Mistři mezi šampiony: 3. místo

Během zápasů konferenčních finále vám přinášíme šestidílný seriál Mistři mezi šampiony zaměřený na ty vůbec nejlepší vítěze Stanley Cupu v hokejové historii. V další části je na řadě 3. místo podle hlasování redakce.

Od rozšíření NHL v sezoně 1967-68 se jen dvěma týmům povedlo vyhrát Stanley Cup čtyřikrát v řadě. V letech 1976-79 slavili Montreal Canadiens. V dalších čtyřech sezonách na ně navázali New York Islanders.

Ze čtyř triumfů za sebou vyčnívá sezona 1981-82, kdy byla dominance klubu z Nassau Coliseum na Long Islandu zdaleka největší. Soubor pod taktovkou Ala Arboura v základní části naškudlil 118 bodů a vytvořil rekord soutěže v počtu vítězství v řadě (15). S 33 domácími výhrami Islanders vévodili NHL, v počtu vítězství na cestách (21) se pak vyrovnali Montrealu. V součtu 54 výher je dosud nepřekonaným klubovým rekordem.

Islanders model 81-82 měli talent a schopnosti na to, aby v pohodě hráli jakýmkoli stylem. Když je chtěl soupeř přechytračit technikou a dovednostmi, dokázali si s tím poradit. A když přišla na řadu fyzická síla, zvládli to stejně dobře.

V play off 1981 měli zápasové skóre 15:3 (první kolo se hrálo na tři vítězné zápasy). A z velké části totožná sestava se vrátila, aby usilovala o šampionský hattrick. Legendární Arbour se v ní opíral hlavně o svou 'základní čtyřku' ve složení gólman Billy Smith, obránce Denis Potvin, centr Bryan Trottier a pravé křídlo Mike Bossy. Tihle čtyři budoucí členové Hokejové Síně slávy byli v této sezoně na vrcholu sil.

Extrémně nebezpečný Bossy vstřelil 64 gólů a zaznamenal 147 bodů (druhý nejlepší výkon za Waynem Gretzkym). Sezonu pak završil ziskem Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče play off. Trottier, díky jehož přihrávkám se Bossy stal jedním z nejlepších kanonýrů v historii NHL, dával poprvé v kariéře 50 gólů a celkem si připsal 129 bodů.

Ale i druhý sled stál za to. Clark Gillies, další budoucí člen Síně slávy, nasázel 38 gólů, John Tonelli vstřelil 35 gólů, Bob Bourne 24 a Bob Nystrom 22.

Samostatnou kapitolou byli gólmani, kde Smithovi skvěle sekundoval jednadvacetiletý Roland Melanson, který umožnil zkušenějšímu kolegovi, aby do play off nevstupoval vyhořelý a měl dost energie.

Melanson měl bilanci 22-7 a šest remíz, o deset let starší Smith 32-9 a čtyři remízy. Jejich průměry obdržených branek na zápas a procentuální úspěšnost zákroků (2,97 a 89,8 Smith; 3,24 a 89,6 Melanson) nevypadají podle dnešních měřítek nijak okázale, ale v sezoně, kdy v NHL padlo v průměru 8,03 gólu na utkání, to byla zcela prvotřídní čísla.

'Radar' Arbour vytvořil sehraný tandem s generálním manažerem Billem Torreym a jejich spolupráce je dodnes příkladem. Už po 15 zápasech sezony (10-2-3) bylo jasné, že si Islanders pojedou své vlastní tempo a na nikoho se nebudou ohlížet. V lednu a únoru vytvářeli rekordní vítěznou šňůru. Na 15 utkání ji protáhli v duelu s Colorado Rockies, za které chytal bývalý hráč a miláček fanoušků Islanders Chico Resch. Gólem na 3:2 v poslední minutě ho tehdy překonal Tonelli.

Paradoxně nejtěžší sérii celého play off, byla pro Islanders, kteří zakončili základní část s bilancí 54-16-10, úvodní přetlačovaná s Pittsburgh Penguins, kteří uhráli o 43 bodů méně.

První dva zápasy v Nassau přitom Islanders zvládli jednoznačně 8:1 a 7:2. K překvapení všech, včetně majitele Penguins Edwarda DeBartola, se ale Pittsburgh na domácím ledě vyřazení vyhnul a rozhodoval až infarktový pátý duel.

"Měli jsme tehdy nejlepší tým, ale s Pittsburghem jsme se z nějakých důvodů vždycky trápili," divil se Nystrom, který vstřelil úvodní gól utkání. Na něj ale ale Penguins odpověděli třemi trefami a stav 3:1 byl ještě sedm minut před koncem základní hrací doby.

Tehdy Arbour ukázal, že si uvedení do Síně slávy nevysloužil náhodou. Při vyloučení pittsburského beka Randyho Carlylea se elitní přesilovková formace Islanders minutu nemohla prosadit. Kouč ale využil tehdy platného pravidla a nechal své pušky odpočinout. Ke zděšení diváků v Coliseu vjel na led Melanson a nahradil v domácí brance Smithe. Arbour ale věděl, že podle tehdejších pravidel má nový gólman povolenou dvouminutovou rozcvičku. Nejlepší hráči si oddechli a v početní výhodě snížili. Dvě a půl minuty před koncem pak srovnal Tonelli.

V prodloužení už zase Smith předvedl klíčový zákrok proti Mikeu Bullardovi a hrdina Tonelli v sedmé minutě nastavení dorazil Nystromovu střelu a zachránil dynastii...

"Al nám vždycky zdůrazňoval: Pojďme na ně! Raději budeme útočit, než abychom ustupovali. Nejhorší, co se může stát, je, že prohrajeme. Tak aspoň neprohrajme zalezlí v koutě," popisoval Arbourovu strategii Nystrom.

Další série s New York Rangers (4:2), Quebec Nordiques (4:0) a Vancouver Canucks (4:0) už zdaleka tak dramatické nebyly. Islanders si tak zopakovali zápasové skóre z předchozího roku - 15:3.

Finálovou sérii s Canucks zlomil hned v prvním zápase Bossy, když zkompletoval hattrick gólem na 6:5 dvě sekundy před koncem úvodního prodloužení. Vítězstvím 3:1 ve čtvrtém zápase ve Vancouveru pak newyorští hokejisté dovršili svůj třetí triumf v řadě.

Islanders si své panování protáhli ještě o rok, ale jejich dynastie, která se vměstnala mezi Montreal konce sedmdesátých let a novou krev zosobňovanou Gretzkyho Oilers, je stále tak trochu podceňovaná. Rozhodně neprávem.

Mistři mezi šampiony:

10.-6. místo
Video: Bossyho akrobatická trefa z finálové série

5. místo
Video: Bossyho akrobatická trefa z finálové série

4. místo
Video: Bossyho akrobatická trefa z finálové série