Kde jinde se také stane, aby v jedné ulici bydleli tři vítězové Stanley Cupu?
"Známe se od dětství," popisoval Hossa před několika lety pro NHL.com/cs vztah s dalším skvělým útočníkem Gáboríkem. "S Mariánem vyrůstal spíš můj bratr (Marcel), protože jsou ve stejném věku. Já byl o tři roky starší a chodil jsem se dívat na jejich zápasy. Marián vždycky dával góly, brácha spíš nahrával..."
V čem tedy je kouzlo hokejové líhně, která vyslala do světa tolik úžasných hráčů? Její kořeny je třeba hledat v polovině 70. let, kdy se zdejší klub založený až v roce 1962 probojoval do nejvyšší federální ligy.
Dukla, která podobně jako ta jihlavská těžila z přísunu hráčů na vojnu, postupně sílila. Na konci 80. let hrála finále československé ligy (v roce 1989 podlehla Pardubicím). Tehdy v jejím žlutočerveném dresu váleli hráči jako Vladimír Růžička, Oto Haščák či Robert Kron.
V roce 1992 pak Dukla vyhrála předposlední titul před rozpadem federace za pomocí hvězd jako Róbert Švehla, Žigmund Pálffy nebo Róbert Petrovický. A všechno to sledovali tehdejší kluci ve věku 10 až 15 let: Chára, bratři Hossové, Gáborík a další.
Více k tématu: [Hossa byl v Síni slávy už jako třináctiletý]
"Hrával jsem v Dukle ve federální lize a když byly mým klukům tři nebo čtyři roky, tak pořád chodili se mnou na stadion. Kdykoliv to šlo, byli na ledě. Dodnes jsem vděčný manželce, že se jim během mé hráčské a trenérské kariéry věnovala," vzpomínal František Hossa, otec Mariána s Marcelem, jenž se po skončení hráčské kariéry stal úspěšným trenérem. Kde jinde než v Trenčíně...
"Trenéři tu práci milovali, my jsme chtěli. Byla tu velká konkurence, určité věci byly zadarmo a víc rodičů si mohlo dovolit dát děti na hokej," vrátil se k době svého dospívání v 90. letech Marián Hossa.
A tak ve stínu generace Hossy seniora, Haščáka, Zdeno Cígera, Jána Pardavého či Růžičky v Trenčíně hokejově dorostli nejen zmiňované hvězdy NHL, ale také další skvělí hráči: Miroslav Šatan, Richard Lintner, Andrej Meszároš, Branislav Mezei, Branko Radivojevič, Andrej Sekera, Ľubomír Sekeráš, Kopecký či z těch mladších třeba Tomáš Tatar nebo letošní nováček Marián Studenič.
A pochopitelně také Pavol Demitra, jenž tragicky zahynul při pádu letadla s hokejisty ruské Jaroslavle v roce 2011 a zimák pod hradem Matúše Čáka pro 6150 diváků dnes nese jeho jméno.
V dnešní době už Dukla nemá tak silný tým, ve slovenské nejvyšší soutěži se pohybuje zhruba v polovině tabulky a talentů neprodukuje zdaleka tolik jako v minulosti. Avšak pokud by některé město mělo nést přízvisko 'slovenský Hockeytown', pořád by vás jako první napadl právě Trenčín.
Hossův vstup do Síně slávy, k němuž dojde 15. listopadu, je jen dalším potvrzením jeho výjimečného postavení. A k tomu je velmi pravděpodobné, že po skončení dlouhé a úspěšné kariéry k němu přibude i Chára, tedy další produkt zdejší proslulé hokejové školy.
