I týmový projev ale potřebuje lídry, jako právě švýcarského beka. Dvěma přihrávkami se ve Winnipegu dostal už na 50 asistencí v sezoně.
"Za mě je pořád jeho kariéra přehlížená, není úplně doceněný," myslí si kouč Brunette. "Mělo by se o něm zase mluvit jako o adeptovi na Norris Trophy (pro nejlepšího obránce), ale přijde mi, že lidi u něj takové výkony už berou jako samozřejmé. Je to výjimečný hokejista."
Na padesát přihrávek se Josi dostal podruhé v kariéře, což předtím v historii Predators dokázal jen útočník Paul Kariya.
"Paul je legenda, je to pro mě hodně cool pocit," přiznal Josi, jenž se zároveň stal prvním hráčem dějin Nashvillu, který zaznamenal sto utkání s více asistencemi.
K podobné kariéře má pak v Tennessee našlápnuto rovněž Saros. Dávno jsou pryč pochyby o tom, zda nahradí krajanu Pekku Rinneho. Saros si aktuálně hýčká desetizápasovou bodovou šňůru (8-0-2), což před ním zvládli jen právě Rinne a Čech Tomáš Vokoun.
"Dneska by si zasloužil čisté konto. On i (Kevin Lankinen) chytají celý rok neuvěřitelně, předváděl tam úžasné zákroky. Je mi líto, že jsme mu k nule nepomohli," řekl Josi a Nyquist dodal: "Kdykoli jsme ho potřebovali, podržel nás."
Díky tomu všemu má Nashville už rovných 80 bodů a z pozice držitele první divoké karty Západní konference luxusní devítibodový náskok na pronásledovatele.
Z otloukánka se stal boxer těžké váhy.
"Naučili jsme se, že v téhle soutěži není žádný zápas lehký – bez ohledu na to, jestli hrajete proti týmům z čela, nebo ze dna tabulky," vysvětluje Nyquist. "Je to celé o nás, ne o soupeřích."
Takový přístup je dotáhl až na šťastnou třináctku.
"Našel jsem tady skvělou partu kluků a společně předvádíme výborný hokej," uzavřel Zucker.