Děkoval každému týmu, za který hrál (Canadiens, Sabres, New York Islanders, St. Louis Blues, Dallas Stars, Colorado Avalanche), mimo to i řadě hokejistů. Mluvil o tom, jaké bylo stát v Islanders nablízku legendárnímu generálnímu manažerovi Billu Torreymu a kouči Alu Arbourovi.
"Wow, od nich jsme se naučili fakt hodně. Arbour byl pro nás všechny jak táta," ocenil.
Ze svého angažmá u Blues vypíchnul lekce od obránce Ala MacInnise.
"Díky rozhovorům, které jsme spolu vedli ať už při cestě na zápasy nebo přímo na ledě, jsem byl neustále tlačen do toho, abych ani na okamžik neslevil. Děkuju ti za to," uvedl Turgeon.
S Lacroixem se znovu sešel v roce 2005 v Coloradu. Mohl si tam navíc zahrát s dalším členem Síně slávy Joem Sakicem. I za to je zpětně vděčný.
Svou řeč zakončil poděkováním své rodině, včetně manželky Elisabeth.
"Ji rozhodně nemohu vynechat," vysvětloval. "Třicet let manželství, čtyři děti, dva vnuci. Jsi mým nejlepším přítelem. Chci ti poděkovat za tvou podporu. A za to, že jsi skvělou matkou. Miluju tě."
Caroline Oulletteová: Život v hokeji
Caroline Oulletteová popsala ve své řeči moment, kdy ji jako malou holku hokej chytil a už nepustil. Tehdy si prý uvědomila, že tahle hra musí být její celý život.
"Byla jsem tak šťastná, když jsem jako dítě hokej objevila," vzpomínala. "Okamžitě se z něj pro mě stala vášeň. Moc jsem snila o tom, že si zahraju za Habs. Jako každý, kdo vyrůstal v Montrealu."
O hokeji sice snila, zas tak rychlé to pak ale nebylo. Nejdříve musela přesvědčit své rodiče, že je tahle hra vhodná i pro dívky.
Trvalo dva roky, než otec Andre a matka Nicole souhlasili. Vlastně to byla její maminka, kdo jí bez vědomí táty koupila první pár bruslí. Jakmile ale jednou začala hrát, byl to právě Andre, kdo se zapálením koučoval její týmy. Od devíti do sedmnácti hrála pouze s chlapci.
"Vyslechla jsem si za tu dobu opravdu všechno možné, ale i tohle mi pomohlo uvědomit si, jaké štěstí jsem měla. Spousta jiných děvčat mého věku podobnou hokejovou příležitost nedostala," prohlásila.
Její kariéra dosáhla vrcholu, jakmile vyhrála svou třetí ze čtyř zlatých olympijských medailí. V roce 2010 se to stalo na domácí půdě, v kanadském Vancouveru.
"Měly jsme tenkrát jediný možný cíl. A svému sportu jsme vysloužily další respekt," řekla.
I ona se stejně jako mnoho jiných obávala chvíle, kdy bude muset s hraním skončit. Jako asistentka kouče u týmu Concordia University a jako součást programu kanadské reprezentace žen se jí ale i poté povedlo najít podobně silnou životní náplň.
"Mám hokej tak moc ráda, že jsem se chvíle odchodu do sportovního důchodu hrozně děsila," přiznala. "Přechod z hráčské kariéry není nikdy snadný, já se ale naštěstí hodně snažila okoukat i trénování, při němž můžu těžit ze své bohaté aktivní zkušenosti. Už zase zažívám silné emoce, které vám může dát jen hokej."
V roce 2014 rozjela neziskový projekt nazvaný Girls Hockey Celebration, který má pomoci dívkám snažícím se v hokeji prosadit jako hráčky, trenérky či rozhodčí. Letos tato organizace pořádá turnaj hostící sto týmů.
"Plní se mi tím sen pomáhat dalším generacím hokejistek," řekla. "Nemůžu se dočkat, až uvidím, co naši skvělou hru ještě čeká. Doufám, že u ni budu moci strávit zbytek života. To bych byla nejšťastnější."
Gary Bettman: Vítání klíčových vítězů
Komisař NHL Gary Bettman přivítal ve Dvoraně ročník 2023. Nezapomněl ale zmínit ani nedávnou předčasnou smrt českého brankáře Romana Čechmánka, který odehrál několik sezon v celku Philadelphia Flyers, stejně jako o něco dřívější skon legendárního obránce Börje Salminga.
"Přestože smutníme nad odchodem těch, kteří už nejsou mezi námi, budou dál žít v našich vzpomínkách," řekl Bettman. "Prosím, nezapomínejte na ně."
Pak už se ovšem věnoval vybraným do Síně slávy v roce 2023.
"Jsou vskutku pozoruhodnou společností," řekl. "Všech těchto pět dřívějších hráčů a dva budovatelé mi přijdou jako něco, co bych nazval typem klíčových vítězů. Tím chci říct, že všech sedm buď vytvořilo základní kameny trvalé týmové dokonalosti, nebo přímo sloužilo jako jeden z těchto základních kamenů. Jinak řečeno - je obtížné si představit, že by jejich týmy mohly být úspěšné i bez nich."
Komisař Bettman mluvil o síle a vizionářství Pierra Lacroixe a Kena Hitchcocka.
"Pierre Lacroix stvořil v Quebeku úžasné hráčské jádro, které později rozkvetlo po přesunu do Colorada v mančaft schopný vyhrát dva Stanley Cupy," ocenil. "Kenu Hitchcockovi zase stačila krátká doba na to, aby dal dohromady úspěšné mužstvo z Dallas Stars. Díky němu tým došel k pěti divizním prvenstvím za sebou, dvěma postupům do finále v řadě a k triumfu v roce 1999."
Komisař hovořil i o pěti oceněných hráčích.
"Caroline Oulletteová se z University of Minnesota-Duluth dostala do CWHL, zahrála si na dvanácti mistrovstvích světa IIHF, čtyřikrát pro svou vlast získala olympijské zlato. Celou svou kariéru strávila tím, že vyhrávala. A všude prokazovala obdivuhodné množství šikovnosti a vůdcovství," ocenil Bettman.
"Pierre Turgeon byl první volbou na draftu, v NHL odehrál devatenáct sezon. Byl nejen produktivní, zdobila ho též náramná schopnost tvořit hru. Díky tomu zažil parádní jízdy v play off za Sabres, Islanders a Blues, v Canadiens dokonce dělal kapitána."
Historickou chvílí je pro něj zařazení tří brankářů najednou. To se dosud nikdy nestalo.
"Mike Vernon tradičně zářil ve chvílích, kdy to bylo nejvíce potřeba. Podepsal se pod triumfy, které zcela definovaly vývoj dvou klubů - u Calgary Flames v roce 1989 a u Detroit Red Wings v roce 1997, při prvním Stanley Cupu michiganského výběru po 42 letech."
"Tom Barrasso byl příslibem, který jako nováček získal Calder Trophy i Vezina Trophy. V Pittsburgh Penguins z něj vyrostl šampion, jehož výkony donesly klub k prvním dvěma triumfům v historii."
"Henrik Lundqvist zosobňoval vzácnou kombinaci patřičné úrovně, soutěživosti a schopnosti podat v klíčových chvílích nejlepší možný výkon. To mu v dresu Rangers a rodného Švédska pomohlo k ikonické kariéře."
Komisař Bettman označil sedmičku oceněných za skutečně inspirativní osoby, které si všechny podobnou poctu bezesporu zaslouží.
Pierre Lacroix: Splněný sen
Joe Sakic mluvil o Pierru Lacroixovi jako o dokonalém funkcionáři a rodinném člověku. I Max Lacroix hovořil o svém dědečkovi s velkým zaujetím. Zmínil, co toto ocenění znamená pro rodinu. Coco Lacroixová, vdova po Pierreovi, při projevu o svém muži jen těžko zakrývala slzy.
Těch dvanáct minut projevů Sakica, Maxe a Coco Lacroixových bylo velice emotivních. Zaznívala slova o skvělém mentorovi a vzoru, ale i o nejlepším příteli a životní lásce.
Pierre Lacroix byl do kategorie budovatelů uveden proto, že k jeho skvělé kariéře patří dva Stanley Cupy s Avalanche. Zemřel 13. prosince 2020 ve věku 72 let.
"Všichni víme, jak by Pierre byl dnes hrdý," prohlásil Sakic. "Není pochyb o tom, že hokej je díky němu o něco lepší."
Sakic v pondělí přivedl na podium Maxe, který přijal inaugurační plaketu svého dědečka právě z rukou bývalého coloradského kapitána.
Devatenáctiletý Max Lacroix je brankářem týmu Colorado Grit v North American Hockey League, v příští sezoně míří na univerzitu do Bostonu.
"Stojím před vámi jako hlas Lacroixových, poctěných sdílet s vámi úžasnou cestu našeho milovaného tatínka a dědečka až k uvedení do Síně slávy," řekl.