Langr:Já jsem v tomto směru skeptičtější. Ano, Voráček je bezesporu skvělý hráč, ukažte mi v lize jiného, který dovede sám od sebe 'udělat' pásmo tak dobře a tak často jako on, ať už je na modré čáře volno, nebo tam stojí obranný val soupeře. Jenže tenhle kladenský expres nemívá sezony, ve kterých by vystřelil někam ke stobodové hranici v bodování, a bez toho v dnešní NHL může jakožto útočník na Hart Trophy sotva kdo pomýšlet. Voráček je stabilně velice dobrý, drží se obvykle někde okolo 70, 80 bodů, avšak aby vystřelil o 20 až 30 procent výš, jsme zatím nezažili.
Lídr je to určitě skvělý, ale takových je v lize víc. Jako největší problém vidím, že jeho Flyers s potížemi v brankovišti i v defenzivě nejsou týmem, z nějž by měl v nejbližších letech vzejít držitel Hart Trophy. A pokud ano, byl by to spíš Voráčkův kamarád a produktivní tahoun Claude Giroux, který končil minulý ročník se 102 body a v hlasování o Hart Trophy byl čtvrtý.
Jak píšeš, na tuhle nejprestižnější cenu nevidím ani Pastrňáka (tam spíš z toho důvodu, že je sice úžasně produktivní, ale jeho Boston má zatím ještě jiné lídry: Patrice Bergerona, Brada Marchanda nebo Zdeno Cháru). Totéž lze říci o Tomáši Hertlovi a San Jose Sharks s Brentem Burnsem, Erikem Karlssonem, Loganem Couturem a Joem Pavelskim. A jiní Češi dnes takového kalibru, aby jednou mohli vyrůst mezi kandidáty Hart Trophy, určitě nedosahují.
Více k tématu: [Pryč jsou drsné časy, lituje Gudas]
Tomaides: Tak na koho tím pádem chceš ukázat? Jaromír Jágr, který vyhrál v roce 1999, i Dominik Hašek (1997 a 1998), to byly naprosto jedinečné persony, které ovládaly své řemeslo jako nikdo jiný. Jen těžko se teď někde vyklube další Dominátor. Ne proto, že by nadějní gólmani nerostli, však se stačí podívat na Vítka Vaněčka, Josefa Kořenáře nebo Dana Vladaře, ale spíš proto, že Hašek byl tak jedinečný, soutěživý a dobrý, že udal úplně nový trend. Nikdo ho nedokázal napodobit. A já si nemyslím, že se teď může jen tak objevit někdo, kdo by změnil styl hry. To šlo možná v 90. letech...
Jágr byl zase od začátku supertalent, ze kterého vyrostla legenda. Svědčí o tom i to, jak se dokázal přizpůsobovat, jak se vrátil z KHL a jak dominoval v Pittsburghu v dobách, kdy se smělo hákovat a hity drtily soupeřům kosti. K tomu se musí přičíst, že si toho taky plno vydřel. Může někdo takový vyrůst z Filipa Zadiny nebo třeba Martina Kauta? Asi ano. To je těžké teď odhadovat. Ale jeden malý problém vidím už teď.
Zatímco současné hvězdičky jako Brady Tkachuk, Jesperi Kotkaniemi nebo Rasmus Dahlin hned vletěly do ligy a přizpůsobují se, u Čechů nevidím hráče, který by okamžitě NHL hrál. Každý rok mezi nejlepšími je strašně důležitý. Já vím, zním asi dost skepticky, ale... Nevím, zkus mě trochu podpořit. Nebo mi to chceš spíš vyvrátit? Jak ty vidíš naše mladé?
Langr: Je to, jak píšeš. A právě proto nevidím ani mezi touhle generací českého držitele Hart Trophy. Samozřejmě, všechno se může změnit - třeba Robert Reichel byl v 18 letech ještě větší talent než Jágr, který ho nakonec výrazně předčil. Ale už teď je vidět, že hráči jako Andrei Svechnikov, Dahlin či Tkachuk jsou prostě vyspělejší než jejich čeští vrstevníci včetně o rok staršího Martina Nečase, což o něčem vypovídá.
Kdybych musel říct jednoho Čecha, kterému bych věřil nejvíc, byl by to asi Pastrňák těsně před Voráčkem a Filipem Chytilem z New York Rangers. Přece jen má bostonský bombarďák po prvních 300 zápasech na kontě 257 bodů a pořád je na cestě vzhůru. Víc měl po první třístovce z Čechů právě jen Jágr, který za stejný počet startů dosáhl na 304 bodů.
