Pastrňákův úspěch je inspirován rodinou

Když Keith Gretzky jednoho dne vycházel ze dveří restaurace, cítil něco zvláštního. Zažil už spoustu večeří s mítinky, setkání a pohovorů před každým draftem NHL, a mnoho z nich bylo vlastně skoro bezvýznamných.

Málokdy však měl ze schůzek s potenciálními budoucími profesionály takový dojem jako tentokrát. Málokdy tak pevně věřil, že má právě za sebou pohovor s budoucím esem NHL - ať už se to mělo stát v jeho klubu Boston Bruins, nebo v jiném týmu ligy.
Gretzky, který tou dobou působil jako ředitel amatérského skautingu Bruins, byl na zmiňované večeři s kolegou z klubu P.J. Axelssonem a personálním ředitelem Scottem Bradleym. Ti dva cítili to samé: kluk na druhé straně stolu na ně udělal velký dojem.
"Byl ohromně živý a člověk mu hned začal přát to nejlepší. Všichni tři jsme tehdy odcházeli a říkali si: Panečku, tak tomuhle klukovi opravdu fandíme, aby se jednou dostal do NHL. Nejlépe u nás, ale když ne, tak někde jinde," řekl Gretzky.
Když se pak přiblížila volba číslo 25, kterou měl v prvním kole draftu 2014 Boston, a tenhle kluk byl stále k mání, propuklo rostlo. "Scott Bradley šílel radostí," tvrdil Gretzky.
Pak došlo na volbu. A padlo české jméno.
David Pastrňák.

Když tahle dvě slova vyřkl na pódiu Wells Fargo Center ve Philadelphii prezident Bruins Cam Neely, osmnáctiletý mladík políbil prsty a ukázal ke stropu haly. Chtěl tak poslat pozdrav otci, který zemřel o 13 měsíců před tím. Poté objal maminku Marcelu, která byla na draftu s ním.
Tyhle věci dělají draftovaní mladíci téměř pokaždé: poděkují rodičům, obejmou matku, ukážou uznání pro ty, díky kterým se dostali až sem. Ale pro Pastrňáka to znamenalo mnohem víc. Jak ostatně zjistil i Keith Gretzky.
"To, jak mluvil o své rodině, o tom, co všechno musel podstoupit jako junior ve Švédsku... Když odcházíte z takového setkání, říkáte si: Držím mu palce, aby jednou hrál, když už ne za Boston Bruins, tak v NHL. Aby to dokázal pro sebe i pro svou rodinu. Takový pocit často nemívám," vykládal Gretzky, který nyní pracuje už jako generální manažer Edmonton Oilers.
Pastrňák debutoval v NHL 24. listopadu 2014, pět měsíců po draftu. V prvních dvou sezonách dal v 96 startech 25 gólů.
Pak přišel průlom: v 75 utkáních ročníku 2016-17 vstřelil 34 branek, v 82 duelech minulé sezony jich měl na kontě 35. A nyní má po 47 utkáních 27 gólů a 55 bodů - pokud vydrží ve stejném tempu, dostane se koncem základní části na 47 tref. Právem byl vybrán na 2019 Honda NHL All-Star Game, Víkend hvězd, který se koná v pátek a v sobotu v SAP Center v San Jose.

Pro české křídlo to bude premiérová účast mezi hvězdami a také další potvrzení toho, že roste mezi velké osobnosti NHL. Když dal ve středu proti Philadelphia Flyers 27. gól sezony, stal se díky 121 trefám rekordmanem mezi bostonskými střelci před dovršením 23. narozenin. Ty oslaví 25. května.
"Tušili jsme, že bude dobrý, ale on ta očekávání ještě překonal," řekl Gretzky. "Kdyby tohle někdo býval věděl, musel by být draftovaný mnohem dřív."
\\\\
Ta večeře byla tehdy významná i pro Pastrňáka. I on cítil, že tenhle pohovor je jiný než ostatní. Že tady si to prostě sedlo.
*** ***Více k tématu: [Jako v Arizoně. Michálek se znovu sejde s Eratem]
"Upřímně řečeno, byla to opravdu hluboká rozprava. Skvělí lidé. Šli jsme do hloubky, k vážným tématům," vzpomínal havířovský odchovanec.
"Před draftem absolvujete spoustu takových večeří a stejně jako skauti nevědí, co si myslet o hráčích, pro nás mladé hokejisty to bylo podobné. Ale tady jsem se hned cítil pohodlně. Opravdu jsem pak doufal, že si mě vyberou právě oni. Měl jsem z té večeře skvělý pocit. Otevřel jsem se a všechno jim řekl, protože oni jednali tak, že jsem k nim měl důvěru."
Otevřenost je ostatně Pastrňákovou vlastností dodnes. A je jedním z důvodů, proč tak dobře zapadl do bostonské kabiny. Přestože svou osobností někdy hodně vyčuhuje, což nemusí být v hokeji vždy vnímáno kladně. Nebojí se nosit bláznivé obleky, klobouky. Nebojí se originálně slavit góly ani ukazovat smysl pro humor a tak často se culit od ucha k uchu.
"Pasta má šťastnou povahu. A je to chytrý kluk. Myslím, že mu všechno dochází samo. Nikdy jsme s ním nemuseli řešit nic ohledně věcí mimo led. Chápe, kdy je čas na legrácky a kdy musí být vážný a soustředit se na práci," popisoval Brad Marchand, zkušený spoluhráč z prvního útoku Bruins. "Je vidět, že byl dobře vychovaný."
Poznámka o dobré výchově je pochvalou hlavně pro Pastrňákovu maminku.

"Ona pro něj hrozně moc znamená," řekl William Nylander, útočník Toronto Maple Leafs, který s českým forvardem hrával za Södertälje ve druhé švédské lize. "Stará se o ní a ona se stará o něj. Vším si prošli společně."
Marcela Pastrňáková vychovala jako samoživitelka dva kluky. "Je neuvěřitelné, čím si prošla. S manžely, se svými druhy, s prací, s námi dětmi... Její život byl bláznivý. Ale ona je hrozně silná," popisoval syn David.
Láska k mamince je na něm vidět vždy, kdykoliv o ní hovoří. Tak jako na zmiňované večeři před draftem. Tak jako v kabině se spoluhráči. Tak jako s krajanem Davidem Krejčím, u nějž dva měsíce na startu kariéry bydlel.
Více k tématu: [Získá někdo ze současných Čechů Hart Trophy?]
I proto spoluhráči dobře vědí, jakým člověkem vlastně Pastrňák je. I proto ho mají rádi.
"Vyspěl ještě jako mladý," všiml si Marchand. "Hovoří hodně o svém dětství, o tom, jak vyrůstal a odkud pochází. I jak to někdy bylo těžké. Před tím, čím si prošel, má člověk velký respekt. Stejně jako před tím, jak se stará o mámu a o rodinu. Všechny tyhle věci vám pomohou rychle dospět. I to je jeden z důvodů, proč se stává velkým hráčem."
\\\\
Stalo se to čtyři dny před jeho 17. narozeninami; 21. května 2013. Tehdy Pastrňák zažil jeden z nejtěžších dnů v životě. Brzy ráno mu volala matka z Česka. Oba věděli, že to přijde - Milan Pastrňák byl dlouho hodně nemocný - ale ani to nemohlo utišit bolest ze zjištění, že táta zemřel.
"To byl asi nejtěžší moment v mém životě. Být sám ve Švédsku a vzít telefon od mámy, kde se dozvíte, že táta umřel. Byl jsem tam druhým rokem, takže už jsem trochu uměl (švédsky i anglicky), ale nejšťastnější jsem byl vždycky na stadionu."
Právě na stadionu trávil s otcem nejvíc času. Když Milan vedl dorostence a juniory, zůstal s ním David na ledě po tréninku.
"Vždycky mi říkal: Nebudu ti dávat žádné rady. Pokud chceš něco poradit, přijď sám. Já tě prostě nechám hrát," vzpomínal Pastrňák. "Pamatuju si, že jsem za ním přišel v létě před tím, než jsem odešel do Švédska. Řekl jsem mu, že chci trénovat s ním. A on mě vzal na suchou přípravu, běhat a tak. Pak už jsem za ním nikdy nepřišel," usmál se mladík a dovysvětlil proč: Tréninky byly příliš tvrdé.
I když se už později připravoval bez táty, spoustu mu z toho zůstalo. Pracovní morálka. Chuť makat. Motivace. I vědomí, že se nemůže spoléhat jen na svůj nesporný talent. Možná i trocha roztržitosti.

To všechno si přinesl do svého prvního kempu talentů Bruins. Výstroj nechal ve Švédsku, měl jen brusle. Během kempu ztratil pas.
"Na ledě pořád padal. Ale bylo vidět, jak ohromně je technický. Měl tak šikovné ruce jako málokdo. Dovedl dělat s pukem věci jako málokdo. A věřil si. Což je hrozně moc potřeba," vyprávěl Keith Gretzky.
"V prvních letech jsme viděli, jak v létě dře. Každým rokem měl silnější tělo. V letní přípravě tvrdě makal, nespoléhal se jen na svůj talent. Tenhle kluk byl opravdu předurčen k tomu hrát NHL."
Pro ty, kteří Pastrňáka dobře poznali, to nebylo překvapivé.
"Vzhledem k tomu, odkud přišel, ví, jaké měl štěstí, že se dostal do NHL. A že má takovou kariéru, jakou má. Když vyrůstal, neměl nic zadarmo. Takže ani teď nebere všechno jako samozřejmost," popisoval Marchand.
Ta večeře se odehrála už bezmála před pěti lety. I přes dobrý pocit tehdy Gretzky nemohl předpovídat, jak to s Pastrňákem dopadne.
Dopadlo to tak, že bostonské číslo 88 je hvězdou týmu i celé ligy, která míří na All-Star Game. Tak, jak Gretzky doufal.
"Když jsme ho draftovali, viděli jsme, jak byl nadšený, že se stal součástí Bruins. Přišel na pódium a všechny objímal. To byl prostě on," uvedl Gretzky. "Připadali jsme si, jako kdybychom byli jeho rodina... A rodina je pro něj vším."