Vzpomínky na mámu Fehérváryho inspirují dodnes

V rámci iniciativy 'Hockey Fights Cancer' (Hokej proti rakovině), která každoročně připadá na listopad, přinášíme v tomto měsíci několik textů věnujících se tomuto citlivému a významnému tématu. Martin Fehérváry přišel kvůli rakovině v mladém věku o maminku. Ve vyprávění pro NHL.com/sk se k tomu slovenský obránce Washington Capitals po letech vrací.

Když mu bylo devět let, prožil nejtěžší období v životě. Martin Fehervary ztratil maminku, která podlehla rakovině plic. Jednou z nejdůležitějších opor, jež mu pomohla překonat bolest a postavit se znovu na nohy, byl v tom smutném období hokej.
"Hokej a rodina," říká obránce Washington Capitals ve vzpomínce pro NHL.com/cs.
"Bylo to opravdu těžké, pro celou rodinu. Nejtěžší to však měl určitě otec. Za tři roky mu na rakovinu zemřela babička, máma i manželka. Za tři roky zůstal úplně sám se třemi malými dětmi. Musel se s tím naučit žít a postarat se o nás všechny. Musel dát dohromady práci, čas s námi. Vůbec to neměl lehké. Má můj obrovský obdiv," upozorňuje jeden z hrstky slovenských beků, kteří mají aktuálně pevné místo na soupisce týmu NHL.
"Byla to těžká ztráta. Mně osobně asi nejvíc pomohl hokej, jelikož jsem většinu času trávil na trénincích a když jsem byl na ledě, tak jsem na to nemyslel. Určite bolo jednodušší myslet na hokej než na to, co se stalo. Bylo to náročné pro celou rodinu."

\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\
Hokej a rodina, to šlo u Fehérváryových vždycky dohromady. Už když v pěti letech začínal Martin na bruslích, angažovali se jeho rodiče spolu s dalšími ve vzniku hokejového klubu Svište. Šlo o projekt těch, co byli nespokojení s tehdejším vedením bratislavského Slovanu. Klub, který založila matka dalšího z mladých hokejistů Adriana Hosťovecká a z jehož líhně vzešel také třeba současný útočník Calgary Flames Adam Ruzicka, působil bez podpory slovenského svazu v různých městech: od Bratislavy přes Pezinok až po Trnavu. A později hrál mládežnické soutěže dokonce až na Jižní Moravě.
O to víc se do jeho činnosti, cestování, trénování i administrativy musely zapojovat rodiny malých hráčů.
A o to víc tahle těsná komunita prožívala nemoc Gabiky Fehérváryové.

"Během víkendů jsem chodil ke spoluhráčům do rodin. Brali mě na lyže, občas mě vozili na turnaje. Snažili se nám všemožně pomáhat," vzpomíná Fehérváry.
Na to, jak jeho maminka bojovala se zákeřnou chorobou, si dodnes dobře pamatuje. I na to, jak velkou morální podporou pro něj bylo, když i přesto jezdila sledovat jeho postupné hokejové krůčky vpřed.
"Vím, jak hrozně jí bývalo. Cítil jsem se kvůli tomu blbě, ale vždycky jsem byl šťastný, když mě přišla vyzvednout ze školy. Vím, že jí nebylo dobře, o to víc jsem si těch momentů vážil. Stejně jako když se přijela podívat na moje zápasy. Věděl jsem, jak je nemocná, a přesto přišla. To byly pro mě důležité chvíle."

O to důležitější, čím důležitějším se postupně stával hokej v životě malého Martina. Na ledě chtěl trávit čím dál víc času, rád soutěžil, toužil být ze všech nejlepší.
"Odmalička mě hokej strašně bavil. Rád jsem trénoval, rád jsem se zlepšoval, chtěl jsem být vždycky nejlepší. Když jsem měl volný čas, tak jsem vždycky šel trénovat i sám. Prostě mě to naplňovalo," tvrdí hokejista, jenž ovšem soutěživost podle svých slov zdědil spíš od otce.
"Většina lidí mi říká, že se mámě dost podobám. Povahově mám asi něco z obou. Mamina byla velký dobrák, otec je takový soutěživý typ - a oboje v sobě určitě mám."

V říjnu oslavil Fehérváry 23. narozeniny. Dodnes přitom živě vzpomíná na svá klukovská léta. Na dobu, kdy jeho maminka ještě žila.
"Moje první roky byly super. Měl jsem skvělé rané dětství, spoustu času jsem trávil u babky na vesnici, kam jsem jezdíval na víkendy. V týdnu jsem byl v Bratislavě, většinou na stadionu. Ale trávili jsme spolu hodně času i jako rodina. Jezdili jsme na lyžovačky a jiné společné akce," popisuje prostřední ze tří sourozenců, jenž má dodnes pevný vztah se starším bratrem Gabrielem i mladší sestrou Monikou.
"Na maminu vzpomínám dost často. Měl jsem s ní velmi dobrý vztah, byl jsem takový mamičkovský typ. Mám staršího bratra a mladší sestru, ale já jsem byl na maminu nalepený asi nejvíc," vypráví zadák Capitals.
"V hokeji mě navíc dost podporovala. Podporovala nás ve všem, co jsme dělali. Byla opravdu pozitivní člověk. Když otec nemohl nebo byl pryč, vstávala ráno na tréninky. Chodila na zápasy se mnou, ale i se starším bratrem, který rovněž hrál hokej. Podporovala nás úplně ve všem," vzpomíná.
"Když mamina ještě žila, otec nebyl až tak často doma. Většinu času trávil v práci, takže se o nás starala hlavně ona. Vařila nám a uklízela. Se třemi malými dětmi to určitě neměla jednoduché. Byla takový flegmatik. Samozřejmě uměla i vybuchnout, ale většinou byla dobře naladěná, máloco jí rozhodilo a vždycky myslela pozitivně."
Po maminčině smrti se rodina v zármutku semkla ještě víc. "Všechny nás to zocelilo a spojilo. Dodnes máme celá rodina velmi dobrý vztah," tvrdí Fehérváry. "Když jsem Keď som na Slovensku, potkáváme se prakticky stále. S otcem, s bratrem a se sestrou, ale i s babičkou z máminy strany a s její rodinou. i teď, když jsem v Americe. Vztah máme určitě dobrý, tahle věc nás sjednotila. Nevím, jestli by to bez té tragédie bylo horší, nebo lepší. Ale odmalička jsme byli vedení k tomu, abychom si jeden druhého vážili a pomáhali si. A tak je to dodnes."

Od 14 let měl na Fehérváryho velký vliv také jeho nový agent Lukáš Havlíček, který mu tehdy pomohl k odchodu do Švédska. "I on mě strašně moc naučil a dodnes s ním komunikuju prakticky každý den. Řešíme spolu úplně všechno, byl jako můj druhý otec."

Když Fehérváry před třemi lety jako dvacetiletý junák zamířil do Ameriky, nebyl to už pro něj žádný velký šok. Těžko totiž rozhodíte kluka, jenž svou samostatnost 'trénoval' vlastně už od sedmi let, kdy se jeho matka léčila s rakovinou a otec byl doma na tři děti sám. A naplno ji vypiloval od 14, kdy odešel hrát hokej do švédského Malmö.
"Určitě to na mě mělo velký vliv. Pamatuju si, když mamina onemocněla a otec nám to oznamoval. Řekl nám, že si budeme muset víc pomáhat a od té doby jsme pomáhali i v domácnosti, protože předtím to dělala všechno máma. Popravdě řečeno jsme my ani otec do té doby nedělali doma prakticky nic. Když potom odešla, museli jsme si pomáhat navzájem, měli jsme nějaký režim a myslím, že jsme to celkem zvládli," vzpomíná slovenský zadák.
"To úplné osamostatnění pak u mě přišlo dřív, když jsem ve čtrnácti odešel do Švédska. Bylo to takové spontánní. Chtěl jsem hlavně hrát hokej a doma mě v podstatě nic nedrželo," říká hokejista, jemuž sehnal angažmá v dorosteneckém týmu Malmö právě jeho nový agent Havlíček.
"Bylo mi čtrnáct let, měl jsem vidinu hrát hokej a dostal jsem možnost jít hrát do Švédska. Řekl jsem, že jasné, a ani jsem si to moc neuvědomoval. Myslím si, že otec, máma a později i otcova přítelkyně mě dobře připravili na to, abych úplně samostatně žil v zahraničí," říká Fehérváry.
Ve Švédsku pak jako teenager prošel skutečnou školou předčasné dospělosti. "Ze začátku to bylo náročné, ale strašně moc mě to naučilo. Musel jsem si začít řešit věci úplně sám, ve čtrnácti letech jsem všechno všetko musel řešit jako dospělý člověk," upozorňuje.

Když si ho pak ve druhém kole draftu 2018 jako celkové číslo 46 vybrali Capitals, hrál roli právě i fakt, jak dobře v dorosteneckém věku zvládl odloučení od domova. Fakt, že se o sebe dovede dobře postarat, mu pomohl i v adaptaci na nové prostředí, na zámořský hokej.
Ten okusil v prvním roce především na farmě v American Hockey League - za Hershey odehrál úvodní dvě sezony s výjimkou šesti duelů ve Washingtonu v ročníku 2019-20. V minulé sezoně už se prosadil natrvalo do NHL, v 79 utkáních za Capitals dal osm branek, nasbíral 17 bodů a skončil s číslem +15 v plus/minus hodnocení jako jeden z nejlepších nováčků v lize.

Sobotní zápas s Colorado Avalanche proběhne u Capitals jako Hockey Fights Cancer Night, večer v rámci akce Hokej proti rakovině.
Během podobného večera před rokem se Fehérvárymu dokonce podařilo skórovat: 14. listopadu otevřel ve vlastním oslabení účet duelu s Pittsburgh Penguins, který jeho tým vyhrál 6:1. Byl to jeho druhý gól v NHL.
Po zápase pak napsal na svůj instagramový účet: Ten byl pro tebe, mami! Moc mi chybíš. #hockeyfightscancer.
"Bylo to pro mě velmi emotivní. Ale je super, že NHL dělá takové věci," chválí washingtonský obránce ligovou iniciativu, jež probíhá po celý listopad napříč všemi 32 kluby i vedením soutěže.
"Jsem velmi rád, že podporují všechny tyto lidi, protože sám vím, jak je to pro ty rodiny náročné. Je to strašná choroba, něco takového bych nepřál ani největšímu nepříteli. Jsem rád, že se NHL takto angažuje a snaží se pomoct rodinám, které postihla rakovina. Je to fajn a těší mě, že i já mám možnost nějakým gestem tyto rodiny podpořit," říká Fehérváry před sobotním duelem s obhájci Stanley Cupu s motivem 'Hockey Fights Cancer'.
"Je výjimečné, že rodinám a lidem, kteří bojují s rakovinou, můžeme takto pomoct. Motivaci mám v každém zápase stejnou a chci ho odehrát co nejlíp. Pro nás i ty lidi, kterým můžeme pomoct, je to však přece jen výjimečná noc. Nezapomíná se na ně a všichni držíme spolu."