bydlíte. Jestli v metropoli, nebo v místě, kde je menší hustota obyvatel. Ale má to nějaký vývoj, který je asi přirozený."