Goran Stubb toho opravdu dokázal hodně. Nejenže pomáhal oživit hokej ve Finsku, ale dokázal zajistit evropským hvězdám bezprecedentní míru pozornosti v zámoří. Vždyť jako šéf evropského skautingu NHL pracoval celé čtyři dekády.
Osmaosmdesátiletý průkopník, který je v evropské větvi vyhledávání talentů aktivní od roku 1983, letos v červenci ohlásil konec ve funkci, v níž sloužil týmům NHL. Po 40 letech! Nahradil ho Jukka-Pekka Vuorinen, Stubb přešel do role seniorního poradce.
"Když pro týmy NHL vyhledáváte čtyřicet let talenty a je vám tolik, kolik je mně, je rozhodně čas ustoupit do pozadí," řekl Stubb pro NHL.com. "Jsem hrdý na to, že komunita evropských skautů vyrostla ze dvou až pěti lidí na více než 130 plnohodnotných zaměstnanců pracujících pro kluby NHL - hlavně ve Švédsku, Finsku a Česku, někteří zůstávají v Rusku."
Výsledky jsou znát. "Je rozhodně příjemné vidět, že počet Evropanů v NHL se blíží 30 procentům," potěšilo Stubba, jehož syn byl necelý rok finským premiérem.
Na této straně Atlantiku najdete málo osobností, které se o rozvoj hokeje zasloužily tak jako Goran Stubb. Do Síně slávy finského hokeje byl ostatně uveden už v roce 1991, do té spravované IIHF pak v roce 2000 – v obou případech v kategorii budovatelů.
"Znám Gorana od dětství, protože můj táta (Jim Gregory) s ním měl velmi dobrý vztah a přišli s nápadem, aby najali celou Goranovu skupinu na totéž, co dělali naši skauti v Severní Americe," vyprávěl David Gregory, šéf NHL Central Scouting.
"Je to příběh úžasného úspěchu – a zároveň se musíte dívat na to, jak dlouho už trvá. Goran se dokázal adaptovat na změny podle toho, jak se měnil hokej. Je to velmi chytrý chlap se skvělým smyslem pro humor. Umí to s lidmi a pro náš sport chce to nejlepší," dodal Gregory. "Naučili jsme se toho od něj spoustu, přitom on vám uměl dát pocit, že se naopak učí od vás; tak skromný je. Skvělý člověk."
Když se v roce 1961 ke klubu IFK Helsinki nikdo nehlásil, byl to právě Stubb, kdo převzal jeho hokejový program. V roce 1975 stanul v čele finského svazu, o osm let později mu Jim Gregory nabídnul možnost vybudovat v Evropě profesionální tým vyhledávačů talentů po zámořském vzoru.
"Jim pochopil, že Evropa je trh budoucnosti. Ještě jako generální manažer Toronto Maple Leafs přivedl Börjeho Salminga a útočníka Ingeho Hammarströma (v roce 1973)," připomněl Stubb. "Můj dobrý přítel Esko Paltanen, který roky zastával vysoké pozice ve finském hokeji, mě s Jimem v roce 1983 seznámil. A jak se říká, zbytek je historie."
NHL.com vyzpovídala Stubba v jeho domovských Helsinkách. Přinášíme rozhovor s průkopníkem mezi skauty o jeho kariéře, profesi i rodině.
Jak se vlastně stalo, že jste se v mladém věku stal manažerem v IFK Helsinki?
"Hokej byl před šedesáti lety ve Finsku malý sport. IFK pod sebe sdružovalo řadu odvětví: fotbal, hokej, bandy hokej, atletiku, bowling, gymnastiku. Problémem bylo, že funkcionáři v letech 1959-60 byli rozhodnutí hodit hokej přes palubu, pokud se nenajde někdo, kdo ho povede a převezme zodpovědnost za jeho financování. Bylo mi 26 let, tak jsem do toho šel. A jsem v tom pořád."
Jak těžké to byly začátky?
"Byl to pro mě velký krok. Na začátku všechno fungovalo na amatérské úrovni, než v roce 1966 postavili Helsinki Ice Hall, hráli jsme jen venku a až od sezony 1966-67 bylo možné začít stavět tým na poloprofesionální nebo dokonce profesionální bázi. Tehdy pro mě přišel zlomový moment, když se mi v roce 1967 podařilo přivést jako hrajícího kouče (trojnásobného šampiona Stanley Cupu) Carla Brewera. Carl, někdejší obránce Maple Leafs, vdechnul nový život nejen IFK, ale finskému hokeji jako takovému. Pozval jsem ho na přípravný turnaj na podzim 1967, líbilo se mu to a s rodinou už u nás naplno působil od sezony 1968-69. Já byl v čele hokejového IFK od podzimu 1961 do podzimu 1975, vyhráli jsme tři tituly (v letech 1969, 1970, 1974). Věřím, že za tu dobu jsem se hokejový byznys naučil dobře."
Z jakých dalších zkušeností jste posléze těžil?
"V roli šéfa finského svazu (1976-83) jsem si v hokejovém světě vybudovat skvělé kontakty. Získal jsem dobré přátele a pevné vazby, což mi pak umožnilo začít v Evropě s pobočkou Central Scouting."
Kdy jste začal cítit, že to pro vás bude to pravé?
"Hned od začátku. Mimořádně mě zajímalo, jak vystavět celý systém vyhledávání talentů v Evropě. Když jsem začínal, měly v Evropě své skauty jen tři týmy: pro Edmonton Oilers pracoval Matti Vaisanen, pro New York Rangers pak Lars-Erik Sjöberg a pro Calgary Flames zase Lasse Norrman. Když jsem za NHL absolvoval v dubnu 1984 svoje první mistrovství Evropy hráčů do 18 let, bylo v hledišti celkem 10 skautů. O čtyřicet let později jich na příštím mistrovství světa osmnáctiletých bude mít deset skoro každý tým! Věřím tomu, že celkem v dubnu do Švýcarska přijede dohromady 250 skautů."
Co po vás Jim Gregory na začátku vaší spolupráce požadoval?
"Od Jima přicházely hlavní nápady ohledně toho, co od nás chce NHL a jednotlivé týmy. Ať už šlo o žebříčky, o zprávy ze zápasů anebo o lístky či o zařizování hotelů… Byli jsme mostem mezi organizátory turnajů a skauty NHL, pomáhali jsme jim i s vízy. Také jsme v úvodních letech pomáhaly klubům NHL najít si své vlastní evropské skauty. Museli jsme vybudovat celý systém s tím, že v Evropě si vše organizují jednotlivé národní svazy. Také klubová a mládežnické scéna je stavěna jinak, než jak to funguje v Severní Americe."
Jaké jsou vaše nejhezčí vzpomínky na toto období?
"Možnost vycestovat do míst, kam bych se bez hokeje nikdy nepodíval. Šance potkat skvělé lidi, se spoustu z nich jsem se spřátelil. Protože v komunitě skautů jsou jenom skvělí lidé."
Kdo by tvořil šest nejlepších hráčů, které jste v Evropě pomáhal objevit?
"Za Finsko to byli Teemu Selänne a Saku Koivu. Ve Švédsku zase Mats Sundin a Peter Forsberg. V Rusku Alexandr Ovečkin a v Česku Jaromír Jágr. Všech šest bylo opravdu výjimečných, šlo o samé budoucí superhvězdy. Už když jsem je sledoval na turnajích osmnáctiletých i mladších, viděl jsem v nich kompletní hokejisty."
