Kandidáty na Síň slávy 2025 jsou i Chára s Eliášem

Shea Weber, Jeremy Roenick, Pavel Dacjuk, Natalie Darwitzová, Krissy Wendell-Pohlová, Colin Campbell a David Poile. Sedm nových jmen uvedených v pondělí do Hokejové síně slávy v Torontu, z toho čtyři bývalí hráči NHL.

Kdo na ně naváže v příštím roce?

V abecedním pořadí přinášíme deset hokejistů, z nichž se pravděpodobně bude vybírat. Jsou mezi nimi i Zdeno Chára a Patrik Eliáš. Členem Hockey Hall of Fame se můžou v jednom roce v kategorii bývalých hráčů stát maximálně čtyři muži.

Rod Brind'Amour

Nynější kouč Carolina Hurricanes vyhrál jako útočník v roce 2006 s tímto klubem jeho dosud jediný Stanley Cup. V NHL má za sebou celkem 1484 zápasů za St. Louis Blues, Philadelphia Flyers a Hurricanes, v nichž nasbíral 1184 bodů (452+732). Od 90. let patřil po téměř dvě dekády k nejlepším všestranným centrům NHL, což dokládají i dvě Selke Trophy pro nejlépe bránícího forvarda za sebou v letech 2006 a 2007. K tomu je mistrem světa IIHF z roku 1994.

Patrik Eliáš

Rekordman New Jersey Devils v počtu vstřelených gólů (408), nasbíraných asistencí (617) i bodů (1025), což platí i pro play off (45+80; 125 bodů), byl jedním ze strůjců triumfu ve Stanley Cupu jak v roce 2000, tak o tři roky později. Finále si navíc zahrál i v letech 2001 a 2012. Eliáš sice nepatřil do zlaté české generace na přelomu století zejména proto, že v čase světových šampionátů se dostával do nejvyšších pater play off NHL, má však dva bronzy z MS (1998, 2011). Pokud by byl přijat, stal by se třetím Čechem v Síni slávy po Dominiku Haškovi a Václavu Nedomanském.

Ryan Getzlaf

Vítěz Stanley Cupu 2007 strávil celou kariéru u Anaheim Ducks, kde hrál 17 let až do jara 2022. V klubu je elitní centr rekordmanem v počtu odehraných zápasů (1157), asistencí (737) i bodů (1019). Na mezinárodní scéně pomohl Kanadě ke dvěma olympijským triumfům v letech 2010 a 2014 i k vítězství na World Cup of Hockey 2016. Má také stříbro z MS IIHF v roce 2008.

Zdeno Chára

Po dvě dekády byl trenčínský odchovanec jedním z nejstabilnějších a defenzivně nejlepších obránců v NHL. Největší úspěchy slavil s Boston Bruins, kde v roce 2009 získal Norris Trophy pro nejlepšího beka ligy a které dovedl v roce 2011 k zisku Stanley Cupu jako první kapitán ze zemí zpoza někdejší Železné opony. S Bostonem se dostal do finále i v letech 2013 a 2019. V lize odehrál celkem 1680 zápasů za New York Islanders, Ottawa Senators, Boston a Washington Capitals, čímž se dostal v historických tabulkách na sedmé místo a mezi obránci na první. V NHL nasbíral 680 bodů (209+471). Má velkou šanci, že bude do Síně slávy pozván hned za rok, tedy při první možné příležitosti. Pokud se tak stane, bude jejím třetím slovenským členem za Peterem Šťastným a Mariánem Hossou a čtvrtým rodákem ze Slovenska při započtení Stana Mikity.

Duncan Keith

Skvělý bruslař s fantastickou kondicí patřil k nejlepším zadákům 10. let 21. století. S Chicago Blackhawks vyhrál třikrát Stanley Cup (2010, 2013, 2015), v roce 2015 dostal Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hokejistu play off. Dvakrát získal Norris Trophy (2010, 2015). Ve 1256 zápasech NHL nasbíral 646 bodů (106+540), v průměru hrál během ligové kariéry 24:41 minuty na zápas a v play off tento čas vyrostl na 27:07. V roce 2017 se dostal do výběru stovky nejslavnějších hráčů historie NHL. Úspěchy slavil i na mezinárodní scéně, s Kanadou vyhrál olympiádu v letech 2010 i 2014 a má doma rovněž stříbro na mistrovství světa IIHF 2008.

Patrick Marleau

Dlouholetý tahoun San Jose Sharks je rekordmanem NHL v počtu odehraných zápasů. V dresu San Jose, Toronto Maple Leafs a Pittsburgh Penguins jich zvládl celkem 1779. Během nich dal 566 gólů, což je 24. nejvyšší počet v NHL - ze 23 hokejistů před ním nejsou v Síni slávy jen Jaromír Jágr, Alexandr Ovečkin a Sidney Crosby, kteří stále ještě hrají. Marleau má také olympijské zlato s Kanadou z let 2010 i 2014, dva tituly mistrů světa (2003, 2004) a prvenství na World Cup of Hockey. Na druhou stranu nikdy nezískal Stanley Cup ani žádnou velkou individuální cenu.

Alexandr Mogilnyj

V sezoně 1992-93 nastřílel špičkový ruský křídelník za Buffalo Sabres 76 gólů, což je číslo, na něž od té doby dodnes nikdo další nedosáhl. Ještě před odchodem do zámoří získal se Sovětským svazem olympijské zlato (1988) a titul mistra světa (1989), v NHL poté odehrál 990 zápasů za Buffalo, Vancouver Canucks, Toronto a New Jersey s 1032 body (473+559). Vzhledem k tomu, že v Síni slávy je od roku 2017 Paul Kariya, jenž dal v 989 duelech o 71 branek méně (402) a měl o 43 bodů míň (989), měl by se do této společnosti dříve nebo později dostat i Mogilnyj. Tím spíš, když v roce 2000 vyhrál Stanley Cup s New Jersey.

Carey Price

S 316 výhrami v 712 zápasech je kanadský gólman historickým lídrem veleslavných Montreal Canadiens, kde chytali další členové Síně slávy jako Patrick Roy, Jacques Plante, Ken Dryden či Georges Vezina. Price získal cenu pro nejlepšího gólmana sezony v NHL nazvanou po posledním ze jmenovaných v roce 2015, kdy dostal také Hart Trophy pro nejužitečnějšího hokejistu ligy. Kariéru ukončil se 49 čistými konty, průměrem 2,51 a úspěšností 91,7 procenta. Stanley Cup nikdy nevyhrál, ale v roce 2021 dovedl Canadiens do finále. V roce 2014 získal s Kanadou olympijské zlato a o dva roky později titul na World Cup of Hockey.

Joe Thornton

Jeden z nejlepších špílmachrů 21. století je 14. nejproduktivnějším hokejistou historie NHL (1539 bodů) a sedmý v počtu asistencí (1109); se 1714 odehranými duely je šestý. Thornton nikdy nevyhrál Stanley Cup, ale v roce 2006 získal Hart Trophy a také Art Ross Trophy pro vítěze bodování (125), i když v dané sezoně hrál za dva různé kluby (Boston a San Jose Sharks). S Kanadou má zlato z olympiády 2010 a ze dvou Světových pohárů (2004 a 2016).

Henrik Zetterberg

Švédský útočník je členem Triple Gold Clubu pro vítěze Stanley Cupu, olympiády i mistrovství světa IIHF. Titul v NHL vybojoval v roce s Detroit Red Wings 2008, kdy zároveň získal Conn Smythe Trophy. Zetterberg je s 337 góly, 623 asistencemi i 960 body pátým nejproduktivnějším hráčem detroitské historie. V roce 2006 získal zlato se Švédskem jak na olympiádě, tak na světovém šampionátu.