Místo v NHL jsem si zasloužil, říká Ivan

Když dává góly, komentátor Marc Moser se neudrží a zazpívá k tomu do éteru část své oblíbené písně s jeho stejně znějícím jménem a příjmením na začátku verše. A poslední dobou je 'televizákovi' denverské Altitude Sports do zpěvu čím dál víc.

Ivan Ivan totiž skóruje tak, jak to nejspíš nikdo kolem něj nečekal. Český nováček, pro kterého bylo připraveno spíš místo na farmě, se usadil v prvním týmu Colorado Avalanche a ve 23 utkáních nasbíral už osm bodů, z toho pět gólů. V pondělí dal do sítě Tampa Bay Lighting pro vysoké porážce hned dva za jediný večer a zase o něco pevněji zapustil kořeny do půdy svého celku v NHL.

A byť ve středu proti Vegas Golden Knights (2:1 po nájezdech) už další bod nepřidal, svým dobrým pohybem, přehledem i neúnavnou prací u mantinelů i před brankou soupeře zůstává pro ofenzivu denverského celku nečekaným přínosem.

Splněný sen?

"Snažím se nad tím úplně tak nepřemýšlet. Vím, že jsem si to vybojoval, že jsem si to zasloužil. Motivuje mě, že tady zůstávám každý den. Je to taková jiskra do další práce," říká dvaadvacetiletý nováček z Ostravy v rozhovoru s NHL.com/cs.

Kdy vám začalo být jasné, že váš pobyt v prvním týmu není jen dočasný? Řekl vám už klub, že si máte najít vlastní bydlení?
"To ještě nehledám, stále jsem na hotelu. Ale zhruba po těch osmi zápasech jsem už věděl, že tady zůstávám. V týmu bylo hodně zraněných, takže jsem dostal šanci a věděl jsem, že si svou pozici během té doby musím ustálit. Myslím, že se to povedlo. Teď ještě zabojovat, abych se tady udržel do konce roku."

Čistě na papíře přitom pendlujete mezi prvním týmem a záložním celkem v American Hockey League. To je však jen formální záležitost, že ano?
"Je to taková banalita. Není to tak, že bych se sbalil a jel na farmu, vždycky zůstávám v Denveru. Je to jen papírová transakce. Oni mi to vždycky dají vědět. Reálně jsem na farmě ještě ani jednou nebyl."

Slyšel jste už, jak komentátor Moser zpívá vaše jméno, když se vám podaří skórovat?
"Bavil jsem se s ním o tom. Nejdřív jsem ani nevěděl, co tam zpívá, zjistil jsem, že to je z nějakého starého rapového songu. Teď to začal zpívat trochu častěji."

Váš otec Marek Ivan byl dlouholetým extraligovým útočníkem. Jste spolu v častém kontaktu?
"Rodiče tady byli, jak jsem hrál těch prvních 10 zápasů, tak tady viděli čtyři domácí. Byli tu na Anaheim, protože se znají i s Radko Gudasem. Jinak s oběma komunikuju prakticky obden. Záleží na tom, jaký máme rozvrh. Ale snažím se s tátou vždycky probrat hokej a s mámou ty věci o životě."

Mluví vám táta ještě do hokeje?
"Jo, občas se i lehce chytneme, když oba tvrdíme, že ten druhý nemá pravdu. Ale musím říct, že ty jeho rady mi vždycky pomohly a dostaly mě nakonec až sem."

Když jste byl ještě kluk, hrál s vámi otec Marek často hokej na Play Stationu a vy jste si prý většinou vybral Colorado...
"Jo, když jsem byl malý a táta nebyl zrovna na tréninku, tak jsme si vždycky zahráli. On míval rád Edmonton a Detroit. Měli jsme takové derby Detroit - Colorado."

Takže ve vašem týmu určitě dával góly i Milan Hejduk. Byl to váš vzor?
"Určitě byl jedním z mých oblíbených hráčů. Vybavuju si ten jeho gól, jak potom při oslavě plaval. To bylo super."

Vnímáte, že má tady v Coloradu status legendy?
"Jo, je to až šílený. Kdekoliv tady projdu v útrobách haly, v salonku a podobně, všude jsou jeho fotky. Má tady obrovské jméno a je to paráda, že udělal českému hokeji takovou reklamu."

Vědí v Coloradu, že váš táta byl v extralize bitkařem?
"Nevědí. Ale tady v Americe to není nic negativního. Bere se to, že bitkař je důležitá součást týmu. Tady je to tvrdší, takže se to tu hodnotí trochu jinak než v Česku."

S jakými stránkami své hry jste zatím spokojený a na čem musíte naopak zapracovat?
"Určitě bruslení, to mi hodně pomáhá. Myslím, že dobře forčekuju, z toho mám pak dobré šance. A hokejové myšlení je taky plus, pomůžu si na ledě i chytrostí. Naopak věc, na které se musí pořád pracovat, je defenziva. Ta může být vždycky lepší. Každý den, co jsem tady nahoře, se v tom zlepšuju. Hraju proti těm nejlepším hokejistům na světě, to mě vždycky posouvá."

Váš bratr Filip hraje třetí juniorskou ligu za Orlovou, kde patří v 18 letech k nejproduktivnějším hráčům. Myslíte, že má na to se zvednout a jednou to dotáhnout do NHL jako vy?
"To záleží na něm. Teď začal dělat i rozhodčího. Takže jsem rád, že se v hokeji věnuje celkově všemu. On začal hodně makat až teď, tak uvidíme, kam ho to posune. Ale jsem na něj pyšný, že takhle dře. A to i mimo hokej."