I s ní se však Avalanche dokázali popasovat. Elegantně, s grácií. Byla to demonstrace jejich síly, kvality a konečně i psychické připravenosti.
"Je to ještě lepší pocit, než bych si kdy dokázal představit," soukal ze sebe veterán Erik Johnson. "Do Denveru jsem přišel před 12 lety. Tehdy jsme byli v nadsázce mrtví, krčili jsme se na posledním místě v lize. Klub ale vsadil na správné lidi, našli jsme víru ve vlastní schopnosti a postupně se zlepšovali."
Architektem zmíněného vzestupu je generální manažer Joe Sakic. Chlapík, který moc dobře ví, jak chutná úspěch. A co je potřeba pro něj udělat. Coby hráč zažil s Avalanche oba předchozí tituly (1996 a 2001), postupem let dokázal poskládat ohromně silné mužstvo.
"Dlouho jsme o tomhle okamžiku snili a věřili, že se ho dočkáme. Jsem moc rád především za starší kluky, kteří na tohle čekali," vyznal se Sakic. "Od startu letního kempu jsem cítil, že je v tomhle mužstvu něco speciálního. Nic nás nezaskočilo, dokázali jsme si poradit se všemi překážkami. Tenhle tým je opravdu skvělý."
Avalanche se tak vykoupili z předešlých nepovedených pokusů. Na Stanley Cup totiž cílili i v předchozích třech sezonách. To už byla tahle parta kolem Landeskoga, MacKinnona či Rantanena pohromadě. Vždycky ale něco chybělo, tým končíval v bolestech a obklopený zklamáním.