Nejsem sám, koho vystrašil zdravotní stav Kuby Voráčka. Hlavně mě zaskočilo, když říkal, že už měl zdokumentovaných otřesů mozku sedm nebo osm. Já si vybavuju hlavně tu ránu, co dostal před lety od Niklase Kronwalla.
Více k tématu [Voráček má nejspíš po sezoně. Kariéru ale nebalí]
Musím přiznat, že jsem zjistil až dodatečně, že Voras nehraje, když jsem se po těch zápasech, co Columbus absolvoval v Helsinkách, díval proč neboduje... Z jeho vyjádření i ze zpráv týmu cítím obavy. Důležité je, aby teď měl prostor a čas k odpočinku a dal se dohromady. Nikdo nechce mít permanentní problémy do konce života.
Já měl v kariéře dva otřesy mozku. Jednou mě v zápase s Coloradem trefil Ryan Wilson, když jsem se díval dolů na puk. Šlupka to byla, ale vědomí jsem neztratil a pak jsem prošel řadou vyšetření. Dal jsem si jen dva tři týdny pauzu, ale neměl jsem žádné bolesti, nespavost nebo citlivost na světlo. Prostě lehčí průběh.
Podruhé se mi to stalo s Washingtonem po střetu s Tomem Wilsonem, kdy jsem trefil to hrazení mezi střídačkami. Ale zápasová pauza se pak protáhla hlavně z preventivních důvodů, abych neměl trvalejší následky.
Teď jsem se díval, jak si vede v Montrealu Juraj Slafkovsky. Ten kluk poznává, že styl, jakým se hraje NHL, je úplně jiný, než na co byl zvyklý. Líbí se mi, že je nebojácný, fyzicky je výborně připravený. Nezdráhá se jít mezi hráče, poměřit se v soubojích, ale ještě se musí vyhrát. Ničím jiným ty zkušenosti nezíská.
