Hossa: Být vedle Mikity a Šťastného? Neskutečné

Dva velké přístavy jsou pro životní putování Mariána Hossy důležitější než jakékoliv jiné. Prvním je jeho rodné Slovensko, potažmo Trenčín; tím druhým pak Chicago. I proto si ohromně váží toho, že když byl ve středu večer vybrán jako nový člen Hokejové síně slávy v Torontu, ocitl se ve společnosti dvou slovenských rodáků Stana Mikity a Petera Šťastného, z nichž ten první spojil svůj život rovněž s Chicagem.

Mikita byl do Hockey Hall Of Fame přijat v roce 1983 sice už jako Kanaďan, ale pochází z Liptova, kde se narodil jako Stanislav Gvóth, a celou kariéru prožil u Chicago Blackhaws, u nichž je dodnes největší legendou klubové historie.
"Měl jsem štěstí, že jsem znal Stana Mikitu, takový byl jeden jediný svého druhu," vyprávěl Hossa pro NHL.com/cs ve čtvrteční videokonferenci.
Mikita zemřel 7. srpna 2018, v srdcích především pamětníků mezi fanoušky Blackhawks však žije dál. A dál žije i v Hossově srdci.
"Když jsem byl jednou během sezony na delší dobu zraněný, měl jsem možnost ho blíže poznat a popovídat si s ním. Bylo na to dost času, nemusel jsem spěchat, takže mi povykládal spoustu nádherných příběhů," řekl jeho následník, který se ze středního Slovenska dostal rovněž do Chicaga a stal se tu nezapomenutelným.

"Strávil jsem s (Mikitou) skvělé časy, byla pro mě velká pocta dát se dohromady s takovou ikonou a navíc člověkem, který se narodil na Slovensku. Poznal jsem i jeho rodinu a dodnes jsem s ní v kontaktu."
Hossa pochopitelně dobře zná i další legendu ze své vlasti - Petera Šťastného, jenž se v roce 1998 stal prvním odchovancem slovenského hokeje v Síni slávy. S bratislavským rodákem a superstar 80. a 90. let se potkal v reprezentaci, kde Šťastný působil jako generální manažer.
"Pro slovenský hokej toho udělal strašně moc. Udělal mu jméno ve světě. Všichni tři bratři Šťastní (Peter, Marián a Anton) nechali obrovskou stopu v Quebeku, u Nordiques udělali neskutečnou práci. Petera jsem měl jako manažera u národního týmu, dobře ho znám a vím, jak skvělý byl hráč," popsal Hossa.
"Být v téhle společnosti... Ani mi ještě nedochází, co to znamená. Ještě je to čerstvé, myslím, že to přijde až později. Ale že bude moje jméno svítit právě vedle těchto dvou, je neskutečný pocit."

Hossa rád říká, že trojka je pro něj šťastná. Poprvé si to možná uvědomil v roce 2010, kdy měl za sebou třetí finále Stanley Cupu v řadě, ale teprve napotřetí zvedl skutečně pohár nad hlavu - v roce 2008 sledoval v týmu poražených Pittsburgh Penguins, jak na druhé straně slaví Detroit Red Wings, a o sezonu později v detroitském dresu zrcadlově opačný obrázek - slavící hráče Pittsburghu.
Smolař, říkalo se.
Ale pak, napotřetí, to vyšlo. Hned první rok v Chicagu, ve třetí finálové sérii za tři roky.
"Říká se do třetice všeho dobrého. Napotřetí jsem vyhrál Stanley Cup, celkově jsem ho vyhrál třikrát. A teď jsem třetí Slovák v Síni slávy," usmál se šťastně při vzpomínce na finále v roce 2010 proti Philadelphia Flyers, v němž Blackhawks ukončili 49 let dlouhé čekání na titul, jenž pro Chicago v roce 1961 vybojovali právě Mikita a spol.
"Ta chvíle, kdy mi (Jonathan Toews) ve Philadelphii předal Stanley Cup a já jsem ho mohl po těch předchozích dvou letech zvednout nad hlavu, to byl největší moment mé kariéry. Na tenhle okamžik nikdy nezapomenu."
Pokud mezi Slováky počítáme i Mikitu, je Hossa se 1309 odehranými zápasy mezi krajany v NHL třetí za stále ještě aktivním Zdeno Chárou z Boston Bruins (1553) a Mikitou (1396). S 525 góly je druhý za Mikitou (541), s 1134 body třetí Mikitou (1467) a Peterem Šťastným (1239).
Přitom mohl dojít ještě výš a třeba se stát i rekordmanem mezi krajany především v gólech, nebýt zákeřné alergie, která mu na sklonku kariéry ztěžovala každý další návrat do hokejové výstroje a kvůli níž se po sezoně 2016-17 rozhodl ve 38 letech na led NHL už nevracet.
*** ***Více k tématu: [Hokejový svět velebí Hossu: Byl příkladem šampiona]
"Určitě jsem ještě pár let chtěl hrát, protože jsem odešel ještě v dobré kondici. V poslední sezoně jsem dal 26 gólů, pořád jsem stíhal bruslit s mladými a cítil jsem, že mi ještě zbývá dost energie. Ale abych mohl hrát, musel bych do sebe cpát tuny prášků a i tak by to byl docela gambling. Snažím se zůstat zdravý," vracel se Hossa ke klíčovému rozhodnutí, díky kterému nakonec může vstoupit do Síně slávy už letos (mělo by se tak stát 16. listopadu), hned v prvním roce, kdy je k tomu podle pravidel způsobilý.
"Na jednu stranu bych chtěl ještě hrát, na druhou stranu je super, když mi říkali, že jsem teprve druhým hráčem v historii, kdo je stále pod kontraktem (v NHL nyní patří Arizona Coyotes) a přitom byl vybraný do Hall Of Fame - tím prvním byl Chris Pronger. Jsem za to vděčný a je to nádherný pocit pro mě i pro celou mou rodinu," říkal Hossa, kterému během videokonference občas rozpustile nakukovala přes rameno jedna ze dvou dcer.
"Když jsem začínal hrát hokej, nepřemýšlel jsem o žádných individuálních cenách. Chtěl jsem se prosadit v NHL, protože to je nejlepší liga na světě. A potom jsem se snažil pořád zlepšovat a pomoct svým týmům vybojovat Stanley Cup. Ale tohle ocenění mi teď umožní podívat se zpět, ohlédnout se za tou tvrdou prací, kterou jsem za sebou zanechal. Jsem poctěný a přijímám to s velkou skromností a pokorou."