Hossovu cestu za slávou dláždila všestrannost

Kdybyste měli vypálit jména nejslavnějších slovenských hokejistů v NHL, nejspíš většinu z vás bez delšího přemýšlení napadne Peter Šťastný. Zdeno Chára. A Marián Hossa.

Ten první je členem Hokejové síně slávy v Torontu od roku 1998. Ten druhý jím s největší pravděpodobností bude brzy po skončení kariéry, jež letos pokračuje u New York Islanders.
Ten třetí se jím stává nyní, v pondělí 15. listopadu, kdy vstoupí do nejuznávanější společnosti spolu s Jaromem Iginlou, Kevinem Lowem, Dougem Wilsonem, Kim St-Pierreovou a Kenem Hollandem.
Hossa patří k hrstce rodáků z bývalého Československa, kteří udělali svým později rozpadlým částem někdejší federace za mořem největší jméno. Z Čechů jsou zatím v Síni slávy jen Dominik Hašek a Václav Nedomanský s tím, že později tam najisto vstoupí Jaromír Jágr a možná i Patrik Eliáš. Ke slovenským rodákům nutno započítat i Stana Mikitu, jenž však hokej začal hrát až jako kluk v Kanadě.

Když se podíváme na současného a budoucího slovenského člena, zjistíme, že Hossa měl to nejlepší z obou z nich.
Šťastný byl především elitním ofenzivním hráčem, vždyť v 80. letech nasbíral v NHL víc bodů jen král hokejových králů Wayne Gretzky. Chára je zase obranářem, jakých bylo v ligové historii jen málo.
Hossa byl vším. Uměl stejně dobře střílet góly a vymýšlet krásné ofenzivní akce jako hlídat soupeře a odebírat jim puky. To vše na absolutně špičkové úrovni. Už proto je jeho postavení ve slovenském hokeji unikátní.
"Hokej hrálo dost vynikajících oboustranných hráčů, ale pokud se chcete bavit o tom, kdo ať už s pukem, nebo bez puku, nejvíc ovlivnil osud zápasu, musí mezi hlavními adepty padnout jméno Marián Hossa," prohlásil bývalý vynikající útočník Ed Olczyk, jenž působí jako televizní expert.
"Často jsme se o tom při zápasech ve vysílání bavili. Když měl soupeř puk, měl nějaké tři možnosti, co s ním udělat. A zničehonic se vynořil 'Hoss' a ten puk mu sebral. Díky své rychlosti a síle měl obrovskou schopnost protivníka dostat tam, kam chtěl, a pak udeřit. Když se tohle všechno poskládá, je z toho špičkový hráč."

I proto Hossa sice nevyhrával individuální ceny, ale jeho týmy se nadstandardně často dostávaly do play off. Včetně Atlanta Thrashers, kteří se po jeho příchodu vytáhli z podprůměru k jediné účasti ve vyřazovacích bojích ve své historii (před stěhováním do Winnipegu).
I proto také ve svých nejlepších letech chyběl na mistrovství světa IIHF a ze slavného slovenského období na začátku nového století tak nemá jedinou medaili - tou dobou obvykle bojoval o Stanley Cup. Jeho největším reprezentačním úspěchem zůstává čtvrté místo z olympiády ve Vancouveru 2010.
Přesto člen trenčínského hokejového klanu zůstává jednou z hlavních postav celé historie slovenského hokeje.
S 525 góly v NHL je mezi krajany rekordmanem. Se 1309 odehranými zápasy je druhý za Chárou (1619), stejně jako s číslem +245 v plus/minus hodnocení. S 1134 body je zase druhý za Peterem Šťastným. Přitom ofenziva nebyla jeho čistá specializace vlastně nikdy a v závěrečné části kariéry už vůbec ne. Dvojkou za Šťastným je i v přesilovkových bodech (374), se 34 góly v oslabení je naopak jedničkou.
"Myslím, že kdyby mu šlo víc o vlastní statistiky, tak by nasbíral ještě o nějakých 250 až 500 bodů víc," tvrdil Olczyk. "Pošestřil by si tu energii, kterou věnoval bránění, a vrhnul by ji do útoku. Ale on si vybral svůj způsob hry, který nakonec týmu pomohl ještě víc."
Výsledkem byly úspěchy Hossových mančaftů. Nejprve Pittsburgh Penguins a Detroit Red Wings, s nimiž se v letech 2008 a 2009 dostal do finále Stanley Cupu. A poté Chicago Blackhawks, se kterými ho v letech 2010, 2013 a 2015 vyhrál. Jako jediný Slovák v historii.
I proto je v Síni slávy. Ve společnosti, kam patří velcí šampioni.
Více k tématu: [Gratulace pro Hossu. Od Bondry až po Havláta]
"Velkou spoustu let si udržoval vysokou výkonnost a nasbíral spoustu bodů. Ale není to jen o číslech. Je snadné podívat se na góly a body a říct podle nich: Ten a ten patří do Síně slávy. On tam patří nejen díky produktivitě, ale hlavně díky tomu, jak velký vliv měl na každý zápas v ofenzivě i v defenzivě," řekl o trenčínské legendě Andrew Ladd, jenž byl součástí vítězného týmu Chicaga v roce 2010.
Hossa hrál v NHL za pět klubů a v každém z nich zanechal výraznou stopu. U Ottawa Senators jako rostoucí hvězda, v Atlantě jako ofenzivní eso, v Pittsburghu a Detroitu jako hráč na vrcholu sil a v Chicagu jako tahoun, jenž se postupně měnil v mentora a vzor pro ostatní.
"Když jsem přišel jako mladík ve své druhé sezoně v NHL do Chicaga, ohromně mi pomohl. Jsem vděčný za to, že jsem s ním mohl být v jednom mužstvu, i když to bylo jen velmi krátce. V Chicagu se o mě postaral jako otec a prožili jsme spolu dokonce i jedny Vánoce. Marián je úžasný člověk i mimo led," vyprávěl stanici TA3 slovenský útočník Marko Daňo.
Více k tématu: [Hossa v číslech: Od slovenského titulu po 19 let v NHL]
"Byl to jeden z těch mazáků, ke kterým jsme s (Patrickem Kanem) vzhlíželi. Nikdy ho nic nerozhodilo, nikdy nevypadal frustrovaný. Vždycky byl klidný a tím klidným způsobem nás vedl. Každý den nám šel příkladem," řekl Jonathan Toews, kapitán Blackhawks.
Hossa proslavil v zámoří Trenčín, odkud se vydal dobývat svět. Na hrad Matúše Čáka třikrát přivezl Stanley Cup. Minimálně v Ottawě, Atlantě a Chicagu, ale nejspíš i v dalších městech Severní Ameriky proslavil celé Slovensko jako nikdo jiný.
"Hokejová síň slávy, to je něco neuvěřitelného a v případě Mariána Hossy je to úplne zasloužené," řekl o něm někdejší elitní ofenzivní zadák Ľubomír Višňovský. "Celý slovenský národ může být hrdý, že hokeji dal takového hráče."