Chicago Blackhawks a celá NHL truchlí. V 78 letech se v úterý uzavřel nevšední životní příběh Stana Mikity, dvojnásobného držitele Hart Trophy a člena Hokejové Síně slávy.
Mikita svou kompletní dvaadvacetiletou kariéru strávil v dresu Chicago Blackhawks, kde je lídrem historické tabulky v počtu odehraných zápasů (1394), v asistencích (926) a v bodech (1467). Stal se také prvním hráčem Blackhawks, jehož číslo 21 bylo slavnostně vyvěšeno pod střechou Chicago Stadium v roce 1980. Mikita v sezoně 1966-67 získal Art Ross Trophy, Hart Trophy i Lady Byng Trophy, stejný kousek se mu podařil i v sezoně 1967-68.
Zemřel Stan Mikita. Chicagské legendě bylo 78 let
V zámoří se uzavřel příběh slovenského rodáka, který dobyl NHL
Mikita byl dynamickým ofenzivním hráčem, který ale neměl takovou výbušnost jako jeho dlouholetý spoluhráč Bobby Hull. Menší výšku však kompenzoval houževnatostí a pozorností k ofenzivním detailům.
Narodil se 20. května 1940 jako Stanislav Gvoth v bývalém Československu. Jeho život se změnil v roce 1948 po komunistickém převratu. Jeho rodiče požádali chlapcova strýce Joea, který žil s manželkou Anne v St. Catharines v Ontariu, aby syna adoptovali.
"Když se mnou teta a strýc přišli na nádraží v Praze, přemýšlel jsem, jaká bude Kanada," řekl Mikita v roce 1966. "Ale když jsem viděl, že vlak je připraven k odjezdu a matka s otcem tam zůstávají, chytil jsem se sloupu a plakal. Každý centimetr jízdy vlaku jsem se snažil vyskočit a vrátit se k rodičům."
V Kanadě posléze přijal příjmení strýce s tetou a začal nový život. Jeho osudem se stal sport. Zanedlouho po příjezdu do Kanady uviděl skupinku dětí hrajících hokej a okamžitě se k nim přidal, aniž by s ním měl jakoukoli zkušenost. Také neuměl jediné slovo anglicky, ta první, která se naučil, byla: puk, hokejka, gól, cizinec...
Mikitova skutečná kariéra odstartovala ve 13 letech, když s ním podepsal kontrakt Rudy Pilous, jenž pracoval pro Blackhawks. Mikita strávil tři sezony St. Catharines Teepees, ale nepřemýšlel o profesionální hokejové kariéře. Ovšem jen do doby, než byl jeho spoluhráč Hull povolán do Chicaga...
Mikita se pak dočkal povolávacího rozkazu v devatenácti letech v sezoně 1958-59.
"Kouč Teepees mi řekl, abych si vzal nějaké oblečení, protože mě hodí na vlak do Chicaga," vzpomínal Mikita. "Tak jsem se zeptal, proč tam jedeme a on odpověděl, že mají nějaké zraněné hráče a potřebují mě v příštím zápase. Přišel jsem k vlaku a očekával lůžkový vůz. Jenže průvodčí mi řekl, že na něj nemám lístek, tak jsem jel na dřevěné lavici a celou cestu nezamhouřil oka."
Mikita odehrál za Blackhawks v sezoně 1958-59 tři zápasy, od dalšího ročníku ale za ně začal nastupovat pravidelně. V sezoně 1959-60 nasbíral 53 bodů (19+34) a v následujícím roce pomohl Chicagu vyhrát první Stanley Cup od roku 1938. K ofenzivní elitě NHL se zařadil v sezoně 1961-62, když zaznamenal 77 bodů (25+52), což byla první z deseti po sobě jdoucích sezon, v nichž překonal 70 bodů. Čtyřikrát vyhrál Art Ross Trophy mezi lety 1964-68. Jeho maximem je 97 bodů (35+62) ze sezony 1966-67.
Mikita vyhrál dvakrát bodování, ačkoli v těch letech nasbíral také 146 a 154 trestných minut. Po roce 1965 ale změnil styl a stal se dvakrát vítězem Lady Byng Trophy pro hráče výborných dovedností a zároveň gentlemanského chování.
"Dělal jsem hloupé věci, které jsem dělat neměl," řekl o svém přerodu. Mimo led se Mikita začal věnovat charitativním záležitostem. V roce 1974 založil Hokejovou školu Stana Mikity pro děti s poruchou sluchu, ze které se později začal formovat americký reprezentační tým neslyšících.
Když Mikita po sezoně 1979-80 ukončil kariéru, byl třetí v celkové tabulce produktivity ligy, v roce 1983 pak byl uveden do Hokejové Síně slávy. Pracoval jako byznysmen a golfový profesionál. Svou slávu oživil na stříbrném plátně v roce 1992, když účinkoval v komedii Wayneův svět.
"Celých 22 let jsem byl profesionálním sportovcem, ale budou si mě pamatovat z jedné scény ve filmu," řekl Mikita pro Sports Illustrated.
I když Blackhawks vyřadili Mikitův dres, měl až do roku 2007 s týmem jen minimální kontakt. Po smrti dlouholetého majitele Williama Wirtze ale nový prezident klubu John McDonough oslovil Mikitu a další hvězdy minulosti.
"Nikdy jsem si nemyslel, že uvidím led v United Center," řekl Mikita. "Ale když mi John McDonough zavolal a zeptal se, zda bych měl zájem stát se znovu součástí Blackhawks, hned jsem souhlasil."
Mikita a Hull byli 7. března 2008 oceněni v předzápasovém ceremoniálu a formálně byli jmenováni i ambasadory týmu. Když pak Blackhawks v roce 2010 po 49 letech triumfovali, on i Hull byli mezi těmi, kteří dostali prsteny za Stanley Cup. Mikita se stal součástí veřejných akcí, a to i v době, kdy na prahu sedmdesátky bojoval s rakovinou ústní dutiny.
22. srpna 2011 odhalili Blackhawks sochy Mikity a Hulla před svou halou United Center. Obě hokejové legendy tam mají místo vedle basketbalové superhvězdy Michaela Jordana z Chicago Bulls. Mikita strávil v Chicagu celou kariéru a je považován za nejlepšího hokejistu historie klubu. Aby se zařadil k největším hráčům dějin NHL, musel překonat mnoho výzev.
V roce 2015 diagnostikovali Mikitovi demenci s Lewyho tělísky, nemoc mozku, která napadá paměť a způsobuje halucinace a poruchy spánku. "Jeho duše už odešla," řekla manželka Jill Mikita deníku Chicago Tribune v roce 2015.
V roce 2017 byl Mikita jmenován jedním ze stovky největších hráčů historie NHL
