Finálová pohádka: Gaudreau překvapil všechny

Zní to tak nepravděpodobně, že se možná sám Frederick Gaudreau musí neustále štípat. Aby se ujistil, že se mu tohle všechno jen nezdá.
Útočník Nashville Predators vůbec nemá svoje pevné místo v šatně, sedává v ní na obyčejné židli. Přitom by si aktuálně zasloužil malý trůn: forvard, který v životě odehrál zatím jen šest duelů play off, už ve finálové sérii proti Pittsburgh Penguins skóroval třikrát!

Ve čtvrtém finále si dokonce připsal trefu vítěznou. Gól nedal jen v duelu číslo dvě.
"Freddy, uvidíme, co se dá dělat. Možná tě nakonec někam vmáčkneme," žertoval kapitán Mike Fisher o jeho velmi nezvyklé pozici v šatně.
A sám Gaudreau jen skromně vykládal: "Abych byl upřímný, tohle vůbec neřeším. Klidně budu sedávat na koberci, pokud bude třeba. Jsem prostě šťastný, že tu mohu být."
Nevypadá to, že by šlo o skromnost falešnou. Podobné příběhy se totiž dějí jen opravdu zřídka.
Stačí pohled do statistik - Gaudreau odehrál za Predators v základní části devět duelů, v nichž si připsal jedinou asistenci. To byla jeho premiéra v NHL.

Jenže pak se v konferenčním finále proti Anaheim Ducks zranil šéf ofenzivy Nashvillu Ryan Johansen - a bylo potřeba najít nového centra. V tu chvíli odstartovala velká hokejová pohádka.
"Freddy má moje uznání, že se vydržel celou dobu rvát," ocenil kouč Predators Peter Laviolette. Gaudreau totiž vůbec neprošel draftem a na vstup do NHL musel čekat delší čas, než je v této době obvyklé. 1. května mu bylo 24 let. "Doslova všechno si musel neuvěřitelně tvrdě odpracovat. Každý posun, každé zlepšení, každou smlouvu."
Vida, jak se časy mění. Gólman obhájců Stanley Cupu Matt Murray už musí mít Gaudreaua dost; chlapík jménem Freddy se stává jeho noční můrou. Kanadský forvard na led neskáče zrovna často, naposledy jako člen čtvrtého útoku s P. A. Parenteauem a Harrym Zolnierczykem odehrál jen čas 9:06. A stejně zase skóroval.
"Možná nejsem nejstarší, hokejovým profesionálem jsem dva roky. Ale daří se mi nepodléhat tlaku. Dostávám se do bodu, že tohle všechno dokážu zvládat," popisoval Gaudreau, jak se v roli nováčka vyrovnává s velikostí okamžiku.
I díky němu Nashville na domácím ledě ožil a srovnal finálovou sérii na 2:2 na zápasy. Laviolette se svým štábem v letošním play off skoro připomínají kouzelníky, jak do kádru zabudovávají další a další 'neznámé' borce. Gaudreau je v tomto směru vrcholný 'trik'.
A kouč si ho nemůže vynachválit. "Na jeho cestě mu pomohlo hodně lidí. Trenéři v mládeži, u nás na farmě, specialisté na přípravu," líčil Laviolette. "Ale mezi námi - nakonec musel ty nejdůležitější kroky vždycky udělat on sám. Zvládnout všechno tak, abyste se najednou stali platným hokejistou v bitvě o Stanley Cup, to mluví samo za sebe."
Je jasné, že se zrovna Gaudreau nebude vztekat, když s ním trenér bude posouvat v sestavě; pro nečekaného hrdinu je každý vstup na led vysoce nad plán. I toho si Laviolette cení.
"Když byl ze hry i Mike Fisher, mohli jsme ho povýšit. Umí hrát na centru, zvládá to na křídle," řekl trenér. "Je to chytrý, všestranný hráč. A připomíná mi to, co zvládá Calle Jarnkrok. Můžu ho dát na pravé křídlo prvního útoku, zítra na levé křídlo ve druhém a o den později na centra čtvrté řady. Freddyho to nerozhodí."
Jak symbolické: Gaudreau nemá pevné místo ani v kabině, ani na soupisce. Ale bez ohledu na oboje platí, že jej fanoušci oslavují a spoluhráči o něm hovoří s respektem.
"Je neuvěřitelné, co zvládá. A rozhodně je již pevnou součástí tohoto týmu. Náleží mezi nás," prohlásil šéf kabiny Predators Mike Fisher. "Od chvíle, co přišel, je hrozně platný. Dává klíčové góly. Když to vidíte, musíte mít dobrý pocit."
I kdybyste si po zápase měli sedat jen na koberec...