Vzpomínky na Hossu: Kolegové z Atlanty

K pondělnímu uvedení Mariána Hossy do Hokejové síně slávy v Torontu jsme připravili sérii článků, v nichž na špičkové slovenské křídlo vzpomínají jeho bývalí spoluhráči. Pokračujeme svědectvím kolegů z jeho druhého klubu v NHL - Atlanta Thrashers.

23. srpna 2005 zčeřila poklidné letní vody v NHL velká výměna. Ottawa Senators poslali Mariána Hossu spolu s obráncem Gregem de Vriesem k Atlanta Thrashers za Danyho Heatleyho.
    Kanadská superstar po zavinění tragické smrti spoluhráče Dana Snydera při autonehodě hledala nové angažmá a Hossa jí musel uvolnit místo. Byť i on sám už byl tehdy velkou hvězdou. Za sebou měl šest kompletních let v NHL, v nichž během 467 zápasů nasbíral 390 bodů, z toho 162 v posledních dvou sezonách.
    Své skvělé útočné schopnosti také prokázal hned po příchodu do Atlanty, kde prožil ofenzivně nejplodnější léta.
    V sezoně 2005-06 nasbíral 92 bodů (39+53), v té další se poprvé a naposledy v kariéře dostal na stovku, když ke 43 gólům připojil 57 asistencí. Připsal si tak o 20 bodů víc než druhý muž produktivity Thrashers Vjačeslav Kozlov a o 24 víc než velké eso Ilja Kovalčuk.

"Určitě byl jedním z top tří útočníků našeho týmu. Hrál oslabení, přesilovky i pět na pět. Měl odpovědnost za ofenzivu i defenzivu. Když se řekne slovo spolehlivý, vzpomenu si okamžitě na Mariána Hossu," popisuje kouč Bob Hartley, jenž vedl Thrashers ve všech třech sezonách se slovenskou hvězdou v sestavě.
"Byl jedním z těch hráčů, kteří si dokázali hodit puk na jednu ruku a obcházet tak soupeře," upozorňuje tehdejší spoluhráč slovenského esa z Atlanty, obránce Shane Hnidy.
"Nevím, jestli to dává smysl, ale když se na jeho akce podíváte, tak to tam uvidíte: při spoustě z nich druhou ruku ani nepotřeboval. Přesněji řečeno potřeboval ji k tomu, aby s ní odstavil protihráče, který pak neměl šanci se na puk dostat," vysvětluje.
"Navíc skvěle četl hru," doplňuje Hartley, nynější trenér ruského Omsku v Kontinentální lize. "Jasně, že když si pouštíte zápasy na videu, můžete si je pauznout, vrátit a podívat se, jaké řešení by bylo v dané situaci nejlepší. Ale na ledě žádné takové zpětné tlačítko nemáte. Tam rozhoduje schopnost rychle číst hru a právě to z něj dělalo hvězdného hráče. Víc než jen hvězdného hráče - pro mě byl 'franchise player' (tvář klubu)."
Více k tématu: [Vzpomínky na Hossu: Spoluhráči z Ottawy]
Po Hossově příchodu se začal podprůměrný tým Thrashers zlepšovat, v roce 2007 se poprvé v historii (a naposledy před stěhováním do Winnipegu v roce 2011) dostal do play off.
V dalším roce se to už ale nepodařilo a vzhledem k tomu, že tehdy devětadvacetiletému útočníkovi končila v létě smlouva, se ho vedení rozhodlo před uzávěrkou přestupů vyměnit. 26. února 2008 putoval Hossa k Pittsburgh Penguins spolu s Pascalem Dupuisem za Erika Christensena, Angelo Esposita a výběr v prvním kole draftu.

V Pittsburghu byl Hossa krátce, ale stihl tam prožít individuálně nejlepší play off kariéry: během 20 utkání v něm dal 12 branek a dostal se na 26 bodů. Pomohl tak týmu do finále Stanley Cupu, v němž však Penguins podlehli v šesti zápasech týmu Detroit Red Wings.
V Atlantě zanechal i během tří sezon velký odkaz. Už jen tím, že tam ve 222 utkáních nasbíral 248 bodů (108+140). Tak vysokou produktivitu nikde jinde během kariéry v NHL neměl.
S přispěním Tracey Myersové