Obrana Penguins vstala z popela, opět je zbraní

Dvě jasné výhry, rostoucí tlak a energický a aktivní styl, s nímž Nashville Predators zaplavili ve třetím a čtvrtém finále Stanley Cupu soupeřovo obranné pásmo jednou agresivní útočnou vlnou za druhou, začínal mít na obranné řady Pittsburgh Penguins ničivý vliv.
Zdálo se, že bekům docházejí síly a bez zraněného lídra Krise Letanga se nezvládají s náporem soupeře efektivně vypořádat. Že nedovedou podržet puk a dostat ho na druhou stranu hřiště nebo v klidu rozehrát. Že kupí chyby.

Logicky se tak nabízela otázka: Zvládnou zbytek poslední série po náročné sezoně, která pro ně čítala už 105 zápasů?
Šesté finále bylo ráznou odpovědí. Obránci Pittsburghu hráli parádně a byli velkým důvodem jednoznačné výhry 6:0. Hlavní role sice sehráli gólman Matt Murray, tříbodoví útočníci Sidney Crosby a Phil Kessel nebo autor gólu a asistence Evgeni Malkin. Jejich úspěch však umožnila výborná práce zadních řad - ať už ve vlastním pásmu, kde pomohli beci Murraymu výbornou defenzivou, nebo při přechodu do útoku a podpoře ofenzivy.
"Pro všech šest beků to byl nejlepší zápas finále. Jejich extrémně kvalitní výkon hodně pomohl celému týmu," rozplýval se pittsburský kouč Mike Sullivan.
"Naši zadáci jsou často trochu ve stínu, protože máme v kádru tak senzační útočníky. Ale co tahle šestka v pátém zápase dokázala, to se těžko docení. Jak všichni padali střel, fantastické. Tyhle drobné věci se nezobrazí na výsledkové tabuli, nedostanou se do hlavních statistik. Ale jsou ohromně důležité. I když jména těch hráčů neplní palcové titulky, z jejich hry profitovali všichni ostatní."

A nezůstalo jen u neviditelné práce. Justin Schultz otevřel skóre v přesilovce po 90 sekundách. Ron Hainsey asistoval u Malkinovy trefy, pak předvedl parádní sólo a pečetil na 6:0. Bod za nahrávky si připsali i Olli Maatta a Trevor Daley.
Všichni zadáci hráli soustředěně, bez větších chyb. Aby nebyli unavení, rozprostřel Sullivan jejich nasazení mezi všechny dvojice poměrně rovnoměrně - rozdíl v čase na ledě mezi nejvytíženějším Brianem Dumoulinem (22:38) a nejméně vytíženým Maattou (17:44) nebyl ani pět minut. A ostatní se vešli mezi ně, včetně Schultze (20:36).
"Měli jsme parádní start, dokázali jsme do toho dát spoustu energie a odhodlání. Hráli jsme doma a to je samozřejmě výhoda, chtěli jsme nadchnout fanoušky, což se nám povedlo. Ti nás pak hnali dál. Každý na tom měl svůj díl," pochvaloval si Schultz.
"Máme se od čeho odrazit. Jedeme dál, budeme se snažit odehrát stejně dobrý zápas a zkusíme to urvat u nich," burcoval Hainsey.

Velký podíl na výhře měl pochopitelně i Murray, jehož jméno se znovu dostalo na přetřes po nevýrazných výkonech v Nashvillu - opět se spekulovalo, zda se do branky nemá vrátit Marc-Andre Fleury. Murray odpověděl čistým kontem, když kryl všech 24 střel Predators.
"Jsem rád, že se nám podařilo tak rozhodným způsobem zareagovat na předchozí porážky. Člověk chce vyhrávat pokaždé," řekl gólman vítězů. "Jsem hodně ctižádostivý typ, jestli je to po výhře, nebo po prohře, jdu do toho stejně."
Stejně do toho půjde Murray s oživlou obranou před sebou i v šestém zápase, který se hraje v pondělí večer (úterý 2:00) v nashvillské Bridgestone Areně. Je v podobné situaci jako před rokem, kdy byl coby nováček senzací play off - k šestému finále mířil s týmem do San Jose a po výhře 3:1 nad domácími Sharks tam vybojoval s týmem Stanley Cup.
Mimochodem, i tehdy to bylo s velkou pomocí beků: skóre otevřel Dumoulin po Schultzově přihrávce, vítězný druhý gól dal Letang... Je možné, že se podobný kousek podaří pittsburským zadákům i tentokrát.
Pro obranu, která byla během finálové série zastíněná opěvovanými zadními šiky Predators, by to bylo velké zadostiučinění.