Jágr přišel do Pittsburghu na podzim 1990 jako pětka draftu v tom samém roce a hned se usídlil v prvním týmu. Spoluhráči zírali na jeho dlouhé vlasy, vysmátý obličej a zprvu možná nevěděli, co si mají o mladém drzounkovi odněkud z Československa myslet. Co ale bylo od začátku jasné, že tohle je originál s obrovským potenciálem.
Coffey: "V NHL už tou dobou nějací Evropané byli, ale skauting neměly kluby tak precizní jako dnes. Vybavuju si, že když Jaromír přišel do přípravného kempu a trénoval s tou polovinou, kde jsem byl i já, tak jsem říkal (tehdejšímu generálnímu manažerovi Penguins) Craigu Patrickovi: Jak jsi ho našel? A on mi odpověděl, že ho sledoval už před pár lety na mistrovství světa (juniorů). A že šel až pátý na řadu? Vím, že na draftu byla tehdy spousta skvělých hráčů, ale on z nich byl nejlepší. Takže jsme měli štěstí a Craig si zaslouži pochvalu, že si ho vybral."
Errey: "Mně na něm jako první věc zaujalo, že držel hokejku jinak než ostatní hráči. Měl ruce docela dole, držel hokejku hodně dole, měl velkou helmu... Všechno, co dělal, bylo trochu jiné. Nebyla to prostě norma. Jak držel hokejku, jak vypadal na ledě, jak mu vlály dlouhé vlasy na zádech..."
Murphy: "Já si vybavím hlavně si ten obrovský talent. A taky, jak se postupně adaptoval. Když jsem přišel do Pittsburghu, tak si pořád ještě zvykal na život v Americe. Ale měl štěstí, že nás trénoval Bob Johnson. Ten byl pro něj něco jako druhý táta. Byly tam časy, kdy byl Jaro rozhozený, bylo toho na něj moc. A Bob měl pro něj obrovské pochopení. Chápal jeho situaci, měl s ním velkou trpělivost. Myslím, že to hrálo velkou roli v tom, jak se Jaromír aklimatizoval. Ale bylo jasné, že s tím, co dovede na ledě, se z něj stane velký hokejista."
Coffey: "Já si pamatuju, že jsem z něj byl paf už jen kvůli tomu jeho velkému tělu. Tohle byl opravdu velikej kluk. Měl zadek snad (z Toronta) až k McKees Rocks (u Pittsburghu). I takhle mladý byl už pořádně velký a silný. A taky nezapomenu na ten jeho úsměv. Sice byl tehdy nesmělý, moc toho nenamluvil, ale vždycky vypadal šťastný, vždycky se smál. A to má dodnes. Díky tomu pořád vypadá tak mladě."
"Mario sedl na tři dny na kolo a hned první dva zápasy udělal pět bodů."
- Jiří Hrdina
K Jágrově aklimatizaci v Pittsburghu přispěl vedle kouče Johnsona velkou měrou právě Hrdina, jenž přišel 14. prosince 1990 po trejdu z Calgary Flames. Za sebou už víc než dvě sezony v Kanadě, v roce 1989 získal s Flames Stanley Cup. A osmnáctiletý junák tak měl rázem v kabině krajana, s nímž si mohl povídat v rodném jazyce a který mu pomohl cítit se v Severní Americe trochu jako doma.
Coffey: "Jo, jo. Na sto procent to hrozně pomohlo. Já a další kluci jsme se mohli snažit Jaromírovi v kabině pomáhat, jak jsme jen uměli, ale my jsme nemluvili jeho řečí. Já nikdy nehrál v Evropě, ale nedovedu si představit, že bych tam byl jediný Kanaďan a nikdo by tam nemluvil anglicky. Kdyby najednou přišel kluk z Kanady nebo z Ameriky, tak bych byl samozřejmě okamžitě šťastný. Příchod (Hrdiny) byl skvělý tah vedení. Craiga (Patricka) a určitě i Boba (Johnsona), který v tom hrál velkou roli."
Hrdina: "Já myslím, že zhruba 14 dní nebo tři neděle po mém příchodu se Jarda dostal do pohody. Tým nehrál moc dobře, ale potom začátkem ledna se vrátil Mario, sedl si na tři dny na kolo a hned první dva zápasy udělal asi pět bodů. A do toho týmu se vrátila pohoda. To pomohlo všem, i Džegrovi."
Coffey: "Jiří - říkali jsme mu George - byl hrozně pozitivní kluk. Hráči z Československa, které jsem v kariéře poznal, byli obvykle takoví tvrdohlaví, pracovití hokejisté. Ale Jiří byl jiný. On si hokej prostě užíval. Byl to dobrý centr a když bylo potřeba, tak i křídlo. Jágrovi hrozně pomohl. Je jasné, že když přijdete v 18 letech do ciziny, tak se vám stýská po domově. Tohle byl brilantní tah. Další důkaz, jak brilantní člověk byl Bob Johnson. Skvělý kouč, komunikativní chlap, ale tohle byl od něj parádní nápad - přivést (Hrdinu) za A coby šampiona, který vyhrál Stanley Cup, a za B jako pomoc pro Jaromíra."
Hrdina: "Já jsem mu pomohl spíš mimo led, že si měl s kým pokecat česky, že jsme měli takovou tu českou srandu. Pak se dostal do pohody a na těch výkonech to bylo cítit. A herně postupně rostl."
Bourque: "Určitě jste viděli, že tohle není jen tak nějaký hráč. Upřímně řeknu, že hráčů, kteří byli draftováni hodně vysoko, v prvním kole, ale pak v NHL nic moc nedokázali, bylo dost a dost. Když jsem viděl jeho výšku, sílu a pracovní návyky, tak jsem si říkal: Wow, tenhle kluk by MOHL být opravdu dobrý, ale stát se toho může ještě spousta. A on to dokázal. Jen proto, že byl vybrán v prvním kole, ještě nedostal nic zadarmo. On ale nikdy nepřestával makat. Měl nejlepší pracovní morálku ze všech. První na ledě, po tréninku zůstával na ledě 30, 40 minut a pracoval na různých dovednostech, pak se ještě přesunul na hodinu do posilovny. Člověk vidí ten talent, co má od boha, ale nevidí tu obrovskou práci. Až když tyhle dvě věci dáte dohromady, máte tu člena Síně slávy."
"Nebyl jsem extra talent, ale vždycky jsem tvrdě makal. A to on měl rád."
Coffey: "Je pravda, že takových jako on moc nebylo. Pořád dumal, jak se zlepšovat. Dbal na maličkosti. Vybavuju si, jak měl nějaké potíže s bruslemi a zašel s nimi za (kustodem) Stevie Latinem, že chce přebrousit. Ale tak, že jednu hranu chce mít výš než druhou. Stevie šel za mnou a brblal: 'Ten kluk se snad zbláznil! Já přece nedělám jednu hranu výš než druhou.' Ale Jágr to nějak měl zafixované, že takhle se asi brousí v Československu nebo co a že mu to pomáhá být na ledě stabilnější. Což pro mě znělo bláznivě. Tak jsem Steviemu Latinovi řekl: 'Víš co, Steve? Udělej to podle sebe, ale řekni mu, že jsi to udělal, jak chtěl on. Nehádej se s ním. Řekni, že to tak uděláš.' Jenomže Steve měl svou hrdost, věřil, že on brousí nejlíp na světě, takže se rozzlobil: 'V žádném případě!' Každopádně to je jen jedna historka na vykreslení toho, jaký byl Jaromír perfekcionista."
Errey: "Byl vybraný hodně vysoko, takže jsme o něm slyšeli. Ale než ho vidíte, tak nevíte, co očekávat. když jsem viděl, jak pracuje na své hře, jak se rychle zlepšoval, nebylo těžké pochopit, že z něj roste velký hráč."