Už nejsem na startovní čáře, píše Slafkovský

Jednička letošního draftu, senzace z Košic. Juraj Slafkovsky patřil od svého vstupu do ligy k nejsledovanějším hokejistům nejen u Montreal Canadiens, ale v celé NHL. O své zážitky se dělil se čtenáři NHL.com/cs v exkluzivním blogu. Po delší odmlce dané zraněním píše naposledy o dlouhé rekonvalescenci, učebním procesu i očekávání do budoucna.

Mám za sebou dlouhé období bez aktivního hokeje a jsem rád, že už se zase blíží doba, kdy budu naplno trénovat a připravovat se na novou sezonu.
Zranil jsem se v polovině ledna, když jsme hráli dva zápasy ve dvou dnech po sobě v New Yorku. V sobotu s Islanders jsem si to načal, v neděli s Rangers dodělal. A byl konec.
Takhle dlouho nic nedělat, to je vždycky těžké. Zvlášť pro mě, protože na tohle jsem nebyl zvyklý - až do ledna jsem byl po celý život zdravý, nikdy jsem nezažil takové zranění, abych nemohl nic dělat a jen odpočíval celý den na gauči. Ale nedá se nic dělat, zranění jsou součástí hokeje, takže to tak musím brát.

Během rekonvalescence jsem měl hodně času sledovat hokej z jiné perspektivy. Z novinářské tribuny nahoře vidíte věci jinak, navíc můžete sledovat, co dělají hráči z týmu soupeře, což ve chvíli, kdy proti nim hrajete, úplně nejde, protože se soustředíte na vlastní výkony. Takhle jsem mohl vidět ostatní hráče, něco si od nich vzít, něco se naučit.
Jsem rád, že jsem už od října do ledna v NHL něco odehrál. 39 zápasů, to zatím není moc, ale během té doby jsem se toho hodně naučil. Snažil jsem se usadit v lize, najít svou hru, své místo. A v téhle snaze budu dál pokračovat. I přes léto. I když samozřejmě nebudou žádné zápasy, ale dá se pracovat na spoustě věcí.
Už prostě nejsem na startovní čáře, ale o kousek dál.
Sám si na sebe kladu vysoký standard, takže samozřejmě chci dokázat víc, než co jsem zatím ukázal. Ale přišlo do toho zranění, takže to nešlo. Jsem rád, že už jsem zase zpátky na ledě, ale důležitější než to, co se děje teď, je, že se už můžu připravovat na další sezonu a na to, abych v ní podával lepší výkony.
Vím, že fanoušci na Slovensku už začínají hledět směrem k mistrovství světa, ale pro mě je to letos nejspíš uzavřená věc. Vždyť já byl naposledy na ledě 15. ledna, to je hodně dlouhá doba, a na Slovensku je spousta dobrých hráčů na to, abych do toho jen tak skočil a hrál najednou na šampionátu.

Bez jediného zápasu za poslední tři měsíce by to nebylo ono, nebyl bych ve své nejlepší kondici. Kdybych měl na konci sezony aspoň pár zápasů, bylo by to jiné. Ale takhle nejsem rozehraný, i kdybych nějakou dobu bruslil, musel bych se zase začít dostávat do kontaktů, do herního rytmu. Celkově není moc času na to dostat se do ideální formy a kdybych byl jen padesátiprocentní, nemělo by cenu zabírat místo někomu, kdo byl celou sezonu v zápasovém tempu a hrál dobře.
Jinak se ale těším na to, že jakmile to půjde, vrátím se na Slovensko. Strávím tam kus jara a léta, v květnu plánuju dodělat si zkoušky ve škole. Pak během léta bych se o něco dřív chtěl zase vydat do Montrealu, abych se v klidu připravil na kemp, zapracoval na tom se zdejšími trenéry.
A taky se nejspíš přestěhuju. Jsem rád, že jsem první rok v Kanadě byl v náhradní rodině, ale cítím, že je čas se posunout. Najdu si vlastní bydlení, asi nějaký apartmán. Moje výhoda je, že jsem už žil čtyři roky sám ve Finsku, umím si i uvařit, takže s tím nebudu mít problém.