"Kdo není hloupý, z příspěvku takových borců si vždycky něco vezme," komentoval nabitou skvadru Holaň.
Tématicky to byla navíc hodně pestrá sešlost. První přišel na řadu Quinn, který na pódiu několikrát zopakoval, že prvním trenérským přikázáním by měla být za všech okolností trpělivost. Dlouze též hovořil o tom, že ke každému hokejistovi je nutné zvolit individuální přístup. I ke hvězdám.
"U těch nejlepších naštěstí obyčejně není vůbec žádný problém, když je upozorníte na něco, na čem je třeba zapracovat," popisoval.
Při hodinové přednášce čelil řadě otázek z publika, kupříkladu i na svou zkušenost s českými hráči.
"Podle toho, co jsem měl možnost vidět, bývají šikovní a silní. V mých očích jste pořád velmi úspěšná hokejová země," ubezpečoval.
Quinna vystřídal Ward, který se před trenérským auditoriem pustil do odborného a velmi podrobného pitvání různých herních situací. Nejdelší dobu se věnoval všemožným variantám zahrání buly, a to s názornými řešeními od opravdových kabrňáků - na plátně za ním často čaroval třeba Patrice Bergeron, při signálech bezprostředně po vhazování taky Johnny Gaudreau.
"Právě tyhle rozbory mi daly z celého dne suverénně nejvíc. Wardova studie o vhazování mi přišla naprosto fantastická," svěřil se Holaň.
To samé vlastně říkal i Rulík: "Ze způsobů, jakými se buly věnují v zámoří, pravidelně čerpám. Mají to tam nesmírně propracované."
Zájem ale vyvolalo i poslední vystoupení, které Samuelsson směřoval především k chování na střídačce. Někdejší bouřlivák a nejnenáviděnější hráč NHL se v trenérské roli očividně zklidnil, už to není žádná horká hlava. Jakmile vezme do ruky mikrofon, hovoří spíš jako uhlazený a sympatický profesor.