Lindros: Souboje s Jágrem byly hodně intenzivní

Při příležitosti vyvěšení čísla 68 ke stropu haly PPG Paints Arena přinášíme sérii článků s hlasy známých spoluhráčů i soupeřů Jaromíra Jágra během jeho kariéry u Pittsburgh Penguins. Začínáme rozhovorem s jeho velkým soupeřem z 90. let Ericem Lindrosem.

Jeden z nich byl českou superstar, druhý kanadským 'prorokem', který měl navázat na slavné centry Waynea Gretzkyho a Maria Lemieuxe. Jeden byl kouzelníkem, kterého nešlo odstavit od puku, druhý bourákem, jenž místo kliček jel přímo dopředu a ničil vše, co mu stálo v cestě, až dotlačil puk do branky.

Jeden byl tahounem Penguins, druhý lídrem jejich největších rivalů Philadelphia Flyers.

Jaromír Jágr a Eric Lindros vyrostli od konce první poloviny 90. let až do nového století ve velké soupeře. V roce 1995 bojovali o individuální ceny - Art Ross Trophy pro vítěze bodování při Lindrosově zranění v posledních dvou zápasech urval Jágr, Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče dostal Lindros. A od té doby byly jejich souboje na dálku i nablízko v centru pozornosti celého hokejového světa od NHL až po olympijské hry v Naganu 1998 či v Salt Lake City 2002.

"Měl jsem k němu ohromný respekt, i když jsme samozřejmě byli velcí soupeři," říká Lindros o legendárním českém útočníkovi v rozhovoru pro NHL.com/cs. "Že půjde jeho číslo ke stropu, není určitě žádný šok."

Jak dnes na Jágra vzpomínáte?

"Byl to skvělý kluk a velký hráč. On měl neskutečnou schopnost pokrýt si puk tělem, v tom byl nejlepší v celé hokejové historii. Byl strašně velký a silný. Vystrčil zadek a odclonil si soupeře. A když tohle zkombinujete s těma šikovnýma rukama a skvělým přehledem, které taky měl, vyjde vám z toho absolutní superstar. Jágr byl ohromně kreativní a dokázal si k tomu udělat prostor na ledě. Ale hlavně hokej miloval a pořád miluje. Není to tak dávno, co ještě hrál (NHL). V tomhle věku to je skoro neskutečné."

Vy sám jste zažil ceremoniál s vyvěšováním vašeho čísla 88 ve Philadelphii v lednu 2018, pět let před Jágrem v Pittsburghu. Jaké to pro vás bylo?
"Myslím, že jsme všichni dlouhou dobu věděli, že i on tam to číslo mít bude. Já to tehdy bral především jako šanci poděkovat všem, kteří mě v klubu obklopovali, když jsem hrál. Maséři, trenéři, spoluhráči, management. Za úspěchem oceněného hokejisty vždycky stojí spousta lidí, kteří ho podporovali a kteří mu to umožnili. Všechno do sebe musí zapadnout, je to dlouhodobý proces a lidi okolo jsou ohromně důležití."

V základní části NHL jste proti sobě nastoupili celkem třicetkrát. Jak se vám proti němu hrálo?

"Když jsme se podívali na sestavu Penguins a on tam byl v jedné lajně s Mariem, tak to bylo, jako když vás jdou drtit dva buchary. Když nehrál Mario, bylo to o trochu jednodušší, ale zase ne o tolik. Jaromír dokázal vždycky najít cestu, vždycky se uměl prosadit. Jakmile jeho strážce na sekundu polevil, on se okamžitě uvolnil a vytvořil přečíslení. Pokaždé dokázal využít nějaké chyby, odskočeného puku nebo takových věcí. Sebral ho a okamžitě něco vymyslel. Měl obrovskou schopnost udělat něco z ničeho."

Máte nějakou oblíbenou vzpomínku na Jágra?

"Napadá mě, jak zamlada vždycky četl předpověď počasí. Chodil do pittsburského rádia a tím svým českým přízvukem tam říkal: Dnes prrší. To bylo dobré. Určitě s ním byla sranda. Byl to profík, chtěl vyhrávat a hrát dobře. Ale zároveň byl vždycky veselý a měl rád legraci. V té době nebylo moc hokejistů, kteří by hráli videohry. A on byl jedním z nich. Byl to velký hračička. Strašně rád soutěžil a měl rád všechny možné hry."

Jágr byl draftovaný v roce 1990, vy o rok později. V NHL jste debutoval právě v duelu s Penguins a hvězdami první velikosti jste se stali zhruba ve stejné době. Byla mezi vámi i osobní rivalita?

"To ne. Měl jsem k němu ohromný respekt, i když jsme samozřejmě byli velcí soupeři. V té zkrácené sezoně (1994-95) jsme bojovali o to, kdo vyhraje bodování; já si nakonec poranil oko a chyběly mi dva zápasy. Měli jsme oba stejně bodů (70), ale on měl víc gólů (32 proti 29). Už tehdy byl Jaromír fantastický hráč. Pro mě to bylo o tom, abych se soustředil na to, co mám udělat, abych ho na ledě zastavil. Když se to povedlo a vyhráli jsme v Pittsburghu, byla to pro nás vždycky velká věc."

Nemrzí vás, že vám tehdy cenu pro krále bodování vyfoukl?

"Tak to prostě dopadlo. Měl jsem zraněné oko a spadl mi krevní tlak tak, že jsem nemohl hrát. Myslím, že jsem se vrátil až po dvou zápasech play off, kdy se to nějak uklidnilo."

V roce 1995 jste si ale odnesl z pódia Hart Trophy, když jste v hlasování skončil první před dvěma Čechy: Jágrem a Dominikem Haškem...
"Jo, tyhle ceny jsou samozřejmě příjemná věc. Ale hrozně moc má na ně vliv, s kým hrajete. Já jsem měl štěstí, že jsem skoro celý rok nastupoval s Johnem LeClairem a Mikaelem Renbergem a skvěle to fungovalo. Je to i o obraně, o tom, že jsme měli dobré gólmany. Hart Trophy je individuální cena, ale beru ji tak, že ji vyhrává celý tým."

Jak vzpomínáte na rivalitu mezi Philadelphií a Pittsburghem?

"Byla hodně velká. V NHL je hodně rivalit, ale tahle je jedna z nejsilnějších. Vždycky to byla výzva. Pittsburgh byl nadupaný, bylo neskutečné, jaký tým dali dohromady. Byli těžko k poražení."

Jágr řekl o vašem útoku přezdívaným 'Legie zkázy', že hrát proti vám nebylo jen o hokeji, ale vlastně o život, protože vaše lajna ho mohla zabít. Jak moc v tom byl humor a z jaké části to bylo vzhledem k vaší důrazné hře vážné?

"Nemůžu mluvit za něj, ale určitě to bylo hodně intenzivní. Pittsburgh míval obvykle techničtější tým, měl taky širší kádr a my jsme to museli vyvážit tím, v čem jsme byli dobří my. Jednoduše dostávat puky do pásma, snažit se tam udržet a hrát do těla. Tak jsme na ně hráli my."

Fanoušci v Česku rádi vzpomínají na olympiádu v Naganu. Jak si vybavujete semifinálové vyřazení v nájezdech, v nichž jste měl ke gólu nejblíž ze všech Kanaďanů vy sám?

"My jsme do té doby nájezdy nikdy nejezdili. Nikdy. NHL o nich do té doby nikdy nemluvila, vůbec jsme je neměli nacvičené. Vím, že v roce 2002 jsme je už hodně trénovali, ale v Naganu ještě ne. Bylo to těžké. Hašek byl v tom semifinále jasně nejlepším hráčem na ledě. Ten den byl neskutečně dobrý, vlastně byl skoro nepřekonatelný v celém turnaji. Češi měli hodně dobrých hráčů, ale Hašek tehdy převyšoval úplně všechny. A v nájezdech byl vynikající. Myslím, že na konci zápasu v prodloužení se už Češi ani moc nesnažili dostat z pásma, prostě čekali na penalty, protože věděli, že mají Dominika Haška a my ne. To není nic proti (Patrickovi Royovi) v naší brance, ten chytal taky skvěle. Ale Hašek byl tou dobou prostě nejlepší na světě."

V lednu 2017 jste si při příležitosti výročí 50 let obou klubů zahrál zápas bývalých hvězd Philadelphie a Pittsburghu. Jágr hrál tou dobou ve 44 letech stále ještě působil v NHL a v dresu Florida Panthers zvládl všech 82 zápasů základní části se 46 body. Co na něm bylo působivější: jeho fyzická dlouhověkost, nebo ta psychická?

"Řekl bych, že ta mentální. Je hrozně těžké po tolika letech každý den znovu a znovu makat na tréninku, připravovat se celé léto na další sezonu, najít v sobě tu motivaci. Tím spíš, když byl zvyklý hrát první lajnu, přesilovky, mít spoustu času na ledě, což ve svém věku už logicky nemá. Přesto to pořád ještě dokáže, což je naprosto obdivuhodné."