V těchto pár slovech je řečeno hodně.
Třiadvacetiletý brněnský rodák je nervózní stejně jako mnozí jiní. Jenže s nervozitou dokáže skvěle pracovat. A dost možná mu k tomu velkým dílem pomáhá i jeho celkový přístup k životu.
Místo rozklepaného mladíka - byť s už celkem slušnými zkušenostmi - pak soupeř před sebou vidí stoicky klidného chlapa, kterého snad ani nelze rozhodit. Zeď se vším všudy. A hlavně to vidí jeho spoluhráči, což jim dodává velkou porci sebedůvěry navíc.
"Beru to prostě tak, že je to zápas, v němž se to překlopí na jednu, nebo druhou stranu," nabídl další střípek ze svého přístupu.
A třeba i to vedle výborných výkonů pomohlo k tomu, že se právě on byl podle zákulisních informací pro trenéra reprezentačních brankářů Ondřeje Pavelce číslem jedna pro tolik očekávaný domácí šampionát již nějaký ten pátek dopředu.
Že neoslňoval v týmu trápících se Ducks statistikami? Za 44 zápasů jediné čisté konto, průměr 3,33 a úspěšnost 90,2 procenta. To má být jednička reprezentace, napadlo dost možná někoho. Před zkušeným Petrem Mrázkem z Chicago Blackhawks?
Jenže čísla nejsou všechno. A každý, kdo třeba na okamžik zapochyboval, se musel v duchu omluvit Pavelcovi i Dostálovi naráz.
A jen tak mimochodem - pochybovači to měli potvrzené i čísly. Dostál totiž na šampionátu zářil. Nastoupil v osmi zápasech, uhájil třikrát nulu, a to včetně čtvrtfinále a finále. Žádný jiný gólman se nedostal ani na dvě čistá konta. Průměr měl 1,58 a úspěšnost 93,9. Lepší v těchto směrech byl jen zkušený Švýcar Leonardo Genoni.
Jenže Genoni se musel spokojit se stříbrem, zatímco Dostál mohl se spoluhráči odstartovat bouřlivé oslavy se zlatou medailí na krku.
"Je to splněný sen, vyrůstáš s tím, že chceš tohle vyhrát," hlásil Dostál. "Je to prostě neuvěřitelný. Je neskutečný, co jsme dokázali, nemám slov. Tohle v životě nezapomenu. Na všechny kolem týmu jsem ohromně hrdý - na hráče, realizační tým, úplně na všechny."
A další důkaz jeho přístupu, nadhledu, chcete-li skromnosti?
"Dvě nuly v play off, co k tomu říct. To je moje práce. Už jsem říkal mockrát, že mi je jedno, jak a kolik vyhrajeme. Hlavně, že jsme vyhráli. Je to play off hokej, rozhodují maličkosti. A teď rozhodla ta maličkost, že Pasta se po buly trefil," připomněl vítězný zásah.
Klidně a soustředěně působil v průběhu celého turnaje. Ale závěrečná siréna finále i pro něho znamenal obrovské emoce, úlevu a radost.
"Já samozřejmě emoce mám, jen je dokážu hodně potlačit. To je u brankáře ohromně důležité, ať platí jakýkoliv stav," podotkl Dostál. "Samozřejmě z toho konce mám trochu blackout. Byla tam erupce emocí, ten dopamin... Je to neuvěřitelné. Tlak a všechno odpadlo, už jsem věděl, že budeme mistři světa."
Jeden sen si už splnil. Zvěstem o velkém talentu už Dostál dostál. Teď ještě vystřelit ke hvězdám v NHL. Zařadit se mezi superhvězdy.
Jestli ale Dostál ze své cesty neuhne, je před ním velká budoucnost. A třeba přidá i další nastřílené góly.
