Bylo od začátku jasné, že Maxim bude obráncem jako vy?
"Zaměření hráče, co se týče postů, se někdy mění. V žákovských kategoriích kluci střídají pozice. Přiznám se, že v případě Maxima ani nevím, kdy se dostal do obrany. Asi mu to prostě víc sedělo."
Maxima jste vedl už během studia ve Finsku, nyní jste jedním z jeho trenérů v reprezentaci. Jaký je to pocit koučovat vlastního syna?
"Není to jednoduché. V mladších věkových kategoriích je fajn, když vedete své dítě, ale od starších žáků to začíná být náročné. Proto jsem rád, že na klubové úrovni tuto funkci už dlouhá léta nemám. V reprezentaci jsme si na to už zvykli a respektujeme jeden druhého. Snažím se k němu přistupovat stejně jako ke všem ostatním hráčům."
V posledních dvou letech bylo v draftech NHL včetně Maxima vybráno 14 Slováků. Myslíte, že bude tento trend pokračovat?
"Mám přehled o hráčích a trénuji na klubové úrovni i kluky z nižších ročníků. Věřím, že křivka úspěšnosti slovenských hráčů bude opět stoupat. Jsme rádi za každého draftovaného hráče. Oni jsou pak tím silným základem i pro naši reprezentaci. Momentálně máme co do činění s nejsilnější skupinou za poslední desetiletí. Uvidíme, co přinesou další roky."
Doma máte kompletní sbírku medailí z mistrovství světa IIHF a po zisku bronzu v roce 2003 jste se vydal do NHL. Proč k tomu došlo až deset let po draftu?
"Je to zvláštní. Málokdo to ví, ale když mi bylo 24 let, tak jsem s hokejem asi na půl roku skončil. Pak jsem se k němu vrátil a bylo to jako na houpačce. Mou kariéru nastartovala sezona v Litvínově a hlavně to, když jsme se v roce 2000 stali vicemistry světa. Úspěchy v národním týmu mi pomohly k tomu, že klub, který mě draftoval, se o mě začal zajímat a poslali mi nabídky na kontrakt. Teoreticky jsem mohl být v NHL dřív, ale nepřijal jsem nabídky na dvoucestné smlouvy, takže to vyšlo až po deseti letech. Tehdy měli reálný zájem, abych hrál v prvním týmu a já jsem přikývl. Měl jsem dvouletý kontrakt, ale druhý rok byla výluka a pak jsem se už do zámoří nevrátil. Svůj sen hrát v NHL jsem si ovšem v každém případě splnil."
Po návratu z USA jste střídal ruskou ligu, Švédsko i Česko. Kde se vám hrálo nejlépe?
"Jednoznačně v Rusku. Především v Moskvě byly vynikající podmínky. Bydleli jsme na ambasádě a měli jsme tam takovou svou slovenskou komunitu."
Kariéru jste završil v Košicích, se kterými jste získali i dva tituly ve slovenské nejvyšší soutěži. Českou extraligu jste ovládl se Vsetínem. Který titul je pro vás nejcennější?
"Každý titul byl úplně jiný. V Česku vzpomínám hlavně na tu skvělou vsetínskou dynastii, kterou jsme jakoby uzavírali (v roce 2001). Byl to poslední titul této dynastie a můj první. Byly tam obrovské emoce. Deset měsíců na to jsem slavil titul v Rusku v Jaroslavli a pár měsíců na to jsme byli mistři světa. Čili v rozmezí jednoho roku jsem dokázal získat tři tituly. Byl to takový hattrick. Každý titul byl jiný, ale emoce jsou stejné. Právě ty emoce bych přál zažít každému sportovci."