Do Síně slávy zamíří bratři Sedinové i Luongo

Hokejová síň slávy v Torontu zažije skandinávský večírek. Mezi šesticí nových členů pro rok 2022 jsou tři švédští hráči a jedna finská hokejistka.

14. listopadu budou do slavné společnosti uvedeni bratři Daniel a Henrik Sedinové, jejich krajan Daniel Alfredsson, brankář Roberto Luongo, Riikka Sallinenová z finského národního týmu žen a v kategorii budovatelů Herb Carnegie in memoriam.
    Nové členy volil osmnáctičlenný výbor, který jejich jména oznámil v pondělí, den po triumfu Colorado Avalanche ve Stanley Cupu. Kandidáti museli dostat aspoň tři čtvrtiny všech hlasů.
    Sedinové se dočkali 23 let poté, co je Vancouver Canucks draftovali do NHL. Daniel Sedin byl dvojkou v roce 1999, Henrik Sedin šel na řadu o jedno místo za ním. Švédská dvojčata odehrála celou kariéru čítající 17 sezon bok po boku ve Vancouveru.

Henrik Sedin se postupně etabloval jako jeden z nejlepších nahrávačů a špílmachrů v historii NHL. U Canucks je lídrem všech dob v počtu asistencí (830), bodů (1070), odehraných utkání (1330), v plus/minus hodnocení (+165) a v přesilovkových bodech (369). V počtu asistencí je 27. v dějinách NHL.
V roce 2010 získal švédský centr Hart Trophy a Art Ross Trophy poté, co zakončil sezonu se 112 body (29+83) v 82 startech. Ve 105 utkáních play off nasbíral 78 bodů (23+55) a pomohl Vancouveru do finále Stanley Cupu v roce 2011, kde tým podlehl v sedmi zápasech Boston Bruins.
Henrik uspěl i na mezinárodním poli. V roce 2006 vyhrál se Švédskem olympijské zlato a v roce 2013 mistrovství světa IIHF.
Jeho bratr Daniel nasbíral mezi lety 2000-2018 celkem 1041 bodů (393+648), což bylo za tu dobu sedmé nejvyšší číslo v NHL. S 393 góly se šikovné křídlo stalo nejlepším střelcem klubové historie, v asistencích, bodech, plus/minus hodnocení (+147), odehraných zápasech (1306) a přesilovkových bodech (367) je Daniel druhý za Henrikem.
Rok po něm (2011) vyhrál Art Ross Trophy a Ted Lindsay Award poté, co nasbíral 104 bodů (41+63). Ve 102 utkáních play off si Daniel Sedin připsal 71 bodů (25+46) a i on triumfoval na olympiádě 2006 a na MS 2013.
Luongo byl spoluhráčem Sedinů u Canucks v letech 2006-14. Do NHL si ho vybrali jako čtyřku draftu 1997 New York Islanders. Kanadský gólman chytal v lize 19 sezon za Islanders, Canucks a Florida Panthers, kariéru ukončil po ročníku 2018-19 se čtvrtým nejvyšším počtem výher v historii NHL (489). V počtu zápasů (1044), střel (30.924) a zákroků (28.409) je v dějinách ligy druhý za Martinem Brodeurem.

Luongo dosáhl ve dvou letech na 40 výher a mezi lety 2003-08 odchytal čtyřikrát za sebou minimálně 70 duelů za sezonu. Třikrát byl finalistou Vezina Trophy pro nejlepšího gólmana NHL (2003-04, 2006-07 a 2010-11), v roce 2007 byl také finalistou Hart Trophy. K tomu má dvě zlaté medaile z olympiády: v roce 2010 byl kanadskou jedničkou, o čtyři roky později byl náhradníkem Careyho Price. V letech 2003 a 2004 jistil cestu Kanady za titulem mistrů světa a v roce 2004 s ní vyhrál World Cup of Hockey.
Alfredsson ukončil kariéru v NHL po 18 letech (1995-2014) a 1246 zápasech za Ottawa Senators a Detroit Red Wings s 1157 body (444+713). Senators si ho vybrali jako číslo 133 v draftu 1994. Křídelník s velkým přehledem je jejich lídrem v gólech, asistencích a bodech, v počtu zápasů je druhý za Chrisem Phillipsem (1179). V roce 1996 dostal Calder Trophy pro nováčka sezony v NHL, když v 82 utkáních nasbíral 61 bodů (26+35). I on získal se Švédy zlato na olympiádě v Turíně 2006, k tomu má stříbro ze Soči 2014.
Sallinenová je první finskou hokejistkou, která se stane členem Síně slávy. V nejvyšší domácí lize odehrála 227 utkání s 514 body (240+274) a poté, co s reprezentací v Pchjongčchangu 2018 získala bronz, se ve 44 letech stala nejstarší držitelkou olympijské medaile v hokeji.
Carnegie vyhrál ve 40. letech čtyřikrát Allan Cup a v roce 1952 dovedl Quebec Aces k Alexander Cupu. Po skončení hráčské kariéry v roce 1952 pracoval na prohloubení diverzity v hokeji až do své smrti v roce 2012.