Detroitu zůstal věrný celou svou kariéru, která v zámoří čítala 1082 zápasů, během nichž posbíral 960 bodů (337+623). V roce 2013 se navíc stal 35. kapitánem v historii Red Wings a týmu šéfoval až do roku 2018.
Zetterberg byl prototypem univerzálního útočníka, který býval kandidátem na Selke Trophy, ale zároveň se dokázal postarat o rozruch v ofenzívě.
Kapitánské céčko nosil na dresu v NHL i další švédský kandidát Daniel Alfredsson, který však na telefonát ze Síně slávy čeká už od roku 2017.
Alfredssonovu sbírku tvoří 18 sezon v NHL, 1246 utkání, 444 gólů a 713 asistencí, olympijské zlato z Turína 2006 i stříbro ze Soči 2014. Dlouholetý kapitán Ottawa Senators od první sezony zamířil mezi hvězdy, když v roce 1996 vyhrál Calder Trophy a o 17 let později převzal Mark Messier Leadership Award.
Tím snad švédský výčet jmen pro Síň slávy končí. Mezi nejvýraznější kandidáty ovšem patří i spoluhráč bratrů Sedinových z Vancouveru gólman Roberto Luongo.
Když v roce 2019 uzavřel po 19. sezoně v NHL kariéru, měl na kontě 1045 odchytaných utkání. Jeho 489 výher znamenalo 3. místo v historické tabulce, než ho později přeskočil Marc-André Fleury.
Za Martinem Brodeurem je Luongo druhý nejen v počtu odchytaných zápasů, ale i v počtu střel, kterým čelil (30 924) a také v součtu úspěšných zákroků (28 409). Kanadský brankář běžně zvládl přes 70 zápasů za sezonu a třikrát byl mezi finalisty Vezina Trophy.
Více k tématu: [Marián Hossa vstoupil do Síně slávy]
Úžasná je ale i jeho mezinárodní dráha. V letech 2003 a 2004 se stal mistrem světa, v roce 2004 vítězem Světového poháru a pak mu na krk dvakrát pověsili i olympijské zlato (2010, 2014). Jen ta porážka ve finále Stanley Cupu 2011 straší Luonga podobně jako Sediny.
Komise pro výběr do Síně slávy však může lovit i v jiných vodách. Stále silná nostalgie po Sérii století v roce 1972 by mezi laureáty mohla posunout někdejšího klíčového útočníka sovětské sborné Borise Michajlova.
Otázkou je, zda by ocenění nezasluhoval spíš Alexandr Mogilnyj, jeden z nejrychlejších forvardů a mimořádný střelec, který jako vítěz olympiády 1988 a mistr světa IIHF 1989 našel odvahu uprchnout zpoza železné opony. V NHL pak za 16 sezon odehrál 990 zápasů, v nichž nasbíral 1032 bodů (473+559). A v roce 2000 po zisku Stanley Cupu s New Jersey Devils vstoupil do Triple Gold Club.
Mogilného spoluhráčem při triumfu Devils byl i Patrik Eliáš, jehož číslo 26 už visí pod stropem arény Prudential Center v Newarku. Nejproduktivnější hráč v historii Devils je kromě Jaromíra Jágra asi jediným Čechem, který může reálně pomýšlet na Hokejovou Síň slávy.
Už od roku 2013 může být vybrán Rod Brind'Amour, jenž své renomé posiluje na lavičce Carolina Hurricanes. Jednapadesátiletý kouč ukončil svou kariéru s 1184 body (452+732) ve 1484 zápasech, ačkoli je považován především za jednoho z nejlepších defenzivních útočníků své generace. Vítěz Stanley Cupu 2006 je i dvojnásobným držitelem Selke Trophy pro nejlépe bránícího útočníka (2006, 2007).
A co třeba Pierre Turgeon, Sergej Gončar, Rick Nash nebo Curtis Joseph? Tolik skvělých hráčů... Někteří ale budou muset být trpěliví a čekat o něco déle než do příštího roku.
