Česko-slovenská třicítka: 21.-19. místo

Před 30 lety odstartovaly samostatné nejvyšší soutěže v Česku a Slovensku. K výročí rozdělení federální ligy přinášíme každý čtvrtek seriál mapující třicítku nejlepších českých a slovenských hokejistů v dějinách NHL. V redakčním žebříčku nejde jen o góly, asistence a body, ale i o historický význam a odkaz, který tito hokejisté zanechali jak v zámoří, tak i ve svých rodných zemích. Pokračujeme trojicí od 21. do 19. místa.

21. Petr Klíma (v NHL 1985-1999)

Psát o někdejším vynikajícím střelci v minulém čase je složité, šok z jeho předčasného úmrtí v 58 letech z letošního května ještě úplně neodezněl. Klímův odkaz však přetrvává.

Jako extrémně nadaný mladík zpoza železné opony nechtěl čekat, až mu komunistický režim umožní hrát za hranicemi a svému štěstí šel naproti. Chytil laso z Detroit Red Wings, v tajnosti s nimi podepsal kontrakt a zmizel z reprezentačního soustředění v Západním Německu.

I když mu zpočátku dělala za mořem ohromné problémy angličtina, na ledě hrál jako pán. V prvních třech detroitských sezonách dával minimálně 30 gólů. Klidně jich mohlo být i víc, ale Klíma si koncem 80. let vychutnával život v Americe se vším, co k tomu patřilo.

Na konci roku 1989 ho Red Wings vytrejdovali do Edmonton Oilers, což byla pro českého emigranta životní výhra. Kanadský klub si šel pro Stanley Cup a Klíma k triumfu přispěl v play off pěti góly. Ten nejproslulejší vstřelil ve třetím prodloužení úvodního finále proti Boston Bruins. 15. května 1990 propálil v čase 115:13 Andyho Mooga. Stále je to 20. nejdelší zápas v historii zámořského play off.

Hned v další edmontonské sezoně pak Klíma docílil se 40 góly svého kariérního maxima. Celkem si v NHL připsal za 786 zápasů 313 branek (6. místo v českém žebříčku) a 260 asistencí.

Od roku 1993 působil tři sezony v Tampa Bay Lightning a k závěru zaoceánské kariéry si v ročníku 1996-97 ještě trochu zacestoval, když se objevil v Los Angeles Kings, Pittsburgh Penguins a na chvíli se vrátil i do Edmontonu. Třináctizápasový detroitský comeback v sezoně 1998-99 byl pro českého veterána tím posledním, co v NHL jako aktivní hráč předvedl.

20. Petr Nedvěd (1990-2007)

Další ze světoběžníků, který si šel tvrdě za svým a komunistickému režimu ukázal záda. O to působivější je, že Nedvěd emigroval jako sedmnáctiletý kluk při juniorském turnaji v Kanadě. Vlastně jen pár měsíců před zhroucením východního bloku.

Vancouver Canucks nechtěli, aby jim talentovaného mladíka někdo vyfouknul, a na draftu 1990 si ho pojistili už z 2. místa. A hned ho hodili do hluboké vody. "První rok jsem na to neměl vůbec. Ale pro Vancouver to byla dobrá vizitka, že nejsem v juniorské lize, ale hned hraju NHL," popisoval Nedvěd. "Od dvaceti jednadvaceti let už to byl jiný příběh."

Proslulému elegánovi velmi prospěla výměna do Pittsburgh Penguins, kde hned ve své první sezoně 1995-96 zaznamenal 99 bodů (45+54). Výborně hrál i v play off - za 18 utkání si připsal bilanci 10+10. V úvodním kole proti Washington Capitals se zaskvěl vítězným gólem v prodloužení v čase 139:15, což je sedmý nejdelší zápas v dějinách NHL.

Skutečnou 'rockovou hvězdou' se ale Nedvěd stal až po druhém příchodu do New York Rangers, kde strávil šest sezon (1998-2004) a vytvořil údernou českou formaci s Radkem Dvořákem a Janem Hlaváčem. Jedinou kaňkou byla absence v play off. Manhattan přirostl Nedvědovi k srdci tak, že ještě v roce 2008 dorazil na tréninkový kemp a v přípravě hrál výborně. Klub už se ale rozhodl vsadit na mladší hráče.

Celkem si tak Nedvěd, jenž působil i v St. Louis Blues, Phoenix Coyotes, Edmonton Oilers a Philadelphia Flyers za mořem připsal 982 startů a 717 bodů (310+407). V českém gólovém žebříku je sedmý, v bodovém se pak dělí o devátou příčku s Martinem Strakou.

19. Miroslav Šatan (1995-2010)

Aktuální šéf Slovenského hokejového svazu má za sebou nezpochybnitelnou kariéru. Čtyřnásobný medailista ze světových šampionátů IIHF, kterých absolvoval celkem 12, za sebou zanechal i zásadní stopu v NHL, ačkoli 111. místo na draftu 1993 tomu příliš nenasvědčovalo.

Po necelých dvou sezonách v Edmonton Oilers však Šatanovi nesmírně prospěl trejd do Buffalo Sabres. Ve společnosti gólmana Dominika Haška se hbitý a technický křídelník stal jednou z největších ofenzivních zbraní týmu. Šestkrát byl také nejlepším střelcem Sabres, dvakrát se rovněž představil na All-Star Game (2000, 2003).

V sezoně 1998-99 dával Šatan 40 branek, své kariérní maximum. Ve stejném ročníku se Sabres probili až do finále Stanley Cupu, kde ale v šesti zápasech ztroskotali na Dallas Stars.  

"Miro je zvláštní typ lídra, který je v kabině velmi milý, ale na ledě by se pro něj všichni rozkrájeli," tvrdil Hašek.

Šatan, jehož příjmení se v zámoří psalo bez diakritiky, byl mezi fanoušky napříč ligou velmi populární. Obzvlášť, když v řadě zápasů dokázal na ledě řádit jako hokejový kníže pekel. Za Ďábly z New Jersey Devils si ale nikdy nezahrál, i když podle mnoha vtipů by byl jejich ideálním lídrem.

Po výluce v sezoně 2004-05 se na tři roky usadil o něco východněji v New York Islanders. Deset let po nešťastném finále s Dallasem si pak přece jen sáhl na Stanley Cup jako hráč Pittsburgh Penguins v roce 2009. Poslední sezonu (2009-10) strávil u Boston Bruins, Šatanova zámořská bilance se pak zastavila 1050 zápasech (5. místo ve slovenském žebříčku), v nichž zaznamenal 735 bodů (7.), z toho 363 gólů (6.).