NATALIE DARWITZOVÁ
Darwitzová hovořila ve svém proslovu o lásce k hokeji.
"Jako malou holku, která vyrůstala v Minnesotě, mě nikdy nenapadlo, že jednou budu v Síni slávy. Zaměstnávala jsem se spíš tím, jak si nandat bráchovu výstroj i kolečkové brusle My Little Pony a představami, že u Minnesota North Stars jedu s Nealem Brotenem dva na jednoho. To všechno ve sklepě našeho domu v Eganu," vyprávěla.
Poděkovala také Wendell-Pohlové, která s ní hrála na Minnesotské univerzitě i v ženském týmu USA.
"Krissy a já jsme nemohly na ledě být odlišnější. Ona byla společenská, já tichá. Hrály jsme spolu deset let, ale důležitější je, že jsme kamarádky i mimo led. Bez ní bych tady dneska nebyla. Takže je fajn, že jdeme do Hall of Fame společně."
KRISSY WENDELL-POHLOVÁ
Když jí bylo pět let, prosila rodiče doma v minnesotském městě Brooklyn Park, aby jí dali na hokej. Určitě si ale nepomyslela, že jednou bude kapitánkou družstva Spojených států na olympiádě, jako se to stalo v roce 2006.
"Když jsem začala hrát, nebyly v hokeji ještě žádné dívky. Žádná hokejová stipendia na školách ani ženský hokej na olympiádě. Bylo to jen o tom, abych mohla hrát sport, který mi dává tolik radosti a úsměv na tváři," řekla Wendell-Pohlová.
COLIN CAMPBELL
Campbell byl jmenován viceprezidentem a ředitelem sportovního úseku NHL v roce 1998, kdy už měl za sebou kariéru uznávaného hráče i trenéra. V hokeji se tak pohyboval 51 let.
A stál za změnami, které udělaly tento sport atraktivnějším: zrušení přihrávky přes dvě čáry, přísnější posuzování pravidel a trestání drobných faulů jako držení a hákování, které brzdily útočící hráče.
"Jsem tady i díky spoustě hráčů, koučů, manažerů, majitelů a rozhodčích, se kterými jsme to řešili. Před 20 lety jsme se mnohokrát potkávali za stolem i na ledě, abychom upravili a otestovali pravidla," zmínil.
"Dodnes náš sport monitorujeme a snažíme se, aby v něm byly odměněny šikovnost a ofenzivní hra. Tím hokej zůstane skvělým sportem pro fanoušky a bude víc bavit i samotné hráče."
DAVID POILE
Pro Poilea bylo důležité, že se jeho jméno objevilo v Síni slávy vedle jeho otce Buda, jenž byl uveden jako budovatel už v roce 1990.
"Připomínali mi tady tátův vstupní projev, v němž zaznělo, že lidé v hokeji musí tuhle hru ochraňovat a stavět na základech, které vystavěli ti před námi. A že po nás musí ten sport zůstat v lepším stavu, než když jsme začínali," řekl.
"Tahle odpovědnost pro nás, kteří hokej milujeme, zůstává stejná jako tenkrát."
PAVEL DACJUK
Díky bohu i zesnulým rodičům. To zaznělo ve vstupním projevu Dacjuka, jenž neopomněl ani řadu skvělých spoluhráčů z Detroit Red Wings.
"Jsem především vděčný bohu. Upřímně věřím, že mi pomáhal s každý krokem na mé cestě," prohlásil někdejší ruský centr.
Z těch, s nimiž v Detroitu vyhrál Stanley Cup, zaznělo spoustu jmen: Igor Larionov, Steve Yzerman, Henrik Zetterberg, Nicklas Lidström, Brett Hull, Chris Chelios, Sergej Fjodorov, Tomas Holmström, Brendan Shanahan, Niklas Kronwall, Valtteri Filppula, Kris Draper... "Hokej je týmový sport a bez nich bych tady dneska nestál," řekl Dacjuk.
Poděkoval také spoluhráčům z ruské reprezentace a rodině Ilitchových coby majitelům Red Wings, vedení klubu, masérům a médiím v Detroitu. "Vstup do Hokejové síně slávy je úžasná pocta, o které bych si ani netroufl snít. Ale tenhle moment není jen můj. Patří i vám všem."
