Finsko dalo světu bezpočet skvělých hokejistů. Rychlých, parádních bruslařsky i herně.
Něco ale nedokázal ani Jari Kurri, ani Saku Koivu, ani Teemu Selänne, ani nikdo jiný.
Až Aleksander Barkov.
Až rodák z Tampere, který kdysi při společném působení v dresu Florida Panthers tak uhranul Jaromíra Jágra, loni jako první Fin všech dob dotáhl svůj tým coby kapitán do finále Stanley Cupu.
A letos znovu.
"Loňská zkušenost mi hodně pomohla," prohlásil po pátečním tréninku osmadvacetiletý útočník. "Vždycky můžete hodně vytěžit z toho, čím si projdete. Loni jsme byli od Stanley Cupu jen kousíček. Na vlastní kůži jsme poznali, kolik dřiny to chce, pokud se máte dostat takhle daleko."
Minule Panthers ve finále nestačili na Vegas Golden Knights, v letošní poslední bitvě na ně čekají Edmonton Oilers - začíná se v sobotu (neděle 2:00 SELČ; Nova Sport 1, Nova Action, NHL.TV). A parta z jihu USA si připadá oproti loňské přetahované podstatně silnější.
Když o nic jiného, tak o nasbírané ledové radosti i šrámy, z nichž se rodí skutečně silné mančafty.
"Loňská finálová prohra nás jen motivovala k tomu, abychom před další sezonu ještě víc zamakali. Abychom nic nepodcenili ani během základní části," popisoval Barkov.
Zatímco v loňském play off mohl někdo jeho mužstvo přehlížet, tentokrát to nehrozí. Panthers rozhodně nebyli žádnou jednorázovou rychlokvaškou, své kvality potvrzují i rok od slavné jízdy.
V základní části byli po New York Rangers a Carolina Hurricanes třetím nejlepším výběrem Východní konference, úspěšnou éru stvrdili i v nadstavbě. Z ní postupně vyřadili týmy Tampa Bay Lightning, Boston Bruins a právě Rangers.
Ani jednou to nebylo nějaké zvláštní drama - Bruins a Rangers jim vzali nanejvýš po dvou zápasech.
"Takže jsme zase tam, kde jsme byli loni. Držíme v rukou další velkou šanci," řekla s finským akcentem tvář výjimečné éry. "Jsme nastaveni na jediné: vyhrát. Tomu podřídíme úplně všechno. Cítím, že jsme ještě lépe připraveni než loni."
Sám Barkov k parádní floridské situaci přispěl znamenitými výkony. Třeba kouč Paul Maurice přiznává, že jeho lajnu zkouší vždy nasazovat na nejlepší formaci soupeře. Přesto má přičinlivý kapitán i skvělá ofenzivní čísla: v základní části nasbíral 80 bodů (23+57) ze 73 utkání, v dosavadních 17 duelech play off přidal bilanci 6+11. S bilancí bod na zápas je momentálně osmým nejproduktivnějším mužem letošního play off.
Zeptejte se na něj jeho spoluhráčů, budou vám o Barkovových přednostech vyprávět hodiny. Například Aaron Ekblad se nebojí tvrdit, že jeho evropský kamarád zásadně ovlivnil celou klubovou kulturu. A obránce Niko Mikkola se přidává postehem, že v jeho krajanovi má Florida skutečně unikátního lídra.
"Není to nejhlasitější chlapík v kabině, ostatní ale vede svým příkladem," tvrdil Mikkola. "Na ledě dělá spoustu důležitých věcí správně, je pro nás nesmírně důležitý. Je to opravdová hvězda."
Během všech těch bitev aktuální nadstavby se neustále mluví o Connoru McDavidovi, Leonu Draisaitlovi, Sergeji Bobrovském, Matthewu Tkachukovi, před tím snad ještě o Igoru Šesťorkinovi. O Barkovovi moc ne. A je to dost typické. Floridská šestnáctka je v mnoha herních kategoriích brilantní, přesto je poněkud přehlížená.
Barkov může být dvojnásobným držitelem Selke Trophy, defenzivním klenotem, který poslední dobou sbírá body jak chalupář hřiby.
Přesto zůstává ve stínu.
Nevypadá to, že by jej to dvakrát mrzelo. Snad mu tahle pozice i vyhovuje.
"Je to neuvěřitelně skromný člověk," potvrdil další finský spoluhráč Eetu Luostarinen. "Přitom pokud by se stal prvním finským kapitánem, který vyhrál Stanley Cup, pro naši zemi by to byla velká věc."
Klubový rekordman v počtu zápasů se už během kariéry přesvědčil, že není důležité, kolik lidí vás zrovna plácá po ramenou. Počítají se jen výsledky. A k nim vede tvrdá práce, nic jiného.
I to ho kdysi dávno naučil český mentor Jágr, na něhož si před finále při otázkách vzpomněli i američtí novináři.
"Mám ho spojeného s tím, jak moc na sobě chtěl pracovat. Co všechno dělal pro to, aby se zlepšoval," vybavil si Barkov. "Kdykoliv jsem se za jeho působení u Panthers rozhodl si jít v šest, sedm večer zabruslit, pokaždé jsem ho našel na zimáku. Vím, že když se ho ptali, jak dlouho bude ještě hrát, odpovídal: Já na ledě zemřu. A to mi pro něj přijde jako velmi charakteristická odpověď."
Jágr recept na úspěch znal, Stanley Cup vyhrál dvakrát.
Barkov zatím ani jednou.
Pořád však může svého velkého učitele dohnat.
"Už jen kvůli Barkymu jsem moc rád, že jsme ve finále," přiznal útočník Anton Lundell. "Už v NHL hraje dlouho. Musel se vyrovnat s mnoha roky, kdy byl tým od play off daleko. Ví moc dobře, že takováto jízda fakt není samozřejmostí. Víte, někteří mi přezdívají Baby Barkov. A můžu vás ujistit, že je to pro mě obrovská čest."
