Charakter, morálka, vliv. Legendy vzývají Hossu

Kdyby se před pár lety tahle sestava sešla v jednom týmu NHL, mohli by jeho šéfové z fleku pomýšlet na Stanley Cup. Počet skvělých hráčů nedávné minulosti, který se v pátek proháněl na ledě trenčínského stadionu Pavla Demitry, byl dokladem velkého jména, které si v hokejovém světě udělal Marián Hossa.

"Když tady vidíte všechny ty skvělé hokejisty, členy Síně slávy, tak jsem si jistý, že i oni sami by ve svých domovských městech mohli uspořádat své rozlučkové zápasy. Ale všichni přijeli sem kvůli Mariánovi, aby ukázali, jaký charakter měl, jaká to je osobnost a jak skvělým spoluhráčem i mimo led pro ně byl," uvedl Jonathan Toews, trojnásobný vítěz Stanley Cupu s Chicago Blackhawks a jeden ze stovky hráčů, které NHL vyhlásila jako největší v ligové historii.

"To, že přišlo tolik lidí a že sem přijelo tolik hvězd, jen dokládá, jaký je člověk," souhlasil někdejší slovenský centr Michal Handzuš, jenž se s Hossou sešel rovněž v Chicagu při vítězné jízdě za titulem. "Hokejista je to vynikající, to všichni věděli. Ale to, kolik sem přijelo hráčů, že sem přijeli a chtěli tady být kvůli němu, jen dokazuje, jaký je člověk."

Hossova páteční rozlučka s kariérou v mateřském Trenčíně přilákala davy lidí už odpoledne na náměstí, kde se rozlosovávali hráči do jednotlivých týmů na večerní zápas. Přilákala opravdu velká jména, včetně dvou švédských členů Hokejové Síně slávy Nicklase Lidströma a Daniela Alfredssona.

Z Česka dorazili nynější brankář Blackhawks Petr Mrazek či bývalí hráči Chicaga Martin Havlát, Michal Rozsíval, Michal Kempný, z Finska forvard Carolina Hurricanes Teuvo Teravainen, ze zámoří přiletěli kromě Toewse také Duncan Keith, Dustin Byfuglien a kustodi Blackhawks, řada hráčů byla ze Švédska.

Nedaleko to na zimák měli místní odchovanci Zdeno Chára, Marián Gáborík, Tomáš Tatar či Hossův bratr Marcel, nechyběly ani slovenské legendy Žigmund Pálffy či Peter Bondra.

"Myslím, že vliv, který v hokeji měl, daleko přesahuje to, čeho dosáhl na ledě," řekl o oslavenci večera Toews. "Ukazuje to, jak moc ovlivnil své spoluhráče, takže bylo docela 'cool' vidět všechny tyhle kluky sem přijet a zahrát si pro Mariána tenhle zápas."

Hossa odstartoval svou velkou kariéru v NHL, která ho dovedla až do Síně slávy v Torontu, v roce 1997, kdy ho jako dvanáctku draftu získali Ottawa Senators. V první téměř kompletní sezoně 1998-99 odehrál 60 zápasů s 30 body, v té druhé se dostal na 56 a v té třetí už na 32 gólů a 75 bodů.

"Sledoval jsem ho na začátku kariéry v NHL v Ottawě a sledoval jsem ho přes Atlantu, Pittsburgh, Detroit i Chicago a myslím, že všichni, kdo jsme ho znali od začátku, jsme věděli, že se stane skvělým hokejistou a především velkým člověkem," řekl v pátek v Trenčíně Alfredsson, jenž byl na přelomu století hlavní ofenzivní hvězdou nadupaných Senators.

"Od začátku to byl kluk, ze kterého šla velká energie. Zprvu byl samozřejmě trochu nesmělý, ale postupně si zvykal na NHL a velice rychle se učil. Měl výbornou techniku s pukem i střelu, ale ještě důležitější byla jeho pracovní morálka," upozornil bývalý švédský útočník. "Marián extrémně tvrdě makal, vždycky se snažil podat ten nejlepší výkon a všechno dělal naplno. Stejně jako teď po skončení kariéry, kdy se plně věnuje tomu, co dělá. Jsem si jistý, že je hrdý na to, co v kariéře dokázal."

Když Hossu v srpnu 2005 vyměnili Senators za hvězdného forvarda Danyho Heatleyho do Atlanta Thrashers, byl z toho Alfredsson tak rozmrzelý, že si to vybavuje dodnes.

"Pamatuju si, jak jsem se tu zprávu dozvěděl. Byl jsem v Ottawě na golfu a když jsem to zaslechl, moc rád jsem nebyl, protože on byl jedním z těch, kteří dělali pro mužstvo strašně moc," řekl o tehdejším slovenském parťákovi. "Byl vynikajícím hráčem, ale navíc také dorůstal ve velkou osobnost. Všechny tlačil k lepším výkonům, včetně mě. Vzájemně jsme se tlačili dopředu. Pamatuju si, že šťastný jsem z toho trejdu určitě nebyl."

V Atlantě ovšem Hossa dorostl mezi smetánku NHL. V sezoně 2006-07 se poprvé a naposledy dostal na sto bodů (43+57) a vedle Ilji Kovalčuka byl hlavní hvězdou trápícího se mužstva. Příběh o tom, jak se pak přes Pittsburgh Penguins a Detroit Red Wings dostal dvakrát po sobě do finále Stanley Cupu a obě proti právě těmto týmům v opačném gardu prohrál, je dobře známý.

"Já jsem ho nejdřív znal jako soupeře a hrát proti němu bylo vždycky hrozně těžké. Velice talentovaný, silný na bruslích a silný na hokejce. Skvělá střela. Vždycky byl nebezpečný vepředu," popisoval Lidström, legendární zadák Red Wings.

"Když jsem hrál proti němu, tak jsem vždycky viděl, jak dobrý ofenzivní hráč to je. Ale až když jsem hrál s ním, jsem poznal, jak je skvělý v defenzivě. Vždycky se vracel a naplno bránil, každé střídání tvrdě makal, byl výborný na obou stranách hřiště. A mimo led to byl ten nejmilejši chlapík. Velký gentleman, jsem opravdu rád, že jsem jeho přítelem."

Až po přechodu z Detroitu do Chicaga v roce 2009 se ale Hossovi otevřela zlatá bonanza. Hned v prvním ročníku tam vyhrál Stanley Cup, poté přidal další v letech 2013 a 2015. A vysloužil si obrovské uznání nejen za hokejové dovednosti, ale i za svou osobnost, mentorství, charakter.

"On snad ani neměl žádné (špatné návyky). Vždycky byl sám sebou, ať na startu kariéry, nebo potom, když už byl slavný. To je i velké uznání pro jeho rodiče a bratra, kteří na něj musí být právem hrdí," prohlásil Alfredsson na adresu slovenského borce, jehož kariéra v NHL se zastavila na 1309 zápasech, 525 gólech a 1134 bodech.

"Na ledě si ho nejvíc pamatuju, jak vyrovnal zápas těsně před koncem, když v brejku vypálil golfákem. Viděl jsem ho to dělat při nájezdech. Ale hlavní pro mě bylo to, že jsem mu byl nablízku a viděl jsem, jak milý kluk to je," doplnil Lidström. "Mám na něj spoustu krásných vzpomínek."