Legendy v Síni slávy: Čekání stálo to za to

Kevin Lowe navštívil hokejovou Síň slávy opravdu mnohokrát. Často se tak dělo v momentech, kdy do ní byli slavnostně uváděni jeho parťáci ze zlaté éry Edmonton Oilers.

Vrátil se sem v pátek - a tentokrát na úplně jinou příležitost. Najednou se nedíval, jak ostatní dostávají prsteny pro členy Hockey Hall of Fame. Přijel si pro svůj vlastní.
"Trošku surreálné, což?" pronesl Lowe s úsměvem od ucha k ucha. "To čekání rozhodně stálo za to. Nejen pro mě, pro nás všechny."

Lowe, Doug Wilson, Jarome Iginla, Marián Hossa, Kim St-Pierreová a Ken Holland - ti všichni tento týden slaví uvedení 'ročníku 2020'. O všem se tedy dozvěděli už před 18 měsíci, jenže kvůli covidové pandemii byl loni listopadový ceremoniál odložen.
Soudě podle veselých výrazů všech zúčastněných ani takové zpoždění neznamená žádný problém.
"Jednou jsem žertoval, že i kdyby se ceremoniál nikdy neuskutečnil, jsme jednou členové a nikdo nám to nesebere," pronesl Lowe. "Samo o sobě je to výjimečná věc. A čím víc o tom všichni celou dobu mluvili, tím si to člověk vlastně víc a víc vychutnává - jakkoli to kvůli pandemii trvalo dlouho. Vážně jsem si to užíval."
"A vlastně jsem i malinko smutný, že to najednou celé končí."
Lowe náleží mezi ctěné členy dynastie Oilers, která v letech 1984-88 vyhrála čtyři Stanley Cupy za pět sezon. V Síni slávy z této party již jsou útočníci Wayne Gretzky, Mark Messier, Glenn Anderson a Jari Kurri, bek Paul Coffey a gólman Grant Fuhr.
"A teď i já," usmál se Lowe.
Lowe a Wilson náleží mezi nejdelší čekatele na uvedení. Lowe se ho teoreticky mohl dočkat již v roce 2001, Wilson dokonce ještě dříve. Někdejší vynikající bek Chicago Blackhawks a San Jose Sharks a stávající generální manažer Sharks vyhlížel poctu od roku 1996.

Když se tak loni 25. června konečně stalo, rozhodl se, že to bude brát jako každý jiný den a užíval si plavání se svými vnoučaty. Ale nyní, 505 dní poté, co mu zazvonil telefon se skvělou novinou, už si to celé vychutnával.
"Podívejte se, rok navíc už nebyl žádná přítěž. Nic takového," řekl Wilson. "Kvůli všem věcem, které se teď ve společnosti dějí, je primární to, abychom byli všichni zdraví. To je nejdůležitější. Tak teď vypadá svět."
"Proto jsem to nebral jako čekání. Beru jako velkou poctu, že jsem byl vůbec zvolen - nikdy jsem to nebral jako něco samozřejmého, co přijde dříve nebo později. Ten telefonát byl příjemné překvapení, přišel nečekaně. A vida, jsem tady."
Úplně stejně to měla i trojnásobná olympijská vítězka St-Pierreová, osmá žena v Síni slávy. Ta vyrůstala v Quebeku a jejím idolem byl někdejší brankář Canadiens Patrick Roy. Také ona se postavila mezi tyče a až do svých 18 let chytala v klučičím týmu, přesto si ani ve svých nejdivočejších snech nepřestavovala, že by mohla svůj vzor dohnat až do HHOF.

"Být tady po boku všech úžasných Kanaďanů, k nimž jsem vzhlížela… To by mě jako holku nikdy nenapadlo," přiznala.
Když hovořila s novináři, shodou náhod měla nad svým levým ramenem slavnostní plakety jiných ikon Canadiens - Jacquese Plantea a Jacquese Laperrierea.
"Úžasné," pronesla. "Dobře si vybavuji, jak velkou inspirací pro mě tihle hráči Canadiens byli. A doufám, že někdy v budoucnu tady budou před vámi stát dívky, které třeba teď jako mladé inspiruji zase já - a ony si jednou také splní své hokejové sny. Moje uvedení tomu může hodně pomoci."
Ještě větší zkušenosti se Síní slávy pak má Holland: jakožto generální manažer Detroit Red Wings z let 1997 až 2019 zde sledoval, jak byli oceňování Nicklas Lidström, Steve Yzerman, Sergej Fjodorov či Brendan Shanahan.

"Ale sebe samotného jsem tu nečekal," uvedl Holland, aktuálně generální manažer Oilers. "Člověk je šťastný, když sem uvádějí jeho svěřence. Měl jsem tu výsadu, že jsem působil u skvělých týmů a vedl v Detroitu skvělé hokejisty. Všichni byli právem oceněni za svoji práci."
"Když se to pak najednou týká vás, je potřeba si na chvíli sednout a celé to zpracovat. Byla to dlouhá cesta, ale každá minuta stála za to."
I přesto, že si Holland a spol. museli rok počkat.