Jako kluk jsem si ten velký gól vysnil, říká Volek

V sezoně 2023-24 jsme vám v rubrice Hvězdy minulosti zhruba dvakrát do měsíce přinášeli příběhy bývalých hráčů NHL na základě jejich vlastního svědectví. Tentokrát jsme si povídali s Davidem Volkem, bývalým útočníkem New York Islanders.

Patří k těm, kteří k uskutečnění svého snu neváhali vyrazit do NHL zpoza železné opony bez požehnání komunistických pohlavárů. Průbojný forvard během šesti sezon stačil odehrát za Islanders 396 zápasů s bilancí 95+154. A nebýt problémů s ploténkou, bylo by jich jistě ještě mnohem víc.

Do hokejových dějin se nejvíc zapsal památnou brankou v prodloužení sedmého zápasu v divizním finále play off 1993 s Pittsburgh Penguins. "To byl moment pravdy mého života," řekl sedmapadesátiletý Volek v rozhovoru s NHL.com/cs.

Islanders byli jediným klubem, za který jste v NHL nastupoval. Berete ho pořád za svůj?
"Jelikož je jediný, tak ano."

Máte mezi současnými Islanders své oblíbence, kteří vám třeba i připomínají vaše sezony?
"Nemůžu říct, jestli je to (Bo) Horvat, nebo (Mathew) Barzal. Ale sleduju jejich posun i nového kouče Patricka Roye. A hlavně jim strašně přeju, aby uhráli play off."

Vybavíte si, jak jste se dozvěděl, že si vás v roce 1984 zamluvili na draftu právě Islanders?
"Ke mně ta zpráva doputovala z úst mého otce (Pavla Volka), který byl trenérem a bývalým výborným hráčem. Nikde se o tom u nás veřejně nepsalo, ale on měl známosti na svazu a viděl to na výstřižku z kanadských novin. Pochopitelně já tehdy vůbec nevěděl, co ten draft pro mě znamená."

Jaké jste měl jako mladý hráč kontakty se zámořským hokejem?
"Byl jsem v reprezentačních výběrech do 16, 17 i 18 let, takže na turnajích jsme proti Kanaďanům a Američanům hráli. Už tehdy se tam kolem nás potulovali nejrůznější dost pofidérní agenti a slibovali hory doly."

Vy jste ale odešel z republiky až v roce 1988 po olympiádě v Calgary. Jak dlouho jste o emigraci přemýšlel?
"V obou hemisférách to uzrávalo delší dobu. Nechtěl jsem čekat do 30 let. Ale k definitivnímu odchodu přispělo i dění tady doma (vykonstruovaná dopingová aféra - pozn.)."

Nebyl jste první, kdo z mladých hráčů emigroval, aby mohl hrát NHL. Kdo vás tehdy inspiroval?
"Michal Pivoňka a Petr Svoboda. Jejich odhodlání a statečnost. My spolu hráli od 16 let a já byl poslední z tria. My si to tehdy slíbili. Ale já myslel, že ještě nejsem tak připravený. Michal utekl z dovolené v Jugoslávii. A já se ještě s nějakými jeho věcmi vracel do Prahy."

Islanders vám dávali nějak najevo, že vás chtějí?
"Bylo to docela složité, ale když už se to stalo, tak jsme to s Alicí (pozdější manželkou) vzali před Landshut, kde trénoval táta. Pomohli mi tam Míra Malý a Jirka Poner, kteří pak zalarmovali agenta Riche Wintera. A ten nás i s Alicí dostal do zámoří."

U Islanders vás vedl legendární kouč Al Arbour. Jak na něj vzpomínáte?
"Byl to vynikající člověk. Ale jako trenér trochu moc defenzivní. Praktikoval taktiku z doby, kdy Islanders vyhrávali Stanley Cupy (1980-83). Na mě byla moc defenzivní. A já potřeboval útočit, to byla moje DNA. Jenže on mě držel."

Přesto jste proti Pittsburghu v play off 1993 dával jeden z nejslavnějších gólů v klubových dějinách. Připomenete si ho občas?
"To byl moment pravdy mého života. Odměna za všechno, co jsem tomu obětoval. Jako malý kluk jsem vysnil ten velký gól, který rozhodne, udělá ten rozdíl... Když o tom mluvím, tak se i teď skoro třesu."

Přitom vy jste se do sestavy dostal až na poslední chvíli, že?
"První sérii (s Washingtonem) jsem nehrál. Pak povolávali nahoru hráče ze záložního týmu a já pořád nic. Až když jsme měli hodně zraněných, tak napsal Arbour do sestavy mě. Ale stejně jsem třetinu a půl seděl... Až pak mi poklepal na rameno a já dal za dvě střídání gól. Pak jsme vedli dokonce 3:1, jenže Penguins vyrovnali. Před prodloužením jsem ale říkal Rayi Ferrarovi a Patu Flatleymu, že jestli existuje spravedlnost, tak ten gól dám."

Takže existuje. Fanouškům Pittsburghu ale i po více než 30 letech přeběhne při té vzpomínce mráz po zádech.
"Na YouTube jsou záběry, jak mají nápisy 'I hate David Volek'."

Co klubové akce Islanders? Určitě jste na ně zván.
"Pořádají je několikrát do roka. Zvou všechny a vždycky to bývá prodloužený víkend s jedním zápasem současných Islanders. Dvakrát jsem se taky letěl podívat."

Viděl jste i novou UBS Arenu?
"Jen vybagrované základy. Ale mám zprávy, že je to špičková hala, jedna z nejlepších. Těším se na návštěvu."

Některé bývalé spoluhráče už jste jmenoval, ale patřili mezi ně i Pierre Turgeon, Steve Thomas, Darius Kasparaitis nebo Uwe Krupp. S kým jste si rozuměl nejvíc?
"S Flatleym, ale taky s Ferrarem, Turgeonem. Pat LaFontaine mi byl jako svědek na svatbě. A pak vzpomínám i na Micka Vukotu."

V současné NHL máte oblíbené hráče?
"Určitě jsou to Connor McDavid, Nathan MacKinnon. A taky Cale Makar."

Máte s nimi něco společného?
"Asi touhu vítězit. Kdyby vyhrál Stanley Cup McDavid, určitě bych se nezlobil. Pokud by tedy Edmonton ve finále neporazil Islanders."

Vzpomínáte někdy ještě na svoje trenérské roky?
"Začal jsem vlastně trénovat kvůli synovi (Dominikovi). A rok od roku mě to bavilo čím dál víc. Ale co jsme s Milošem Holaněm skončili u áčka Sparty (2005), tak už touhu ani chuť nemám."

Po konci aktivní kariéry, kterou vám zkrátily zdravotní problémy, jste pracoval i jako skaut pro Buffalo a později i Calgary a Vancouver. Naplňovalo vás to?
"Určitě ano, NHL je značka kvality a tu soutěž zbožňuju. Ale v určité fázi jsem měl pocit, že už to vyprchalo. A krade mi to můj život."

Určitě máte ze svého skautského života nějakou dobrou historku...
"Když jsem ještě nebyl součástí klubu, tak mě Buffalo pozvalo, abych se podíval, jak to u nich funguje. Probíhala tam debata o hráčích před draftem a najednou padlo jméno Chára. Tak jsem jim říkal, že jestli budou Sabres s jeho výběrem čekat až do třetího kola, tak to bude chyba."

Taky, že byla...
"Ve všech třech organizacích si mých názorů vážili, ale dobře víte, že si můžete vybrat nějakého hráče, ale na draftu vám ho stejně někdo vyfoukne. Máte seznam, ze kterého postupně mizí ti vytipovaní kluci. Prostě se to nepovede."

Věnujete se teď nějakým způsobem hokeji?
"Ne. Ale začal jsem ho zase vehementně sledovat. Přitom tak dva roky jsem se na hokej nebyl schopen ani podívat. Neviděl jsem v tom smysl. Zato teď koukám na extraligu, na NHL. Jsem schopen dívat se na zápasy klidně do čtyř do rána."