Nejlepší drafty historie? 1979, 1984, 1990...

Draft NHL 2019 se koná 21. až 23. června ve vancouverské Rogers Areně. NHL.com/cs vám přináší komplexní pokrytí zprávami, články, příběhy i rozhovory před, během a po této akci. Nyní se podíváme na nejlepší ročníky v historii draftu, z nichž jeden se konal právě ve Vancouveru.

Vinaři o tom diskutují snad každý rok: který ročník byl ten vůbec nejlepší? V souvislosti s blížícím se draftem se nabízí podobná otázka: která třída talentů byla ta nejlepší v historii NHL?
Podívejte se na náš žebříček nejnabitějších draftů seřazený od pátého do prvního podle naší redakce.
5. 2003 (Nashville)
O kvalitě nejmladšího ročníku z našeho výběru svědčí už jen následující fakt: 17 hráčů ze třicítky v prvním kole si zahrálo minimálně jednou All-Star game. A mezi šesti vítězi Stanley Cupu je celkem 12 prstenů za titul: Jeff Carter a Dustin Brown mají doma po dvou, Marc-Andre Fleury a Brent Seabrook dokonce po třech a anaheimská dvojka Ryan Getzlaf, Corey Perry po jednom.

A to ještě v prvním kole nešel centr Patrice Bergeron (2. kolo, č. 45), jenž s Boston Bruins získal rovněž Stanley Cup a k tomu dostal čtyřikrát Selke Trophy pro nejlépe bránícího forvarda ligy.
Jedničkou draftu v Nashvillu byl brankář Fleury, jenž Pittsburgh Penguins pomohl k titulům v roce 2009, 2016 a 2017; dvojkou Eric Staal (Carolina Hurricanes), trojkou Nathan Horton, jehož slibnou kariéru po výhře ve Stanley Cupu s Bostonem zničily zdravotní problémy. Jako číslo 11 šel Carter (Philadelphia Flyers), Seabrook (14, Chicago Blackhawks), Getzlaf (19, Mighty Ducks of Anaheim), Brent Bruns (20, Minnesota Wild), Perry (28, Anaheim), Bergeron, Shea Weber (49, Nashville Predators) a brankář Corey Crawford (52, Chicago). Až číslem 205 byl Joe Pavelski, současný kapitán Sharks.
Při výčtu těchto jmen se zdá být velkým úspěchem, že český útočník křídlo Milan Michálek byl do San Jose vybrán na šestém místě před jeho současnými esy Burnsem i Pavelskim.
4. 1991 (Buffalo)
Začátek 90. let byl dobou otevřených cest z Evropy do Severní Ameriky a zároveň rozšiřováním NHL, které do ní přineslo větší množství hráčů. Díky těmto dvěma faktorům byl každý draft z této doby velmi významný - i ten v roce 1992, kdy šel jako jednička poprvé český hokejista, obránce Roman Hamrlík k nováčkovi soutěže Tampa Bay Lightning.
O mnoho nabitější byl ovšem výběr talentů o rok před tím. Jasnou jedničkou se stal Eric Lindros, kterého vybrali Quebec Nordiques - tým, za nějž nikdy nenastoupil. Kauza kanadského bouráka je dobře známá: rok 'stávkoval' a hrál za v olympijský výběr země, až se stal předmětem obřího trejdu s Flyers. Mimo jiné i za Petera Forsberga, což byl další megatalent draftu 1991 (číslo 6).
První kolo v roce 1991 pozvalo do NHL hodně hvězd z Evropy, ovšem mimo Forsberga až od 15 místa; byť své americké a kanadské konkurenty nad sebou (vyjma trojky Scotta Niedermayera do New Jersey Devils) v lize jasně předčili: Alexei Kovalev šel jako číslo 15 k New York Rangers, Markus Naslund jako 16. do Vancouver Canucks, Martin Ručinský (Edmonton Oilers) jako dvacítka a Žigmund Pálffy (New York Islanders) dokonce až ve druhém kole jako číslo 26.

Ještě o 33 míst za ním byl vybrán pro Hartford Whalers centr Michael Nylander a Alexei Zhitnik (Los Angeles Kings) šel až jako 81.
3. 1990 (Vancouver)
Léto tohoto roku bylo plné velkých příslibů. Po pádu komunismu ve východní Evropě se provalila hráz a do NHL natekla od té doby spousta skvělých hokejistů.
Z tohoto pohledu je až zarážející, že v prvním kole se mezi Kanaďany a Američany dostali jen dva Evropané: dvojka Petr Nedvěd (Vancouver) a pětka Jaromír Jágr (Pittsburgh). Zarážející se může zdát i to, že dnes druhý nejproduktivnější hráč historie Jágr šel až pátý, zatímco jedničkou byl Owen Nolan (Quebec), trojkou Keith Primeau (Detroit) a čtyřkou Mike Ricci (Philadelphia).
Zarážející může být i to, že - byť nejlepší Rusové Sergei Fedorov a Pavel Bure byli vybráni už o rok dřív - byli poměrně pozdě draftovaní vynikající ruští mladíci roku 1990: Vyacheslav Kozlov (Detroit) jako 45., Alexei Zhamnov (Winnipeg Jets) jako 77. a Sergei Zubov (Rangers) ještě o osm míst později. A zarážející je i 133. místo Roberta Langa (Los Angeles) a hlavně až 156. pozice Petera Bondry (Washignton).

Za zmínku určitě stojí brankář Martin Brodeur (New Jersey), který šel na pódium ke konci prvního kola jako číslo 20 - těsně za Američanem Keithem Tkachukem (Winnipeg).
2. 1984 (Montreal)
Jelikož Wayne Gretzky přišel do NHL přijetím Edmontonu z konkurenční ligy WHA a nebyl tak nikdy draftován, nejslavnějším hráčem, jenž prošel draftem, je pravděpodobně Mario Lemieux. Ten byl jasnou jedničkou roku 1984 a jeho příchod změnil historii hokeje v Pittsburghu.
V roce vrcholící studené války, kdy to měli hokejisté z Československa do NHL nesmírně daleko, však nebyl SuperMario jedinou superhvězdou draftovanou do elitní soutěže.
Až jako 51. v pořadí a třetího mezi gólmany (za Craigem Billingtonem a Darylem Reauhgem) si Montreal Canadiens vzali Patricka Roye, jako 117. zaznělo jméno Brett Hull (Calgary Flames) a coby 171. šel na řadu Luc Robitaille (Los Angeles).
Pětkou roku 1984 byl Petr Svoboda (Montreal), jenž jen pár měsíců před tím utekl jako osmnáctiletý z komunistické totality; číslem 59 pak další emigrant Michal Pivoňka (Washington Capitals).

1. 1979 (Montreal)
Rok, v němž měl být - a nakonec (na základě složitých dohod majitele Oilers Petera Pocklingtona s hráčem, s NHL i na základě přistoupení klubu z ligy WHA) nebyl - draftován Gretzky, je zároveň v čele našeho žebříčku. I bez Gretzkyho totiž dal NHL hned sedm hráčů, kteří se v kariéře dostali přes tisícibodovou hranici.
Stojí za to si je vyjmenovat. V prvním kole šel Mike Gartner (č. 4, Washington), obránce Ray Bourque (8., Boston), Brian Propp (14, Philadelphia) a Michel Goulet (28, Quebec). Ve druhém pak Dale Hunter (41, rovněž Quebec), až ve třetím centr Mark Messier (48., Edmonton) a ve čtvrtém Glenn Anderson (69, Edmonton).
Poslední dva jmenovaní získali oba s Oilers pět Stanley Cupů, stejně jako obránce Kevin Lowe, tehdejší číslo 21.