Zůstat, či odejít? Jak to řeší naděje draftu 2024

I v sezoně 2023-24 vám každé druhé úterý přinášíme rubriku Draftradar – pohled na hokejové talenty, kteří mají šanci být vybráni kluby NHL v příštím draftu. Tentokrát jsme se zaměřili na to, jak mohou sedmičce nadějí třídy 2024 pomoci různé soutěže, v nichž aktuálně nastupují.

Snad jen jedna věc je dopředu jistá: takový povyk jako letos to na draftu 2024 nebude. Adepti na nejvyšší příčky toho slibují svým budoucím klubům spoustu, nikoli však to, že obrátí jejich osud naruby. Tak jako Connor Bedard.

"Když jsem viděl, že je v draftové loterii u čísla jedna náš znak, regulérně se mi zatmělo před očima," přiznal generální manažer Chicago Blackhawks Kyle Davidson. Bedard v NHL nejvyšší možná očekávání potvrzuje hned od začátku.

Kdo na jeho místo? Hlavní adepti jsou tři, ale o jejich pořadí může hodně napovědět vývoj příštích měsíců. Proto jsme se podívali na to, jak jim v tom mohou pomoci (či naopak uškodit) různé soutěže, ve kterých budou nastupovat.

Macklin Celebrini (Boston University, NCAA)

Bývá srovnáván s Adamem Fantillim, letošní trojkou vybranou Columbus Blue Jackets. A nejde jen o italsky znějící příjmení, spojuje je rovněž výtečné ofenzivní nadání – a ještě něco, co je klíčové pro tento text. Fantilli nastupoval v posledním předdraftovém ročníku v dresu University of Michigan, v němž nasbíral za 36 duelů skvělou bilanci 30+35.

A také Celebrini se bude tužit univerzitním hokejem. Kanadský centr, jenž byl stylově Bedardovým spoluhráčem a teď po něm chce převzít žezlo vládce draftu, si za bostonskou univerzitu po dvou zápasech držel průměr rovných dvou bodů (3+1).

S Celebrinim se prakticky jistě počítá do Top 3 a ať už v ní skončí na jakékoli pozici, mělo by to jen potvrdit fakt, že univerzitní program dávno není pro draft handicapem. Naopak!

Cole Eiserman (USHL/NTDP)

Dvě zkratky za jeho jménem už fanouškům hokeje dávno nejsou neznámé. Klíčová je ta druhá, pod níž se skrývá National Team Developement Program. Tedy prostor, v němž se navzájem zlepšují největší americké talenty.

Eiserman by měl mezi vysokoškoláky přeskočit až od sezony 2024-25 (na University of Minnesota), pokud tedy rovnou nevletí do NHL. Elitní šutér, u nějž se dokonce čas od času objevují srovnávání s Alexem Ovečkinem, je spolu s Celebrinim nejžhavějším tipem na jedničku.

Pokud by se jí stal, navázal by na Jacka Hughese, posledního vítěze z líhně NTDP. Že se Hughes mezitím propracoval v superhvězdu a už stanovil 99 body rekord celých dějin New Jersey Devils, jen potvrzuje, jak dobře s elitou USA tamní mládežničtí trenéři pracují. Eiserman z toho může těžit.

Aron Kiviharju (TPS, Finsko)

Jestliže někde může narušit očekávanou dominanci kanadsko-americké útočné dvojky, je to právě bek Kiviharju. Za TPS bruslí ve stopách svého otce Janiho, někdejšího profesionála. A má to být on, kdo opráší slávu finské nejvyšší soutěže.

Na posledním draftu se sice nikdo z Finů neobjevil v úvodním kole, nakonec jich ale kluby NHL vybral dohromady 15. Co by za to Češi dali! Jedním ze základních rozdílů je jistě kvalita národní ligy. A pečlivost, s níž tamní talenty připravují. Na dálku jen přisvědčuje třeba český gólman Lukáš Dostál (Anaheim Ducks), který si v Tampere rovnou v létě otevřel pravidelnou tréninkovou základnu.

Ivan Děmidov (Petrohrad, KHL)

Rusko bylo vždy v lepším případě kouzelně svéráznou, ale v tom horším naprosto nevyzpytatelnou zemí. Od zahájení války na Ukrajině a mezinárodní izolace platí i v hokeji spíš druhá varianta. Dostat se na duely KHL osobně je náročná, skoro nemožná logistická akce. Přesto scouti a šéfové klubů NHL ruské talenty neodepsali.

Z logických důvodů: od Petrohradu po Vladivostok se po kluzištích prohání příliš dobří mládenci na to, aby je šlo ignorovat. A navíc je Kontinentální liga pořád kvalitní. Drobný křídelník Demidov do ní už v dresu petrohradského SKA nakukuje, taková konfrontace s profesionály je k nezaplacení.

Ostatně i letos šel nakonec jako sedmička na řadu Matvej Mičkov. Navzdory tomu, že ho vyhledávači talentů Philadelphia Flyers nemohli mít tak nakoukaného jako jeho konkurenty (a dokonce i navzdory zvěstem o jeho zpupné povaze).

Také u Demidova dost možná nakonec zvítězí to, že na NHL připravuje ve vysoce konkurenčním prostředí země s ohromnou hokejovou tradicí. Podobně je na tom Igor Černyšov z Dynama Moskva, jiný adept na Top 10.

Adam Jiříček (Plzeň, extraliga)

Šance, že vychováte hráče pro NHL, je opravdu nízká bez ohledu na všechnu snahu a obětavost hokejem poblázněných tátů a mám. Rodina Jiříčkových je však blízko tomu, že si na mimořádný úspěch připije šampaňským hned dvakrát.

Poté, co se David Jiříček loni stal šestkou draftu a za Columbus Blue Jackets minulý týden v NHL poprvé skóroval, je adeptem na první kolo ve výběru talentů 2024 také jeho mladší bratr Adam. Připravuje se na to v domovské Plzni. Nastupuje jak za juniorku, tak za extraligový A-tým.

"Věřím, že se povede jej rozvinout dál, aby mohl svůj potenciál jednou naplno ukázat," řekl pro Sport.cz Dušan Andrašovský, jenž působí u plzeňské juniorky. Mladší z Jiříčků tak představuje výjimku z pravidla o tom, že přes extraligu se k vysokým pozicím v draftu nedochází. Při vhodném rozvoji a dostatečné péči ze strany klubu, což Jiříčkovi u Plzně vyzdvihují, to možné je.

Michael Brandsegg-Nygard (Mora, Švédsko)

Jiná sázka na Skandinávii – na zemi, v níž kdysi svá učednická léta absolvoval David Pastrňák. Tomu, že Švédové stále špičkově pracují s talentem, věří i největší naděje Norska. Takový potenciál měl naposledy snad Mats Zuccarello: Brandsegg-Nygard v sedmnácti zásadně pomohl norskému týmu do 20 let k postupu do elitní skupiny mistrovství světa IIHF a teď piluje dovednosti v dresu Mory.

K Norovi se hodí doplnit ještě jednoho zástupce země, která nenabízí optimální podmínky pro růst. Když běloruský bek Arťom Levšunov přerostl kapacity své vlasti, nejprve v sezoně 2022-23 zkusil USHL za Green Bay Gamblers a nyní úřaduje v dresu Michigan University. Také jeho by nemělo minout první kolo, proto se rozhodl v teenagerském věku odejít z vlasti.

Adam Jecho (Edmonton Oil Kings, WHL)

Druhé ze žhavých českých želízek. Statný křídelník ze zlínské líhně (195 centimetrů, 90 kilogramů) si vyzkoušel vlastně všechny možné cesty. Bruslení a práci s pukem se učil na rodné Moravě, poté dostával lekce ve Finsku v barvách Tampere.

Nyní ale člen úspěšné mládežnické reprezentace na Hlinka Gretzky Cupu, kde v pěti duelech posbíral dvě trefy, dává do kupy první zámořské body. Ve Western Hockey League měl na úvod působivou bilanci 10 startů a 10 zápisů (5+5). Jecho se tím zařadil do zástupu nadějí, které považovaly za přínosné vyzkoušet si před draftem i stadiony v Severní Americe.

Bude to správná volba? Nebo ji spíš předvádí Jiříček, Kiviharju a Demidov, kteří se zatím drží hokeje ve svém rodišti?