Minulost ožívá. Flames válí jako v roce 1989

Anglický spisovatel H. G. Wells by měl radost. V Calgary teď ožívá jeho myšlenka, kterou zpracoval ve slavném románu Stroj času a pamětníci jediného Stanley Cupu v klubových dějinách si už od podzimu nevěřícně protírají oči. Flames totiž válejí podobně jako v roce 1989.

Na 40 výher v sezoně spotřebovali hráči kanadského týmu 63 zápasů, rychleji to v historii Flames zvládl jen tým, na který před třiceti lety neměla celá NHL: Joe Mullen, Al MacInnis, Mike Vernon, Joel Otto, Lanny McDonald, ale i Joe Nieuwendyk, Theoren Fleury či Jiří Hrdina. Ti všichni jsou neodmyslitelně spojeni se slávou Calgary konce osmdesátých let.
Více k tématu: [Super 10: Bruins, Blues a Hurricanes míří vzhůru]
Tehdejší šampioni na podzim 1989 dorazili i do Prahy, aby tam sehráli dva přípravné duely s reprezentací Československa, za kterou poprvé nastoupil Jaromír Jágr...
Současní Flames dávají svým příznivcům naději, že by se v sezoně třicetiletého výročí mohl jedinečný úspěch opakovat. Hrají totiž nejlepší hokej minimálně za minulou dekádu. Od výluky v sezoně 2004-05 Calgary v play off uspělo v jediné sérii v roce 2015, kdy byl nejproduktivnějším hráčem týmu Jiří Hudler, jenž cepoval nadané mladíky Johnnyho Gaudreaua a Seana Monahana.
Středeční výhra 2:1 nad New Jersey Devils byla už sedmou v řadě, což je nejdelší série Flames v této sezoně. Od 7. do 14. února přitom Calgary odehrálo 4 zápasy s bilancí 0-2-2; malé škobrtnutí v jinak sluncem zalité základní části už je ale zapomenuto.

"Možná jsme mohli hrát trochu lépe s pukem a být přímočařejší před brankou, ale myslím si, že právě teď si vedeme moc dobře," řekl kouč Flames Bill Peters po výhře 2:1 nad New Jersey Devils. "Máme tady vysoce charakterní tým. Ti kluci vědí jak hrát, jak si počínat při těsném vedení a taky jak tu práci ve třetí třetině dokončit."
To je pro všechny, co mají v srdcích tým s hořícím písmenem C na dresech, před blížícím se play off skvělá zpráva. Ve vyřazovací části bude klíčové právě udržet těsný náskok a nenechat soupeře nadechnout. Ve druhé polovině února tuhle strategii ovládají Flames skvěle.
A další vzkaz pro potenciální soupeře: Calgary momentálně vážně nemá slabinu.
Po rozkolísaných výkonech převzal vládu nad brankovištěm veterán Mike Smith, který posledních pět startů proměnil ve výhry a čtyřikrát nedostal více než dvě branky. Na vítěznou vlnu po nevydařených duelech se San Jose Sharks a Tampa Bay Lightning naskočil znovu i David Rittich, který proti Ottawa Senators a Devils spolehlivými výkony jistil výhry v poměru 2:1.

Kapitán Flames Mark Giordano je zase velkým favoritem na zisk Norris Trophy, když jako teprve čtvrtý obránce v dějinách dokázal nasbírat 60 bodů po dovršení 35 let. Před ním se to čtyřikrát povedlo Nicklasi Lidströmovi, dvakrát MacInnisovi a ve dvou případech to zvládl i Sergei Zubov.
"Spousta kluků z týmu zažívá nejlepší ofenzivní sezonu i kvůli tomu, kolik gólů dáváme. Takhle to teď prostě je, jsme agresivní, hladoví. Ale já se jako vždycky v první řadě soustředím na defenzívu. Z toho všechno vychází," tvrdil Giordano, kterého trenér Peters vychválil do nebes.
"Mark je příkladný hráč a válečník. Komplexní hokejista, od kterého se toho mladí mohou spoustu naučit," řekl trenér Flames.
Třeba i Gaudreau, který je v produktivitě čtvrtý v celé lize. Do první dvacítky navíc patří i další dva další členové elitní formace Flames Elias Lindholm a Monahan. V posledních 14 dnech ovšem velel ofenzivě týmu Švéd Mikael Backlund, což je další důkaz rozložené ofenzivní síly.
Sledujte veškeré novinky z NHL na Twitteru [@NHLcz]
"Nechci, aby to teď znělo jako nějaké vychloubání, ale jsme vážně dobří," tvrdil Gaudreau.
Fanouškům Calgary začíná docházet, že je tu šance, jaká se objeví třeba jednou za 15 let. V roce 2004 ji Flames nevyužili, když ve finále Stanley Cupu 2004 vedli s Tampou 3:2 na zápasy a nastupovali doma.
K podobné situaci je sice zatím ještě daleko, ale naděje sílí každým zápasem, v němž eskadra Flames ukazuje svou sílu. A ještě o patnáct let dříve to přece dopadlo tak báječně...