Zacha: Kdybych nebyl všestranný, nebyl bych teď v Bostonu

Když ho v roce 2015 udělali New Jersey Devils šestkou draftu, čekali od něj fanoušci, že jednou možná bude sbírat bod na zápas a patřit k nejlepším ofenzivním útočníkům svého celku. Pavel Zacha se ale do NHL prosadil jinak. Jako univerzální voják, švýcarský nůž, který v žádné činnosti výrazně nevyčnívá nad ostatními, zato umí dobře všechny.

I díky tomu se ve čtvrtek dostal na 300. bod kariéry už jako důležitý člen sestavy Boston Bruins, kteří si ho v létě 2022 vyžádali v trejdu. I díky tomu ve 27 letech dorostl v osobnost a velkou oporu tradičně ambiciózního celku.

"Tohle byla jedna z těch věcí, která zdejšího manažera (Dona Sweeneyho) zaujala - že můžu hrát na všech pozicích i v různých situacích," vypráví Zacha v rozhovoru s NHL.com/cs. "Kdybych to neuměl, tak bych asi ten rok nemohl být vyměněný do Bostonu a nebyl bych teď tady."

300 bodů v NHL už je slušná porce, asi sotva vám hlavou proběhnou všechny z nich. Vybavíte si ještě ty první hned v úvodním zápase kariéry?
"Pamatuju si jeden z nich, byla to nahrávka dopředu hned z buly. Pak si vzpomínám na první gól, na Floridě (3. listopadu 2016). Dostal jsem nahrávku z pravé strany do forhendu od (Beaua Bennetta) a střílel jsem to nahoru."

Hned v prvním startu na konci sezony 2015-16 jste přitom měl dvě asistence a se dvěma body na zápas jste tak přes léto držel historicky nejvyšší průměr ze všech hráčů NHL...
"Ha, tenhle rekord ale další rok rychle padl. Ale tehdy jsem byl hlavně strašně rád, že jsem si mohl zahrát na konci sezony ten jeden zápas. Měl jsem hrát dva, ale ztratily se mi věci na cestě ze Sarnie (v Ontario Hockey League), to si vybavuju. A pak jsem šel do Albany do AHL na play off. Jsem rád, že jsem si po skončení v juniorce ještě ten rok mohl zahrát dospělý hokej. Pro další kariéru to byl dobrý začátek."

V této sezoně se nejdřív zdálo, že se ke třístovce dostanete mnohem rychleji, ale po prvních dvou utkáních jste najednou ve 12 zápasech po sobě získal jen jednu asistenci. Usadí se taková věc v hlavě?
"Přemýšlel jsem nad tím. Hlavně hned po zápase, když chcete pomoct týmu a dostáváte hodně minut. Nám se celkově jako mužstvu nedařilo, pak to je ještě o to těžší, že hrajete velké minuty a nemůžete týmu pomoct nějakými body. To je jedna z věcí, které v kariéře vždycky přijdou. Ale v Bostonu se mi ještě nestalo, že bychom měli takový začátek jako nyní, v tom to bylo složitější. Naštěstí se teď z toho snad už docela dostáváme. Jako tým máme o dost lepší zápasy, naše lajna má lepší šance každý zápas. Takže si si myslím, že to půjde zase nahoru."

Před sezonou jste měl vytvořit elitní útok Bruins s Davidem Pastrňákem a centrem Eliasem Lindholmem. Tohle spojení s novou švédskou posilou ale neklapalo - čím to?
"To je těžké jednoznačně říct. Neměli jsme tolik společných zápasů v přípravě a když jsme začali hrát na startu sezony spolu, tak to bere na sebe lajna, která by měla hodně bodovat a vyhrávat tím týmu zápasy, což se nedařilo. Hodně večerů jsme měli dobré šance, ale ta chemie tam úplně nebyla. Někdy to prostě chytnete a někdy ne. Když mě dali do lajny s (Davidem Krejčím) a s Pastou, tak to klaplo hnedka, s Eliasem tentokrát ne. Trenér mi říkal před sezonou, že nás dá spolu a pak se uvidí, co a jak. (Lindholm) si nakonec sedl s (Bradem) Marchandem, těm to sedí hodně dobře."

Kouč Jim Montgomery rád šibuje jednotlivými hráči, vy sám jste si už během prvních 15 zápasů v útoku zahrál na všech postech. Nejsou tak časté změny až nepříjemné?
"Samozřejmě, že když to týmu nejde, tak se to muselo trošku proházet. On to dělá hodně často, i když vyhráváme, tak se snaží zjistit třeba i lajny do budoucna, kdyby se pak nedařilo, aby na to mohl reagovat. Několik zápasů jsme třeba hráli s Charliem Coylem a (Justinem) Brazeauem, to jsou všichni velcí silní hráči, takže třeba někdy příště, až bude potřeba nasadit formaci na nějaké dobré útoky a ubránit je, tak víme, že to na ně nebude špatná lajna."

To je zajímavý přístup.
"On to dělá hodně často, ale když se nedaří, tak to samozřejmě míchá ještě víc. Psychicky si pak taky říkáte, jestli vůbec hrajete dobře, když takhle rotujou lajny. Já jsem tady už v téhle sezoně hrál centra, levé křídlo, pravé křídlo, takže to bylo trochu těžší se před zápasem připravit. Ale od toho jsem tady. Já jsem sem byl vyměněný taky proto, abych hrál centra, křídlo, aby mě mohli používat kdekoliv."

Právě v téhle všestrannosti je asi vaše největší síla, že?
"Když jsem se bavil s manažerem, tak to podle něj byla jedna z velkých věcí, proč mě přivedli sem do Bostonu. Zaujalo ho, že budu schopný hrát křídlo i centra, že mě můžou dát do oslabení i na přesilovku. Když jsem sem přišel, tak jsem věděl, že na centra tady nepůjdu, protože tady byl Patrice Bergeron, David Krejčí... Takže mi bylo jasné, že budu hrát křídlo. Kdybych to neuměl, tak bych asi ten rok nemohl být vyměněný do Bostonu. Ale taky samozřejmě věděli, že umím hrát centra, že se tam cítím líp. Jsem rád, že v posledních dvou letech hodně dostávám šancí tam hrát."

Vaší tvář 'zdobí' několik stehů. Co se stalo?
"Ale, zase to byl vlastní hráč. V (zápase s Calgary Flames) jsme se srazili s (Matthewem) Poitrasem, dal jsem si o jeho helmu. Vždycky, když jsem měl zranění v obličeji - jak od puku, tak od hokejky - bylo to od vlastních hráčů."

S Pastrňákem jste novou sezonu v Bostonu zahajovali coby letošní mistři světa. Jaké ohlasy to mělo v klubu?
"Samozřejmě nám všichni gratulovali, už po šampionátu kluci psali nebo volali. Viděli ty davy na Staromáku, což bylo parádní, hrozně moc fanoušků, líbilo se jim to. Bylo pěkné, že se na nás taky podívali a popřáli nám, že to byl dobrý turnaj. Ani jsem to nečekal, tady v Americe se mistrovství tolik nesleduje. Ale když tam má klub svoje hráče a vidí takovou věc, musí vědět, že je to pro nás velké. Kdyby vyhráli Američani a vrátili se domů, tak se tady nic dít nebude, ale když se to povedlo Česku, bylo to v Praze super."

Šampionát se dohrával až na konci května, pak ještě dlouhé oslavy - to už vám zkrátilo léto podobně, jako kdybyste hráli finále Stanley Cupu...
"Já odjel z Česka docela brzy, ale prodloužit si takhle sezonu bylo super a vyhrát poslední zápas je vždycky skvělé. Ať je to Stanley Cup, nebo mistrovství světa. Bylo to parádní, hrozně jsem si užil, že jsem mohl přijet a vyhrát. Budeme na to vzpomínat každý rok a už budeme parta napořád."