Prima sezona: Hašek se utábořil v Buffalu

Každou poslední neděli v měsíci se vracíme k památné sezoně 1992-93. V tomto díle jsme se podívali, jak své první měsíce v Buffalu prožíval Dominik Hašek.

V létě toho roku ještě existovalo společné Československo a sedmadvacetiletý brankář doma v Pardubicích rekapituloval své úvodní dvě zámořské sezony. Ta druhá už mu dávala naději, že se prosadí i v NHL. Za Chicago Blackhawks v ní odchytal 20 zápasů a od té následující očekával aspoň 30.
7. srpna 1992 se s manželkou Alenou vydal na americký trhák Základní instinkt, ale z myšlenek, které se mu během sledování honily hlavou, ho nevytrhla ani scéna, v níž si Sharon Stoneová během výslechu přehazuje nohu přes nohu.
Krátce před odchodem do kina totiž u Hašků zazvonil telefon. Agent Rich Winter svému klientovi vzrušeně oznamoval, že ho Blackhawks vyměnili do Buffalo Sabres.

"Co mě tam asi čeká," přemítal Hašek, ale rozpaky z výměny ho velice brzy přešly, a začal se do Buffala čím dál víc těšit.
Brzy se ozval i generální manažer Sabres Gerry Meehan a ujistil českého brankáře, že o něj klub velice stál. Proto byla zorganizována výměna, v níž Chicago získalo Stephena Beauregarda, volbu ve 4. kole draftu, a ještě útočníka Christiana Ruuttu.

Prsty v Haškově příchodu měl také bývalý spoluhráč Wayne Presley, který do vedení Sabres neustále hustil, že v Chicagu je jeden výborný gólman, který ale moc nechytá.

Že je Hašek tím pravým, přesvědčil šéfy Buffala čtvrtý duel finále Stanley Cupu 1992 s Pittsburgh Penguins, kde český brankář střídal v brance Blackhawks Eda Belfoura a předvedl mimořádný výkon, i když už celkové porážce nezabránil.
Po příjezdu do Buffala se Hašek poptával po čísle 9, ale to bylo obsazené a devatenáctku nebo devětadvacítku nechtěl. Nakonec tedy oblékl dres s číslem 39, které se stalo symbolem jeho kariéry.
Od začátku angažmá si nová posila pochvalovala přátelštější a rodinnější atmosféru, než jaká panovala v Chicagu.
"Kdybych uměl líp anglicky a přečetl si, co o mně říká do novin kouč Blackhawks Mike Keenan, možná bych byl po pár měsících zpátky doma v Pardubicích," vyprávěl po letech Hašek.

Místo Belfoura byli jeho konkurenty zpočátku Tom Draper a Daren Puppa. Brzy ale od vedení slyšel, aby si pronajal bydlení, že žádné stěhování na farmu se konat nebude.

A kouč John Muckler ho postavil do branky hned v sezonní premiéře proti Quebec Nordiques. Diváci v hale Buffalo Memorial Auditorium viděli porážku 4:5, když už ve třetí minutě překonal Haška Joe Sakic.

"Pak ujel Mats Sundin a prostřelil mě. Nepustil jsem nějaké blbé góly, ale taky jsem nechytil nic navíc," líčil brankář ve své poutavé autobiografii Chytám svůj život.

Že se blíží pozici jedničky Hašek cítil po prosincovém duelu v Bostonu, kde z padesáti střel Bruins inkasoval jen dvakrát. Jenže přišlo lednové utkání s Hartford Whalers.

"Roztáhl jsem se na čáře a najednou strašná bolest. Natáhl jsem si úpon mezi břichem a tříslem," vzpomínal Hašek. Léčení se protáhlo na tři týdny. Když už hlásil Mucklerovi, že je připravený, zaskočila ho nečekaná zvěst. Sabres získali jako posilu do branky Granta Fuhra, člena slavné edmontonské dynastie 80. let.

Pro Haška to byl zase krok zpět, obzvlášť když cítil, že jeho starší konkurent nepodává odpovídající výkony.

"Spoléhal na rychlost, tu měl obrovskou, ale chytal velice průměrně. Měl kolem sebe hodně děr, kterými mu procházely hlavně tečované střely... Nebyl ani dobrý bruslař, proto stál často špatně proti střelci. Všechna čísla jsem měl lepší, ale on měl smlouvu na 1,6 milionu dolarů a já na 300 tisíc," vysvětloval v knížce Hašek.

Do konce základní části už naskočil jen do pěti utkání, v play off v jednom zápase pomohl zdolat Boston, ale ve druhém kole Sabres stejně vypadli s pozdějšími šampiony Montreal Canadiens.

Ze zpětného pohledu ovšem Hašek nepovažoval sezonu za ztracenou. Začal totiž spolupracovat s trenérem gólmanů Mitchem Kornem.
Nevysoký chlapík se silnými brýlemi si padl s Haškem do noty a společně začali pracovat hlavně na tom, jak co nejlépe vykrývat úhly. Korn donutil brankáře více přemýšlet o správném postavení vůči střelci a puku.

Až do závěru kariéry si pak Hašek často opakoval Kornovu mantru: "Ramena musejí být pořád proti puku." Nestačí mít tam jen nohu nebo ruku.
Fuhr se Kornovými radami vůbec nemínil zabývat, zatímco Hašek si je vzal k srdci. "Říkal mi, že když to nejde jinak, ať si klidně předvádím tu svoji akrobacii. Ale ne zbytečně, když to není nutné."

Kornovy lekce pak zásadním způsobem přispěly k Haškovým šesti Vezina Trophy. "Mitch na začátku taky nevěřil, že je jednou budu vyhrávat. Ale díky jeho péči jsem se po příchodu do Buffala ještě zlepšil."

Od příští sezony i díky tomu Hašek z brankoviště vystrnadil Fuhra a získal svou první cenu pro nejlepšího brankáře sezony. Z přehlíženého Evropana se stala prvotřídní hvězda.