Držitel Maurice Richard Trophy, autor 375 gólů a 805 bodů v NHL a vítěz olympiády v Naganu i Stanley Cupu s Colorado Avalanche. Legendární útočník Milan Hejduk i v této sezoně přispívá NHL.com/cs svými exkluzivními komentáři. V dalším díle rubriky 'Hejdukův švih' rozebírá úspěch českých juniorů, velké série čtyř týmů NHL i změny ve formátu Víkendu hvězd.
Na úvod se ještě vrátím k mistrovství světa do 20 let, které jsem sledoval a které mi udělalo velkou radost. Češi hráli dobře, možná ne až tak dobrý hokej jako před rokem, ale potom, co dostali tu úvodní dardu se Slováky, se zmátořili, odehráli dobrý zápas s Amerikou, porazili Kanadu a povedl se velký obrat s Finy. Kdykoliv se přiveze medaile, je to úspěch. Velký úspěch, protože poslední dobou medaile nebývají už tak časté.
Nevím, jestli to může být už nějaký trend, ale určitě to není náhoda, protože kluci se potřetí za sebou dostali na MS juniorů do semifinále. Samozřejmě je to trošku ovlivněné tím, že tam nejsou Rusové, jejich absence je asi trošku znát. Ale Češi letos porazili Kanadu, loni s ní těsně prohráli ve finále. Porazili Finsko, hráli vyrovnaný zápas s Američany, kteří nakonec letos vybojovali zlato... To všechno je doklad, že jsme tyhle poslední ročníky měli silné.
Musím říct, že tak divokou koncovku, jako byla ta v zápase o bronz proti Finům, kde padly čtyři góly za minutu, jsem snad ještě nikdy neviděl. Napadá mě jediná srovnatelná věc, kterou jsem osobně zažil: v jednom zápase s Coloradem proti Floridě jsme asi minutu před koncem druhé třetiny prohrávali 0:5, pak jsme dali ještě před přestávkou gól. Po dvou třetinách jsme tekli 1:5 a nakonec jsme vyhráli 7:5. Jenže to jsme měli Petera Forsberga a ten udělal v tom zápase asi šest nebo sedm bodů, to bylo něco strašného.
