K vybrání do hokejové Síně slávy přispěl i již zmíněný triumf na olympiádě. Bývá to aspekt, ke kterému se při přesívání jmen též přihlíží. Ani tohle prvenství se ostatně nerodí lehce - nejdřív je potřeba se do olympijské nominace vůbec vejít, pak prokráčet turnajovým pavoukem až na samý konec. Přestože akce trvá pouze dva týdny, taky jde o nesmiřitelný boj.
Ví o tom své i Alfredsson se Sedinovými, kteří se radovali v Turíně 2006, po finálové výhře 3:2 nad Švédskem.
"Vždycky jsem po něčem takovém obrovsky toužil," přiznal Alfredsson. "Když jsem byl malý kluk, reprezentace pro mě byla vším. O NHL jsem ani nic nevěděl."
Brankář Luongo bral zlato na olympiádě ve Vancouveru 2010 a v Soči 2014. Na Hrách pořádaných v Kanadě se do brány dostal na úkor Martina Broudeura, chytal tak navíc před vlastními fanoušky, dokonce i na domácím zimáku.
"Fantastická věc. Tím spíš, že nic dalšího velkého jsem pak už v kariéře nevyhrál," řekl Luongo. "Museli jsme se tehdy vypořádat s obrovským tlakem, i proto pak byla euforie tak veliká."
Jenže Stanley Cup to zkrátka není. S hokejisty je to už tak, že spoustu věcí neovlivní - například kdo si je vybere na draftu, kam se bude klub následně posouvat. S přibývajícími roky a zvyšujícím se počtem mančaftů NHL se navíc pravděpodobnost úspěchu ještě zmenšuje.
Exkluzivní obsah a vše podstatné o NHL: sledujte náš [Facebook a Twitter!]
Kolik vítězů Stanley Cupu se nikdy nedostalo do Síně slávy? A kolik z hráčů pasovaných na nesmrtelné naopak nikdy nezvedlo nad hlavu nejcennější trofej? V obou případech jde o zástupy.
Alfredsson, Luongo a Sedinové se přidali ke čtyřiadvaceti dalším, kteří se od roku 1968 dostali do slovutné Hall of Fame i bez opanování "starého křapáče". A že jde o náramně vybranou společnost - patří k ní kupříkladu Jarome Iginla, Phil Housley, Mike Gartner, Marcel Dionne, Mats Sundin, Adam Oates, Dino Ciccarelli, Gilbert Perreault, Dale Hawerchuk či Börje Salming.
Z jejich příběhů vyplývají dvě věci.
První: Stanley Cup je tak obtížné vyhrát, že i když jste jedním z nejlepších hokejistů historie, stejně se vám může vyhnout.
Druhá: I samotné usilování o něj z vás beztak může učinit legendu. Vlastně je to někdy paradoxně tak, že právě vaše neúnavná snaha se znovu a znovu o Pohár pokoušet se dá považovat za jeden z důvodů, proč se nakonec v Síni slávy ocitnete.
"Je to obrovská čest," uznal Daniel Sedin, zatímco si prohlížel právě obdržený slavnostní prsten z uvedení mezi nesmrtelné. "Ale pokud mám být upřímný, asi bych to vyměnil za Stanley Cup. Už jen proto, že to by znamenalo týmový úspěch. A nám šlo vždycky hlavně o tým. Nám všem."
