Výročí Československa vnímají i hráči v NHL

Většinu roku tráví daleko od domova, při oslavách staletého výročí vzniku Československa je čekají zápasy nebo tréninky. Přesto i čeští a slovenští hokejisté v NHL toto historické datum vnímají a význam 28. října plně doceňují.
"Je to krásné. Sto let… Takové situace se vždycky slaví, doufejme, že si Češi užijí krásný den. Sejdou se v Praze na Václaváku, bude to velké. Je to krásná věc. Škoda, že tam nebudu moct být," vzkázal z Bostonu David Pastrňák.

Při příležitosti velkého výročí si elitní útočník Bruins plánoval aspoň připít plzeňskou dvanáctkou. "Doufejme, že to někde uvidím a uslyším v televizi, co se doma děje. A dám si na to českou plzeň," řekl aktuálně nejproduktivnější český hokejista v NHL.
Výročí vzniku republiky, k níž se 30. října 1918 přidala její slovenská část podpisem Martinské deklarace, považují za velký den i hokejisté ze Slovenska. Zejména ti starší, kteří ještě pamatují společný stát: Zdeno Chára, Marián Gáborík, Peter Budaj nebo Jaroslav Halák.

"Já jsem se narodil ještě jako Čechoslovák. Určitě to znamená hodně, nejen pro mě, ale pro všechny. Taková historie už hovoří za všechno," uvedl Halák, brankář Boston Bruins.
"Rozdělení na Česko a Slovensko (v roce 1993) beru tak, jak to je. Kdybychom se na to podívali ze sportovního hlediska, určitě bychom měli lepší mužstvo společně - ať už ve fotbale, nebo v hokeji. Ale nedá se nic dělat. Byla to politicky daná věc, takže nemá cenu nad tím hloubat," dodal bratislavský rodák.
Historii státu Čechů a Slováků provázel hokej prakticky od jeho vzniku. V českých zemích se hrál dokonce ještě před tím, první kluby vznikaly už za Rakouska-Uherska. Na Slovensku zapustil kořeny na přelomu 20. a 30 let.
S tím, jak prožívala temné časy celá společnost, prožíval je i samotný hokej: druhou světovou válku a německou okupaci, nástup komunistů, kteří pozavírali nejlepší reprezentanty do uranových lágrů...
"I můj děda byl za komunistů zavřený. Něco proti nim řekl a dostal za to vězení. Samozřejmě ta doba mezi rokem 1948 a 1989 nebyla optimální, ale teď se to nějakým způsobem vrací a já věřím, že bude líp," uvedl Jakub Voráček, hvězda Philadelphia Flyers.

Stejně tak jeden ze dvou nejpopulárnějších sportů v obou zemích reflektoval i radostnější doby: dva tituly mistrů světa okolo krátké svobodné éry v letech 1947 a 1949, období po pádu komunistické diktatury a pádu Železné opony, jež přinesl desítkám hráčů příležitost prosadit se v NHL a vyústil v jejich triumfy na olympiádě v Naganu 1998 a v letech 1996 až 2010 i šesti českými a jedním slovenským titulem mistrů světa.

Spojení zdejšího hokeje s NHL navíc umožnilo sportovcům šířit slávu obou států na nejzářivějším hokejovém jevišti. Jaromír Jágr a Dominik Hašek se dostali mezi oficiální stovku legend NHL, mezi velké hráče její historie se zapsalo i mnoho dalších: Peter Šťastný, Chára, Marián Hossa, Patrik Eliáš, Milan Hejduk...
A další je mohou následovat - třeba právě Pastrňák a Voráček.
"Samozřejmě, že jsem hrdý Čech. Ale na druhou stranu, já jenom hraju hokej. Máme v Česku spoustu jiných hrdinů. Ať to jsou hasiči, doktoři... Lidé, kteří nedostanou takový kredit jako my sportovci. Což je jeden z důvodů, proč nechci, aby mi to nějak stouplo do hlavy. A neberu se jako hrdina. Máme v naší zemi jiné," prohlásil Pastrňák sympaticky.

Předkové nynějších hokejistů mají za sebou rozličnou historii a starší i mladší hráči se v časech velkého republikového jubilea zamysleli i nad tím, že se z ní chtějí dozvědět co nejvíc. Tak jako talentovaný český útočník Filip Chytil, nováček v sestavě New York Rangers.
"Něco mi praděda i prababička vyprávěli. Jsem hrdý na to, že jsem Čech a narodil jsem se v takové krásné a svobodné zemi. Pradědu i prababičku jsem navštěvoval rád. Probírali jsme hokej i spoustu dalších věcí. Jsem rád, že mi dali rady do života i povyprávěli, jak to bylo v minulosti," řekl Chytil pro NHL.com/cs.

"Můj děda bohužel nedávno, před zápasem s Washingtonem, nezvládl boj s rakovinou. A mě mrzí, že jsem se ho nikdy moc neptal, jak to dřív bylo, čím musel projít. Tak to chci probrat s taťkou, až bude čas," uvedl bostonský centr David Krejčí.
"Když jsem šel k dědovi, tak jsme většinou řešili nějaké drobnosti a nebavili se o takových důležitých věcech. To mě teď mrzí: že jsem to od něj neslyšel přímo. Snad mi to taťka někdy poví."