Málem nás uvěznili v kasinu, píše Nosek v blogu

K hlavním událostem sezony 2017-18 patří začlenění Vegas Golden Knights jako 31. týmu NHL. Aby čtenáři NHL.com/cs získali pohled zevnitř na vývoj a dění v novém klubu, píše pro ně blog český útočník Tomáš Nosek. Přijměte jeho pozvání na pohled za kulisy a začtěte se do svědectví přímo od zdroje.

Las Vegas. Před pár lety bych si sotva dovedl představit, že se tady bude hrát NHL. Teď je najednou tady a já k tomu všemu patřím dokonce jako hráč, který dal první ligový gól týmu v domácí areně.
S nějakým stěhováním jsem přitom nepočítal ani ve chvíli, kdy už bylo jasné, že si Golden Knights budou vybírat tým ze stávajících hokejistů NHL. Sezona farmářského celku Detroitu - Grand Rapids Griffins - v AHL byla dlouhá, vyhráli jsme Calder Cup a v době rozšiřovacího draftu jsem proto byl na dovolené na Bahamách. Ten draft jsem nějak podrobně on-line nesledoval. Na výběr bylo hodně hráčů a vybírali zkušenější hokejisty, kteří měli v NHL něco odehráno.
Ale asi den před tím jsem se podíval na ten seznam a viděl jsem, že si některé týmy chrání i hráče z AHL, co proti nám hráli play off, tak jsem si říkal, že by mohli vzít klidně i mě... A druhý den se to stalo. Volali mi manažeři Red Wings, že si mě vybrali Golden Knights a že se budu stěhovat do Vegas.

První reakce byl spíš takový šok. Já jsem nikdy nezažil žádný trejd, nebo že bych se musel někam stěhovat z týmu do týmu v rámci jedné ligy. Takže jsem nevěděl, co si o tom myslet a byl jsem z zoho takový přepadlý. Ale s postupem času, když mi chodily zprávy a gratulace, jsem si uvědomil, že když si mě vybrali z takového množství hráčů, tak to musí něco znamenat.
V Detroitu se mnou už od příští sezony počítali v prvním týmu, tu šanci jsem si na farmě vyčekal a měl jsem začít sezonu taky v NHL, takže z tohoto pohledu je to stejné. Ale v novém týmu je vždycky daleko větší možnost, že se můžete nějak začlenit a být platným hráčem.
Do Nevady jsem letěl asi deset dní před kempem, proběhlo nějaké seznamování, chodil jsem tam trénovat na led a po týdnu začal kemp. Poprvé jsem ale v Las Vegas byl už v zimě, když byla pauza pro All-Star Game. Půjčili jsme si auto a zajeli si s přítelkyní do Grand Canyonu, kde jsme se zasnoubili. A když jsme pak jeli kolem T-Mobile Areny, tak jsem přítelkyni ukazoval: "Podívej, tady bude nový tým." A ona na to: "Jo, mně by se tady líbilo."
A nakonec to dopadlo.

Přítelkyně už znala všechny v Detroitu a poznala celý Michigan, navíc ona má ráda zimu, takže na to nakonec reagovala hůř než já. Ale teď už se aklimatizovala a moc se nám tu líbí. Jen to teplo jí trochu štve, ale našla si tady kamarádky, jak partnerky od hráčů, tak Češky, co tu žijí - což jsme v Michiganu neměli, tam tolik krajanů zdaleka nebylo. Za ty dva měsíce, co jsme ve Vegas, jsem potkal mimo hokej víc Čechů než za tři roky v Michiganu. I v kabině už se ta parta začíná tvořit, už to není jako na začátku, kdy se v kabině nikdo neznal. A teď v listopadu se má už i ochladit, už tu nebude třicet stupňů jako dosud, takže to bude asi taky příjemné.
Město na nás hodně zapůsobilo. Před tím jsme nic takového neviděli. Ty hotely, to je krása. Všechno je tam vymakané do detailů, bylo to nádherné. Na té dovolené jsme byli ubytovaní v hotelu The Venetian, ten je pro páry jako romantické ubytování asi nejlepší.
Když se řekne Las Vegas, každý si vybaví ruletu a hazard. Ale já jsem nikdy ani nesázel, s těmihle věcmi jsem se setkal až tady. A ani tady mě na to neužije. Když jsme tu měli párty, byli jsme si s klukama zahrát blackjack a určitě to není nic, co by mě chytlo, že bych chodil hrát. Já si myslím, že nakonec vždycky vyhraje kasino.
Detroitu se říká Hockeytown, Vegas je z tohoto pohledu hokejově exotičtější destinace. Ale je vidět, že lidi se tady na hokej hodně těšili. Zatím pokaždé bylo vyprodáno a na zápasech je super atmosféra, takže nemám, co bych tomu vytknul.

Nejpříjemnější zážitek byl pro mě asi ten první gól, který jsem dal tady v domácí aréně. První domácí gól v historii klubu, to je pro mě zážitek, na který budu vzpomínat hodně dlouho a jsem rád, že se mi to povedlo. Naopak nejhorší byl samozřejmě ten masakr, který se tady stal na bulváru The Strip.
My jsme ten den měli po posledním přípravném zápase a byli jsme na večeři v hotelu Caesars Palace. Stalo se to někdy ve čtvrt na 11 večer a my jsme v 10:20 odjížděli. Jeli jsme po dálnici kolem Mandalay Bay, když proti nám jelo asi třicet policejních aut. Nevěděli jsme, co se děje, až na hotelu jsme si pustili televizi a viděli jsme, co se stalo. Zavřeli celý ten bulvár, takže jsme málem zůstali uvěznění v kasinu. Byl to celé velký šok, přítelkyně brečela, tak jsem se jí snažil uklidnit. Těžko se mi o tom mluví. Na druhou stranu si myslím, že tohle se může stát kdekoliv a nemůžeme tady žít s tím, že se to stalo zrovna tady, tak nemůžeme na ulici nebo něco podobného.
Když pak při našem nástupu na led celá hala zpívala americkou hymnu, z toho jsem měl husí kůži. Celý ten ceremoniál byl hodně emotivní. A lidi se tady ohromně semkli, snažili se jakkoliv pomoct, ať už darovat krev, nebo pomoct rodinám pozůstalých.
Tahle tragédie měla asi podíl i na tom, že jsme se rychleji semkli jako tým. Ale myslím, že se to trochu přeceňuje, tak velký podíl to zase mít nemohlo. Snažili jsme se dělat víceméně to samé, co jsme dělali před tím, nemyslím si, že to mělo nějaký velký vliv. Na ledě stejně nemůžete myslet na to, co se stalo, musíte se soustředit jen na hokej.
T-Mobile Arena je sice v centru, ale tam hrajeme jenom zápasy. I rozbruslení máme v tréninkovém centru. Takže bydlíme ve čtvrti Summerlin, kousek od tréninkové haly, která je dvacet minut od centra. Našli jsme si apartmán, dům jsme hledat nechtěli, to mi přijde zbytečně velké.
Po zimním zasnoubení plánujeme samozřejmě i svatbu. Ale ta ve Vegas už nebude. Přítelkyně je taky z Pardubick, známe se ze stejné střední školy. Takže svatba bude v létě s rodinou v Pardubicích.