GettyImages-1720755423

Svoje šikovné ruce využívá nadále, jen v nich ale má úplně jiné sportovní náčiní.

Život a dílo Davida Krejčího byly pevně spojeny s hokejkou. Jakožto sportovní penzista ji ovšem vyměnil za tenisovou raketu a golfové hole.

"Golf mám středu a pátek. A malou hrozně baví tenis, hraje dvakrát týdně, třikrát týdně s ní jdu já. Tam toho ale až tolik nenaběhám, tedy zatím," líčil bývalý skvělý útočník novinářům na charitativním turnaji, který pořádal majitel hokejových Pardubic Petr Dědek. "Teď se hlavně bavím dětmi. Mají toho docela dost."

Zmíněné nadšené tenistce je devět let, Krejčímu juniorovi pět. Pryč jsou časy, kdy se život rodiny točil kolem tátových startů v NHL – a že jich bylo požehnaně! David Krejčí v dresu Boston Bruins odehrál 1032 duelů základní části se 786 body (231 gólů, 555 asistencí), v play off přidal dalších 160 utkání a 128 bodů (43+85).

"Já jsem řidič, vyzvedávám a vozím děti, kde potřebují. Přijedeme ze školy, pak mají sporty, bavilo mě to tento rok. Ve volném čase pak golf a tenis," přiblížil Krejčí. "O víkendech vždy vyrazíme někam s rodinou. V Jižní Karolíně, kde bydlíme, je hezky i v zimě, takže vždy někam vyjedeme."

GettyImages-1247334948

A šampion Stanley Cupu z roku 2011 si to podle svých slov užívá. Ještě snil o tom, že se připraví na domácí mistrovství světa IIHF v Praze, ale pak seznal, že ho zdravotní stav do hry nepustí a kariéru ukončil úplně.

"Je to samozřejmě změna, ale je to hezké. Trvalo mi, než jsem si na to zvyknul, ale když jsem pak kolem Vánoc skončil s tréninkem, tak jsem se vrhnul na sto procent na tu roli táty," řekl. "Věnoval jsem se hodně dětem, hodně jsme si na sebe zvykli, i tím, že nejsem nikde po zápasech a spím tak každý den doma. Takže pak je pro mě divné, když se třeba tři dny nevidíme."

Krejčí teď do Evropy zamířil kvůli tomu, že se jeho letitý kumpán z Bostonu a dobrý kamarád David Pastrňák loučil se svobodou. Zdrží se tu celkem pět týdnů, což sám označuje za nejdelší úsek za poslední dobu.

To, že na greenu potkal i další aktivní hokejisty, ale Krejčího nijak nenalomilo. O nejbližší budoucnosti má jasno.

"Určitě podporovat děti," zdůrazňoval. "Chci je podporovat jako táta na plný úvazek a také uber-driver, jak tomu říkáme."

Navíc se tím sám tak trochu vrací do mládí: "Teď už je to takové zajímavější, protože malá už začíná hrát zápasy se vším všudy. Baví mě na ni koukat. Je to jiné, než když před pár lety člověk tleskal, když to přehodila přes síť. Teď už to normálně počítají, tak je to docela sranda. A ona chce hrát furt. Je hlavně super, že ji to baví. A mě tenis také baví, hrál jsem jako malý kluk také."

Hokej sice Krejčí sleduje, ale nehraje ho vůbec. Naposledy se postavil na brusle o Vánocích na veřejném bruslení s dětmi.

"Od hokeje odpočívám. Jednou se k němu vrátím, ale teď na to nemám ještě chuť," uvedl. "Hokej mi chybí a nechybí. Ukončil jsem kariéru kvůli zranění. Kdybych měl v hlavě, že bych to ještě mohl zvládnout a mohl hrát, bylo by to jiné. Snažil jsem se vrátit, abych stihl to domácí mistrovství světa, ale jak jsem začal trénovat trošku víc, tak to nešlo."

A tak přišlo smíření: "V hlavě se to nějak srovnalo, že je to tak, jak to je. A hokej už mi tolik nechybí. Chybí mi kamarádi, což je na hokeji super – uděláte si kamarády na celý život."

Třeba zrovna Pastrňáka, který po vypadnutí Bostonu ze Stanley Cupu spolu s Pavlem Zachou posílili český tým na pražském mistrovství světa. A dovedli ho k titulu, který Pastrňák vystřelil vítěznou trefou ve finále proti Švýcarsku.

"NHL jsem sledoval, i když ne zase tak moc. Když jste celý den s dětmi a jsou pak zápasy v osm devět večer, dám třeba první třetinu," popisuje Krejčí. "Mistrovství světa v zámoří tolik nedávali, semifinále a finále už ale ano, to jsem se díval."

Že se v titulové bitvě za bezbrankového stavu prosadil právě Pastrňák, ho nijak nepřekvapilo.

"'Pasta' neustále dokazuje, že on je hráčem pro velké momenty. Bohužel ještě nevyhrál Stanley Cup, ale i v play off v těch velkých zápasech vždycky něco dokáže, i když to někdy nemusí být přímo gól," hodnotí ho Krejčí. "Vím, jak na sobě přes léto i během sezony pracuje. A dobré věci se stávají dobrým lidem. Byl jsem moc rád, že to tam pak se Švýcary poslal."

Krejčí finále sledoval doma v USA na gauči v obýváku. Pěkně tak, jak je zvyklý: sám.

"Prožíval jsem to. Ale já prostě musím na ty zápasy koukat sám. Nemůžu koukat s někým, protože pak do toho někdo kecá a nerozumí tomu tak, jak tomu rozumím já," usmál se. A věří, že český hokej titul posílí: "To jsme přesně potřebovali pro děti, dlouho to tady nebylo. Já jako malý jsem to měl. A ten Pastův gól, ten se bude opakovat ještě hrozně dlouho."

Zatímco český hokej vyhlíží návrat na výsluní, Krejčího celokariérní klub z Bostonu se mezi elitou NHL dál drží. On by ale rád Bruins viděl ještě výš.

"Bostonu věřím pořád. Mají podle mého názoru jednu z nejlepších obran v lize. Jde o to, jak se jim bude dařit v play off, tam se může stát cokoliv," říká muž, který právě ve vyřazovacích bojích nejvíc zářil: "Tam záleží, jak hráči jsou na tom fyzicky, psychicky, zdravotně... Ale věřím, že do bojů o Stanley Cup by měli Bruins postoupit úplně v pohodě."

Když Krejčí před rokem ohlásil konec kariéry v NHL společně s jinou ikonou a kapitánem týmu Patricem Bergeronem, spekulovalo se, jak to Bruins zasáhne. Žádný propad však nepřišel, kultura v šatně je nastavena správně. I proto v Massachussets na legendy nezapomínají a cení si toho, co pro klub udělaly.

Zrovna Krejčí je adeptem na to, aby ho jednou v Bostonu poctili i vyvěšením dresu pod strop arény.

"S tím určitě nepočítám," odmítá on skromně. "Nedávno slavil klub sto let od založení a každý zápas tam pozvali nějakého hráče, i když hrál třeba jediný zápas. To byl moc hezké. Jeden víkend nás tam také pozvali jakožto výběr stovky nejlepších hráčů za těch sto let, sestavil se i nejlepší tým, kam mě nominovali. To mě hodně potěšilo. Ale to mi také bohatě stačí."